Syn si našel o patnáct let starší přítelkyni. Chci, aby byl šťastný, ale…

A jemu je navíc teprve dvaadvacet! Takže to vidím jako klasický případ, kdy je mladý kluk naprosto uchvácený postelovým umění zkušené ženy. A také tím, že jde podle jeho slov o sebevědomou vyrovnanou osobnost, která nehysterčí, váží si ho a nic po něm nechce. Přesně takto mi to formuloval, když jsem zpracovávala ten šok po prvním setkání s jeho vyvolenou.

Je pravda, že Pavel má za sebou dvě nepříliš hezké zkušenosti se stejně starými dívkami. Nejdřív chodil ještě na gymnáziu se svojí spolužačkou, ta ho pak ale ze dne na den nechala kvůli jeho do té doby nejlepšímu kamarádovi. A druhou slečnu si našel první rok na vysoké škole. Nejdřív to vypadalo nadějně, ale pak se ukázalo, že byl pro ni jen hodným dobrákem, který kvůli ní dřel na brigádách, aby jí mohl kupovat dárky a brát ji na večeře. Jakmile začalo první zkouškové a na výdělky nebyl čas, bylo po lásce.

Bohužel Pavel si asi na základě těchto zážitků řekl, že jsou všechny mladé holky nestálé a vypočítavé potvory, a zaměřil svou pozornost jiným směrem. Nebo spíš mu ji tam zaměřila ona. Martina, tak se jeho přítelkyně jmenuje, totiž Pavla oslovila sama. Potkali se prý v Praze u Vltavy na kole. Poprosila ho o pomoc se spadlým řetězem a už ho nepustila.

Bylo hned poznat, že to je vážná známost

Ano, mluvím jako stará zapšklá ženská – a možná i jsem. Ale mám ještě starší dceru, která je vdaná za o dva roky staršího muže, a brzo ze mě bude babička. Takže rozhodně nejsem ukřivděná máma, která nikoho jiného než syna nemá. Zatím jsem z celé rodiny jediná, kdo to ví. Se synem jsme k sobě vždycky měli blízko, můj bývalý manžel se s dětmi příliš nestýká. A sestře se také nikdy moc nesvěřoval, možná i proto, že je o deset let starší.

Že má asi vážnou známost, jsem poznala rychle – přestal na víkendy jezdit domů a ozval se taky jen jednou za uherský rok. Když jsem ho tedy snad po třech měsících konečně uviděla, dobrácky jsem na něj uhodila, kdo to je. Pavel se nejdřív hrozně ošíval, ale pak se rozpovídal a na adresu své známosti sypal samé superlativy. „Mami, konečně jsem potkal holku, která mě má ráda, která mě i obdivuje, se kterou je mi prostě dobře, protože je to všechno tak hezky přirozené,“ vykládal.

Já jsem měla radost, protože to vypadalo, že je opravdu zamilovaný a šťastný. A tak jsem navrhla, ať ji někdy přiveze s sebou na návštěvu, že ji ráda poznám. „Samozřejmě ne hned, až spolu budete déle,“ dodala jsem honem, když jsem viděla, že ho pozvání téměř vyděsilo. Pavel to nějak zamluvil a pak se dalších několik měsíců nic nedělo. Jen jezdil domů ještě méně a pak mi jednoho dne oznámil, že se s Martinou zřejmě sestěhují dohromady.

Docela mě to překvapilo, až zaskočilo, ale rychle jsem se oklepala a pogratulovala mu k takovému kroku. Bylo vidět, že je to opravdu vážný vztah. A tak jsem také tentokrát nekompromisně dodala, že už mi svoji slečnu musí představit. Vlastně jsem o ní skoro nic nevěděla. Pavel vždy mluvil jen o tom, co spolu dělají a jak je krásná, a neurčitě se zmínil o tom, že to není studentka, ale pracuje v nějaké firmě.

Snažila jsem se nedat najevo šok

Tentokrát souhlasil, a tak jsem na příští víkend s notnou dávkou nervozity chystala oběd. Když zazvonili, v první chvíli mi to vlastně nedošlo. Martina je opravdu moc pěkná a na skoro 37 let rozhodně nevypadá. Ale že je o pěkných pár let starší než Pavel, to mi došlo hned. Nic jsem ale nedala najevo.

Oběd proběhl v lehce nervózní atmosféře. Všichni tři jsme si byli vědomi, jaká otázka visí ve vzduchu. Ale měla jsem tolik rozumu, abych se neptala, a tak jsme konverzovali o všem možném. Snažila jsem se mluvit jen o věcech, kdy by se na Martinin věk nedalo úplně narazit, ale stejně se to občas povedlo. Nakonec to už nevydržela ona. „Je mi jasné, že vám to vrtá hlavou, takže to řeknu na rovinu – za čtvrt roku mi bude 37 let. Ale Pavla mám opravdu ráda a myslím, že věk v tomhle nehraje roli,“ řekla.

Byla jsem jak opařená, pořád jsem si namlouvala, že jí bude ještě dvacet a něco! Pavel viděl můj výraz, a tak začal Martinu chvatně delegovat na procházku, že si aspoň po obědě odpočinu. Když se vrátili a sbalili si věci, šla si ona sednout do auta a Pavel si přišel vyslechnout „ortel“.

Nevěřím, že má jejich vztah perspektivu

„Pavlíku, ne, že by nebyla milá, hezká, chraň bůh… Ale o patnáct let starší? To opravdu nebyla jiná? Co by se k tobě hodila věkem, povahou?“ řekla jsem opatrně. Samozřejmě jsem píchla do vosího hnízda. Došlo na větu, kterou jsem napsala už výše, proč vlastně s Martinou je.

„Hm, a jak je na tom s dětmi?“ neodpustila jsem si. Prý žádné nemá. A není ani rozvedená. Zkrátka svobodná slečna jako každá jiná. Zeptala jsem se Pavla, jestli si uvědomuje, že žena v tomhle věku bude asi dítě chtít, a to velmi brzo. Bezelstně odpověděl, že s tím počítá a že mu představa, že bude táta, vůbec nevadí. Na to už jsem neřekla nic.

Od té doby jsme se zatím neviděli, je to asi měsíc. Neřekla jsem synovi nic takového, jako že mi to vadí, že to musí ukončit, že dělá hloupost. To bych neudělala. Ale myslím si to. Nevěřím tomu, že takový vztah má perspektivu, i když i takové případy jistě jsou. Ale proč by zrovna můj syn měl být tím, kdo zjistí, že to nepůjde? Třeba se mají opravdu rádi, i když jeho motiv je hlavně nevybouřené mládí a její snaha najít co nejrychleji někoho, kdo jí umožní mít dítě. Ale nevěřím zkrátka, že to může vydržet, a nerada bych byla svědkem toho, jak můj syn zažívá velké zklamání, které mu pak bude už třeba celý život připomínat dítě, na které byl ještě moc mladý…

Lída, 55 let