Šťastná, nebo spokojená? Zjistěte, jaký je v tom rozdíl a změňte svůj život

Život je nesmírně komplikovaná záležitost. Někoho ubíjí nekonečným množstvím překážek, jiného zkouší monotónní každodenností, další se hroutí pod náporem povinností. A v drtivé většině je za tím fakt, že toho máme moc a nějak jsme si zvykli se starat hlavně o materiální záležitosti. Na nějaký čas jsme my lidé zapomněli na to, co je nejdůležitější – totiž vlastní sny, touhy a jejich naplnění.

Až v posledních letech zase začínáme hledat a pátrat po tom, co cítíme, nebo tom, co bychom cítit chtěli. Znovu toužíme „sobecky“ po spokojenosti a štěstí. Ale co se za těmi slovy vůbec skrývá? A kudy se k nim dostat, když se vám jednoho či druhého nedostává?

Které jsou které

Mezi oběma emocemi je samozřejmě velký rozdíl. Spokojenost, to je víceméně trvalejší pocit, s nímž nezažijete asi žádné skoky nahoru nebo dolů, ale můževás něžně kolébat den za dnem po většinu života. Spokojená můžete být, protože máte desetiletý, trvalý, kvalitní vztah, který nic moc nenarušuje ani v kladném, ale naštěstí ani záporném smyslu slova. Spokojenou vás dokáže udělat dobrá, slušně placená práce, u níž se srovnáte s její každodenností. Za takovým příjemným pocitem spokojenosti mohou stát i vaši přátelé, jimiž jste obklopená a na něž se můžete spolehnout.

Spokojenost, to je prostě bezpečná náruč!

„Pocit štěstí oproti tomu vnímám jako – zjednodušeně řečeno – jednorázovou emoci, stav mysli, který vám dovolí vybočit ze spokojenosti, ale zároveň jí není podmíněný, protože štěstí mohou zažít i ti, kteří aktuálně spokojení příliš nejsou. Kromě toho je v mých očích štěstí také emocí, která za sebou má kus práce, je výsledkem nějakého snažení, cesty nahoru, kdežto u spokojenosti postrádám právě to správné chtění. Spokojenost totiž z určitého úhlu pohledu může znamenat i to, že jsme se s něčím spokojili a stagnujeme,“ vysvětluje Mgr. Nikola Šmorancová, koučka a zakladatelka instituce Životní původce.

Co chceme víc?

Pokud má něco šanci vám v životě z těchto dvou emocí převažovat, je to docela určitě spokojenost. A také to tak je. O štěstí se pak dokonce mnozí ani neodvažují snít. Bojí se dřiny, kterou často představuje, protože nepadá jen tak do klína. A jsou dokonce tací, kteří po štěstí preventivně a trochu pověrčivě ani nepokukují, protože je podle jejich systému přesvědčení a životní filozofie za něj nutné zaplatit také předchozím nebo následným „pádem“.

To potvrzuje také Mgr. Šmorancová: „Často mají i moji klienti pocit, že když se budou z něčeho opravdu radovat a pociťovat euforický pocit štěstí, pak o to přijdou nebo mohou zase rychle spadnout na zem a mohlo by je to o to více bolet – raději se tedy preventivně extrémně neradují.“ Ale ať vy podobný systém „dostaneš–zaplatíš“ vyznáváte a věříte v něj, nebo ne, pravdou docela určitě je, že to kladné si nejvíce uvědomíme v kontrastu k něčemu zápornému.

Slzy štěstí po krásném vyznání lásky by vám nikdy netekly po tváři, kdyby vám předtím mnoho mužů srdce pro změnu nezlomilo. Kolena by se vám jen tak nerozklepala z přijetí do vysněné práce, kdyby vás předtím v x firmách neodmítli. Štěstí vlastně vždycky přichází tak trochu navzdory „osudu“, mnohdy v okamžiku, kdy už v něj nedoufáme. Je to moment překvapení. Nemluvě o tom, že si ho dokonce
v danou chvíli ani nestíháme uvědomovat!

Prchavé okamžiky

Už jsme se zmínili, že štěstí je emocí krátkodobou, dokonce i prchavou. A někdy je to skutečně tak moc prchavý okamžik a natolik silná emoce, že si jej uvědomíme dokonce až zpětně. „Je to dané i tím, že náš mozek se snaží být stále ve střehu, takže nám dovolí odplout do těchto euforických pocitů jen na určitou dobu. Jinak jsme tak zahlcení okolním světem a starostmi, že ten momentální pocit štěstí sice zaregistrujeme, ale je to spíše podvědomě. Na chvíli se prostěcítíme jinak, výjimečně, ale až zpětně, třeba ten den při usínání nebo po letech při procházení starých fotek, se nám rozsvítí a uvědomíme si, že tehdy, na těch pár minut nebo vteřin, jsme byli opravdu šťastní,“ objasňuje koučka.

Krátké trvání euforie a štěstí je ale logické i z důvodu fyzické náročnosti, jakou pro tělo představuje. Zvedají se při něm extrémně hladiny hormonů, srdce tluče jako o závod, dech se zrychluje… a takovou zátěž prostě náš organismus neunese v řádu dní! K tomu je třeba si uvědomit, že nás takové štěstí docela vykolejí (pokud si ho uvědomujeme). Na nic se pořádně nesoustředíme, můžeme se ve spoustě každodenností dostat do skluzu a po štěstí pak ani nemusí přijít pád jako spíš určitá „otrávenost“.

Ať už ale štěstí sklouzne do spokojenosti, nepohody, nebo jiných emocí a pocitů, jisté u něj je, že prostě skončí. Na rozdíl od spokojenosti nemá zkrátka sebemenší ambice být trvalé.

Co je lepší?

A zbývá nám ještě zodpovědět asi poslední otázku: Co je vlastně lepší: být spokojená, nebo šťastná? Ideální stav v tomto ohledu asi neexistuje, ale bezpochyby všichni do jednoho budeme chtít, aby nám v životě převažovalo to dobré, tedy spokojenost, která sice možná do určité míry může znamenat průměrnost, šeď, nudu, stereotyp, ale docela jisté je, že takové stavy jsou příjemnější než jakékoli tragédie.

A když vás spokojenost přestává bavit a toužíte po něčem víc? Pak je čas poohlížet se po něčem, co vás učiní šťastnou. A to víte jen vy! A je také jen na vás, jestli se svému štěstí vydáte naproti…