Tajemství království S&M
Do poloviny devadesátých let žila ves Černá svým poklidným životem. Ve zdejším zámku, který dlouhá léta užívalo místní JZD, byl obecní úřad, kulturní dům, závodní jídelna, hřiště… Nádvoří pak plnilo úlohu přirozeného centra obce, kde se konaly třeba poutě. Jenže pak nemovitost získal v restituci bývalý majitel, který zámek prodal nynějším vlastníkům. Těm rozhodně nelze upřít, že by se o památku z šestnáctého století nestarali. V roce 1995 se pustili do rozsáhlé a nákladné rekonstrukce, při níž mimo jiné dostavěli a o tři metry zvýšili zeď kolem zámku. A dříve než místní stačili pořádně zjistit, co že se to děje, přišel kněz, odsvětil zámeckou kapli a celý areál se stal pro obyvatele Černé zapovězeným místem.
Aniž by o to bůhvíjak stáli, v centru obce jim znenadání vzniklo Království jiného světa (The Other World Kingdom – OWK). A že to není království kdovíjaké! V OWK vládne svou pevnou rukou královna Patricie. Její přímou podřízenou je madame Gabrielle, která dohlíží např. na organizování oficiálních státních oslav. O kontakt s úřady se zase stará madame Loreen a třeba taková madame Taylor je ředitelkou královského vězení, takže má pod palcem veškerá vězeňská zařízení v objektu, dbá na dodržování vězeňského zákoníku a životní podmínky vězňů… Království má i svůj erb, v němž figurují pouta a bičík, vlastní vlajku, hymnu, zákony a dokonce i měnu dom, jež se podle posledních (a nutno zmínit, že možná trochu zastaralých) informací rovná jednomu dolaru.
Já to viděl!
Bývalé zámecké komnaty v Černé se jako švihnutím bičíkem proměnily v hostinské pokoje s nezvyklým vybavením – zkřížená polstrovaná prkna na zdi sloužící k uvazování otroků, ohýbací lavice či klec. Pronájem nejdražšího pokoje stál tisíc eur, ale třeba taková noc v psí boudě jen 250 eur. Zámecký objekt se stal nejen místem, kde se muži nechávají za velké peníze ponižovat od žen, ale i lokací pro natáčení filmů se sadomasochistickou tematikou. Dříve se tam konaly i velkolepé slavnosti s ohňostrojem či mistrovství světa v takzvané ponyboy ride čili jízdě v lidském spřežení. Z někdejšího hřiště se stala dráha pro dostihy, při nichž jsou jezdkyněmi dominy a koně nahrazují submisivní muži.
Místním to všechno mohlo zpočátku znít jako hodně divná, perverzní pohádka. O tom, že jde o skutečnost, je přesvědčila, zvlášť v počátcích fungování OWK, několikerá setkání se stylově oblečenými ženami, jež se mezi chalupy vydávaly „venčit“ své otroky. O tom se v kraji traduje hned několik historek: Jednou prý taková dvojice vstoupila do zorného pole řidiče autobusu, který vsí projížděl, a ten byl z toho pohledu natolik v šoku, že málem naboural. Jindy zase obyvatelé podzámčí opravovali střechu a při té příležitosti se jim nabídl pohled za zámeckou zeď, kde „po zahradě běhali nazí chlapi a ženské po nich házely vejce. Když některého trefily, klekl na kolena, dostal masku prasete a byl zbičován.
Jindy měli na sobě muži jen atrapy koňských postrojů a byli zapřaženi do kárek. V těch seděly ženské, pobízely otroky bičíky a náramně se u toho bavily.“ Velké překvapení čekalo údajně i na pekaře, jenž na zámek přijel s pečivem. „Přišla mu otevřít sexbomba v kůži s nahým chlapem na řetězu. Před pekařem ho zmrskala, nařídila mu, aby odnesl bedny s chleby a rohlíky. Pak za ní poslušně odhopkal zpátky za zeď.“
Je to ještě žhavé?
