Tajné sny o sexu. Přečtete si příběhy šesti žen! | e15.cz

Tajné sny o sexu. Přečtete si příběhy šesti žen!

ZDROJ: Ženy - E15

Ludmila Hamplová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Přiznejme si to: S erotickými sny si občas v mysli pohrává každý z nás. Hra je o to zábavnější, že dovoleno je úplně všechno. Stačí překonat ostych. Oslovili jsme šest žen a ptali se jich, jak ony samy překonaly stud mluvit o sexu a jaké jsou jejich tajné erotické touhy. O čem všem mohou ženy snít? A dávají vůbec přednost snění před skutečností?

Bylo to skvělé, opakovat!

Petra (42) Stydět jsem se přestala tak dávno, že už si to ani nepamatuju. Často se mi jako mladé holce stávalo, že jsem narazila na pány, kteří si mysleli, že uvádět mladou dívku do rozpaků dvousmyslnými narážkami bude zábava. No, bývalo to vtipné, ale jinak, než si oni mysleli. To já jsem se místo červenání královsky bavila.

Uměla jsem vždy dát najevo, co si o sexu myslím. Navíc teď už jsem ve věku, kdy ode mě nikdo nevinnost nečeká. Stydět se mluvit o sexu je pro mě i profesně dost kontraproduktivní. Ráda o sexu píšu a lidé to rádi čtou, takže bych byla sama proti sobě, kdybych se sexuálním tématům vyhýbala.

Sama jsem ve svém životě vyzkoušela ledacos a kdybych si chtěla zkusit něco nového, musela bych pátrat v extrémech. Do těch se mi nechce. Ve fantazii nic nebolí, ale skutečnost je jiná. Moc fajn by bylo, kdybych si některé zážitky mohla zopakovat s dokonalejším obsazením a v lepších kulisách. Ráda bych podnikla cestu časem a podívala se do své erotické minulosti. Myslím, že „napodruhé“ by takové zážitky byly perfektní.

Zažila jsem hodně, chci „normální“ sex

Terezie (34)

Stud se v mém slovníku nikdy nevyskytoval. Spíš jsem naopak vždycky cítila, že je moje sexualita neobyčejně silná a mnohem silnější než u ostatních. Dokonce si pamatuji, že jsem už jako malá měla erotické sny. Mohlo mi být tak pět let, když jsem sestřenici vysvětlovala, jak si má „dělat dobře“.

Vyrostla jsem ve velmi otevřené rodině, kde nic ohledně sexu nebylo tabu. Moji rodiče se mnou mluvili naprosto otevřeně, pro někoho možná až moc. Táta měl za sebou hodně divoké mládí, a tak klidně u nedělního oběda vyprávěl, co všechno zažil, a máma se tomu jen smála… Asi i proto jsem se vůbec nestyděla, když jsem mámě řekla, že bych chtěla mít s přítelem sex. Ona to vzala úplně normálně a vzala mě ke svému gynekologovi pro antikoncepci.

Horší bylo, že jsem docela brzo začala cítit, že mě láká sado-maso. V pubertě jsem si připadala jiná a divná, protože se tehdy o lidech s podobnými sklony mluvilo jako o úchylech, kteří patří za mříže. Moc mi pomohlo, že jsem mohla číst knihy od profesora Vondráčka, který se sadomasochismu věnoval. S realizací mých představ to ale bylo horší, protože kluci, se kterými jsem chodila, se styděli mnohem víc než já. Dokonce jsem na ně zkoušela různě „narafičit“ situace, které mě vzrušovaly. No, bylo to často spíš trapné a směšné.

Za svůj sexuální život jsem si vyzkoušela opravdu hodně. Vím, k čemu se používají háky, biče, důtky nebo třeba klec. Za BDSM praktiky se rozhodně nestydím, i když od doby, co mám malou dceru, se moje sexualita změnila. Jako kdybych přepnula někam jinam.

Jenže tím, jak jsem byla otevřená a vyzkoušela i celkem extrémní zážitky, narazila jsem na to, že se mě muži bojí. Mají strach z mých zkušeností a obávají se toho, že mi už nemají v posteli co nabídnout. Mám pocit, že když budu chtít partnera pro „normální“ sexuální život, je mé přání těžko splnitelné.

Chci sex bez bolesti

Anna (29)

Vyrostla jsem v prostředí, kde byl sex naprosté tabu. Tohle slovo přede mnou rodiče nikdy nevyslovili nahlas. Není divu, že mi představa sexu naháněla hrůzu. Navíc jsem skoro od první menstruace měla velmi silné bolesti, a to vlastně kdykoli, nemluvě o sexu. Přitom mi nikdo moc nevěřil a já se radši se svým trápením uzavírala do sebe. Trvalo několik let, než jsem se dozvěděla, že za bolesti nemůžu já, ale nemoc. Patřím k mnoha ženám, které onemocněly endometriózou.

Bude to asi zvláštní, ale o sexu jsem se přestala stydět mluvit až v gynekologické ordinaci. Došlo mi, že pokud nebudu s lékaři mluvit o tom, jak se cítím, těžko budou schopní mi pomoct. A tak jsem posléze začala mluvit také o tom, jak vnímám sex. Jednou mi dokonce doktorka nakreslila, jaké polohy jsou vzhledem k mému stavu vhodné. Tehdy jsem na ni koukala jako „vyvoraná myš“, ale nakonec jsem jí byla vděčná.

Stejně pomalu mizel můj ostych před partnerem. Prvnímu klukovi jsem nejen nedokázala, ale ani nechtěla nic říct a hloupě čekala, že na všechno přijde sám. Teď už jsem mnohem jistější a taky otevřenější. A co bych si přála? Vlastně nemám žádnou tajnou touhu. Možná jsem příliš konzervativní nebo mi „jen“ stačí „normální“ sex bez větších extrémů. I když jedno přání bych měla: Abych už nikdy nemusela při sexu zažít tu krutou a ochromující bolest.

Další tři příběhy si můžete přečíst v pokračování článku ZDE

Autor: Ludmila Hamplová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video