Taková (ne)normální rodinka
Kdyby se vše točilo jen okolo dědečkových želviček a vraždami posedlé babičky jako v někdejším oblíbeném televizním seriálu, pak by dokonce mohlo jít o téma docela úsměvné. V běžném životě však protagonisty podobných příběhů humor často záhy opouští.
Bába, baba, babička
„Na co ty si můžeš stěžovat?“ slýchávám občas od svých kamarádek. „Byt ve vilce, manželovi rodiče o patro výš, Honzíka kdykoli pohlídají, pomohou, poradí, opravu střechy zaplatí, tak hodnou tchyni bychom si taky přály!“ Kdyby jen věděly! Pak by si asi dobře rozmyslely, co si přát, ono by se jim to totiž mohlo také splnit! Ano, má tchyně je opravdu poklad. Doslova by se pro nás roztrhala. K ničemu mne nenutí, jen mi asi dvacetkrát denně uštědří dobře mířenou radu. Kolikrát bych ji nejraději poslala k šípku, copak ale mohu, tak hodnou a obětavou babičku?
Kdykoli slyším v poradně podobné stesky, mám pocit, že babičky jsou zvláštní živočišný druh dvou samostatných mutací. Těžko říci, která z nich je zhoubnější. Na straně jedné obětavá mučednice, kráčející životem pod praporem s nápisem „Vše pro druhé“. Nic nevyžaduje, jen tu poradí, tam pomůže. Bez problémů manipuluje celou rodinu. No řekněte -dá se tak hodné a obětavé ženské něco odmítnout? Na straně druhé baba Jaga, despotická, nesnášenlivá, tvrdě vždy prosazující svou. Pro společné soužití také žádné terno, vše je však nějak přehlednější. V krajním případě lze vykopat válečnou sekyru. Pravda, pro úplnost bychom měli dodat, že jsou i babičky typu pravý poklad. Mají své zájmy; svůj život, na požádání pomohou či pohlídají (pokud nemají zrovna nic atraktivnějšího). Takové babičky by měly být chráněny ěny zákonem. Pokud nám však osud či pečlivý výběr podobný poklad nenadělil, nezbývá než se pokusit prosadit alespoň některá základní pravidla:
- jasné vymezení teritorií, vzájemný respekt vůči soukromí;
- oddělené hospodaření nebo alespoň pevná pravidla spolupodílení;
- přednost koalice generační (manželské) před mezigenerační;
- jasné deklarování faktu, že nevyžádaná pomoc je kontrolou;
- právo obou stran odmítnout nabízenou či vyžadovanou pomoc;
- dodržování dohod o právech a povinnostech spojených s užíváním společných prostor;
- respekt vůči rodičovské výchovné autoritě;
- vzájemná slušnost, alespoň jako mezi dobrými sousedy.
Supertchýně
O tchánech a především o tchyních se traduje mnohé. Snadno by mohl vzniknout dojem, že jde o jakési prazvláštní bytosti, nadané téměř nadpřirozenou schopností a sklonem škodit. Po bližším ohledání však můžeme celkem snadno zjistit, že anatomicky, fyziologicky a dokonce ani charakterově se příliš nevymykají běžným lidským exemplářům. Ač nám to mnohdy přijde téměř k nevíře, většina z nich byla někdy také mladá, zamilovaná, ve svém dosavadním životě si zpravidla vyzkoušeli i roli zetě či snachy. Zdálo by se, že právě zde můžeme být na stopě. Jako by se nabízela analogie se šikanou a mazáctvím na vojně. „Taky jsem si od své tchyně vytrpěla své, ani ozvat jsem se nemohla, teď si tedy -milá snacho -užívej zas ty.“ Lákavé a přitom tak snadné vysvětlení! Přesto bych si dovolil tvrdit, že vše bude asi kapku složitější. Dokonce nebudeme potřebovat ani ono biblické: „Kdož jsi bez viny, udeř!“ Nejedna snacha je také pro vztah opravdu roztomilý dáreček. Mohli (a měli) bychom se ptát, kde se vlastně onen zdánlivý antagonismus snach a tchyní, cosi jako nesmiřitelný třídní boj, vlastně bere.
Optický klam
Historky o zlých tchyních a nebohých snachách, stejně jako o nevděčných nevěstách a nešťastných maminkách, patří již k tradičnímu koloritu téměř lidové slovesnosti. Přičteme-li k tomu náš sklon obecně si spíše stýskat než věci pochvalovat, pak se možná ani nemůžeme divit konečnému dojmu. Běhat po světě s výkřiky „já mám bezvadnou tchyni“, případně „moje snacha je milionová ženská“ se jaksi nenosí. Škoda! Možná bychom si tak mohli ušetřit nejedno zbytečné trápení.