Skutečnost, že OWK v Černé stále funguje, pak nejlépe dokládají internetové stránky tohoto království, jež mají na svém počitadle neuvěřitelný počet prokliků – více než 32 700 000. Dostat se na ně je samozřejmě triviální, ale jen do neplacené části. S češtinou se tu vůbec nepočítá, informace jsou dostupné hlavně v angličtině a občas i v němčině. Ve volně přístupné sekci najdete mimo jiné nadšené zpovědi otroků, kterým pobyt v OWK změnil od základů život.
Jsou napsané takovým stylem, že kdyby nebyly právě na stránkách OWK, daly by se po menší úpravě směle tisknout jako zápisky z cest v jakémkoli časopise pro ženy. „Bylo ráno 6. července a z okna se mi nabízel úžasný pohled na krajinu zalitou sluncem. A jak jsem tak pozoroval zeleň, jež mě obklopovala, vstoupil do mě klid a vše se zdálo být v dokonalé harmonii. Avšak ve chvíli, kdy jsem odvrátil zrak a spatřil pouta pevně svírající má zápěstí, uvědomil jsem si, že ten klid dlouho nevydrží, neboť jsem právě nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody v OWK.“ Pokud čekáte, že se pak otrok rozjede a začne popisovat nějaké hrůzné sexuální praktiky, jste na omylu. Pokračuje ve stejném duchu, pouze místo krajiny malebně vykresluje madame Sarku. Nejerotičtější částí je asi ta, v níž madame Sarce masíruje nohy. „A jak mé ruce klouzaly po jejích sošných nohách, připadalo mi nepatřičné být tak blízko takové kráse.“
Velmi podobně jsou napsané i vzpomínky na pobyt v OWK, jejichž autorkami jsou údajně dominy pocházející ze všech koutů světa. Člověk se neubrání pocitu, že veškeré tyto zápisky na internetu psal jeden a týž člověk, s největší pravděpodobností žena anebo velmi poetický muž…
Dělat si obrázek o stránkách OWK jen na základě volně přístupné sekce je samozřejmě zkreslující. Dá se předpokládat, že placená část bude pikantnější. Ale pokud to tak je, nemá obyčejný heterosexuál, za nějž se autorka tohoto článku považuje, potřebu do ní nakukovat. Tím spíš, že přístupové heslo, jež má platnost měsíc, stojí 34 eur.
Domina říkala…
Podle několika málo článků, jež byly zveřejněné v médiích zaměřených na většinovou populaci, se zdá, že OWK je až mystická záležitost – tajemný hrad obehnaný vysokou zdí, do nějž našinec ani nenakoukne a kde se dějí věci, jež se vymykají představivosti mnohých smrtelníků. Jenomže na celé OWK existuje i zcela jiný pohled. „Díky inzerci tam dříve skutečně jezdily dominy z celého světa, ale hlavní činností OWK bylo natáčení a prodej videí a časopisů s tematikou BDSM (bondáž, disciplína, sadismus a masochismus). V současné době, co vím, Other World Kingdom končí, protože náklady na údržbu zámečku jsou příliš vysoké a už není takový zájem o jejich služby,“ upozorňuje česká domina, které říkejme třeba Kleopatra.
Někteří z jejích klientů v OWK byli, ale jejich názory na celé zařízení se různí. Jeden z nich svůj zážitek z království například popisoval tak, že ho v lednu zavřeli do vězeňské kobky, kde se netopilo, ráno ho pak domina seřezala a tím jeho pobyt zde za hříšné peníze skončil. Další měsíc se pak dotyčný léčil se zápalem plic. Je zjevné, že utrpení pramenící z onemocnění nemá s BDSM nic společného a podle Kleopatry s ním nesouvisí ani celé OWK. Dominy podle ní byly dívenky z blízkého okolí zámku, které majitelé oblékli do latexu, ale o BDSM nevěděly vůbec nic. Vyskytují se i názory, že samotná královna Patricie, údajná Australanka, byla ve skutečnosti manželkou jednoho z majitelů zámku a pocházela od
Znojma.
S Kleopatrou se v mnohém shoduje americká psycholožka a domina Elisa Sutton, jež popisuje OWK jako komerční svět, který BDSM omezil na primitivní sadismus. „BDSM takové není. BDSM má ve svém znaku tři pole značící Safe, Sane, Consesual (bezpečně, s rozumem, dobrovolně). A řekla bych, že ani jedno z těchto pravidel OWK nedodržovalo,“ tvrdí
Kleopatra. Zmíněná Elisa Sutton pak vyslovuje i možnou teorii, že za celým OWK stojí ruská mafie. Tvrzení je to sice nepodložené, ale vysvětlovalo by fakt, že v době začátků OWK bylo jeho majiteli pouhých dvaadvacet let, a přesto měl několik milionů korun na koupi a vybavení tak luxusního objektu…
Pořád je to záhada
Majitel či majitelé OWK s médii komunikují pramálo, a to potvrzuje i Kleopatra: „Za fungování OWK neposkytovali žádné rozhovory a o reklamu u nás rozhodně nestáli.“ Jisté je, že zámek dodnes vlastní zlínská společnost The Other World Kingdom, jejímž jediným jednatelem je od roku 2005 Aleš Sadil. Společnost se v roce 2008 pokusila zámek prodat, údajně za 218 milionů Kč, a to prostřednictvím anglicky psaného inzerátu. V něm mimo jiné stálo, že objekt slouží k ubytování, stravování a relaxaci, že jeho součástí jsou restaurace, bazén, noční klub, obchod a desítky pokojů a apartmá a že park s jezírkem a velkým dřevěným pódiem má rozlohu dvacet tisíc metrů čtverečních.
„Areál je vhodný jako hotel, stylová restaurace s ubytováním, místo pro svatby a jiné významné oslavy. Díky své poloze na Vysočině blízko dálnice může být využit i jako reprezentativní sídlo pro náročné zájemce,“ končil inzerát pro zahraniční kupce.
Prodej se ovšem nakonec neuskutečnil. Zájem o zámek údajně projevila jakási nadace, ale ta nakonec od svého záměru ustoupila. Zda hrálo roli to, že se památka z šestnáctého století stala sídlem královny Patricie a její družiny, se neví. „Není to tam už asi dva roky,“ řekl loni pro Žďárský deník Aleš Sadil. Existenci Království jiného světa odpískala i Wikipedie a vlastně i Kleopatra. Ani starosta Černé Vítězslav Plocek nám nedal jasnou odpověď na otázku, zda zámek v Černé nadále obývají dominy a jestli si pořád ještě někdy vyjdou se svými otroky do podhradí: „Budova zámku je soukromý objekt a není nám známo, kdo je v ní ubytován, ani komu patří. Zámek nadále není veřejnosti přístupný a žádné problémy s pohybem osob na veřejnosti nejsou.“
Jenomže, jak už bylo řečeno, internetové stránky OWK fungují dál a naposledy v květnu tohoto roku na nich hledali komparzisty-otroky na natáčení. Mimochodem, rozhodně nejde o žádnou příležitost pro ty, kteří by si chtěli přivydělat. Za možnost hrát ve filmu, jenž se natáčí na zámku v Černé, totiž otroci musí zaplatit 400 eur anebo 500 dolarů. Světlo nad Černou Ze slov starosty Černé dále vyplývá, že už ho (respektive celou obec) zámek vůbec nezajímá. „Jelikož je nepřístupný už od devadesátých let, zařídili jsme fungování obce tak, abychom se bez něj mohli obejít. Je pro nás passé.“
Jedním z kroků, které k vyrovnání se se ztrátou zámku vedly, bylo i vystavění nové kaple, když ta stará je kvůli OWK odsvěcená a navíc na jeho pozemku. Nová kaple má tvar lodi a byla nominována na evropskou cenu Miese van der Roheho a uvádí se v architektonických publikacích. Ale to, co se líbí obci architektů, se ještě nemusí zamlouvat občanům Černé – ne všichni tuhle „modernu“ přijali s nadšením. Za těch šest let, co tady stojí, se s ní už sžili. Poté, co si museli zvyknout na přítomnost Království jiného světa, už není moc věcí, jež by je svou neobvyklostí dokázaly rozhodit.