Stereotypní představy
Původní význam slov jako tchyně či snacha nevyjadřuje nic více a nic méně než označení formy příbuzenského vztahu, pravda, jaksi z moci úřední. Ono anglické in law (bohužel nikoli in love) naznačuje, že jde o vztah vzniklý na základě práva. Opustíme-li však prostý slovníkový význam, mohou v nás oba pojmy vyvolávat řadu asociací; dokonce i tam, kde chybí vlastní zkušenost. Ať chceme, či nechceme, podléháme tradovaným představám. Mimochodem, i japné či méně japné vtipy si také přisadí svou.
Generační rozdíly
Nikoho vcelku moc nepřekvapí, ani z míry nevyvede, pokud se mladá elévka nebude v zaměstnání příliš družit s klimakterickou kolegyní. Mnohdy stačí, pokud si alespoň aktivně neškodí. Bez větších obtíží připustíme, že se jím jaksi nedostává společných témat, liší se v zájmech i názorech. Je to holt jiná generace. Běda však, pokud se stejné odlišnosti demonstrují ve vztazích snach a tchyní. Najednou jako bychom se začali pohybovat v minovém poli těžké osobnostní patologie.
Očekávání
Správně nadupáni výše zmíněnými představami vstupujeme sňatkem (a někdy i podstatně dříve) do arény, kde na nás jistě čekají mnohá protivenství. Nikdy nevíte. odkud přijde nějaký útok, drobná poťouchlost či zákeřná rána do zad. Lidské jednání je nadto ještě komplementární, tedy doplňkové. Méně vznešeně řečeno: Samo očekávání určitého typu jednání zvyšuje pravděpodobnost jeho výskytu. Čekejte podraz a on časem přijde. očekávejte (ale nevymáhejte) vlídnost, taky se třeba dostaví.
Čeká vás role tchyně? Nebo vás do ní syn už před časem obsadil? Navzdory tomu. že jste si ji většinou sama nezvolila, chtěla byste v ní co nejlépe obstát? Nabízený scénář je až příliš vágní a ani syn-režisér se při vedení herců zrovna nevyznamenává? Uvítala byste nápovědu? Máte ji mít. Pokud se vám tu a tam podaří přidržet alespoň některých bodů následujícího desatera, pak vás kritika nepochybně zařadí mezi „supertchýně“:
1. Svou snachu jste si sice nevybrala, přesto nezbývá než ji respektovat. Pokud máte nutkání zmínit se citlivě, že váš Hugo měl rozhodně na víc, nechte si své nutkání raději zajít. Konečně, už tím, jak si vybral, dokázal, že zas až takový génius také není.2. Nevyžádaná pomoc je vnímána vidy jako kontrola. Nejedna cesta do vztahových hrobů je dlážděna těmi neušlechtilejšími úmysly. „Vždyť já jí chtěla jen pomoci.“ Každá nevyžádaná pomoc bývá pociťována jako forma kontroly. Už od počátku by mělo být mezi vámi a snachou jasné -budeš-li cokoli potřebovat, tak si řekni, ráda ti pomohu, ale prosím tě, řekni si.
3. Právo říci ne. Obě máte právo říci „ne“. Bez pocitu viny, bez omluv či spíše výmluv.
4. Říkej mi, jak chceš. Nabídka tykání je nabídkou intimity. Přijde-li příliš brzy, pak vyvolá reakci přinejmenším rozpačitou. „Můžeme se oslovovat tak, jak to nám oběma bude příjemné. Ráda bych vám říkala Soňo, dokonce bych vám raději tykala. Pokud vám ale bude z mé strany milejší vykání, budu to respektovat. Kdybyste mi chtěla říkat jménem, tykat, říkat mamko či babi, udělá mi to sice radost, ale jen na tom vztah stejně nestojí.“ Tahle nabídka prostě platí. vyberte si, časem to třeba můžeme změnit. Jste ženou mého syna a já bych vás chtěla umět mít ráda.
5. Naučte se ptát. V podstatě na cokoli. Na to, jak snacha dělá ten výtečný závin, zda by jí nevadilo, pokud byste vzala vnoučata v neděli do zoo, co by si váš syn přál k narozeninám, zda můžete vnoučatům koupit Pokémony. Zároveň však buďte připravena přijmout i jinou alternativu.
6. Nesnažte se soupeřit se sporu tchány. Opravdu nic nepotěší tak jako v barvách vyvedená a s patřičnou výčitkou prezentovaná statistika, z níž jasně, ale opravdu jasně vyplývá, že u druhých rodičů byli mladí v loňském roce v průměru jedenkrát za 16,9678 dne, zatímco u vás pouze jednou za 23,914.
7. Váš syn není ani pošťák ani arbitr. Nevystavujte jej těmto nevděčným rolím výroky typu „vyřiď prosím tě té své..:“, „tak si představ, co nám ta tvoje zase vyvedla, měl bys jí domluvit.“
8. Namísto kritiky chování druhých hovořte raději o svých pocitech. Vadí vám něco, přáli byste si, aby se mladí chovali jinak. o pomoc si neříkají, a vy přesto máte pocit, že to přece tak nechat nemůžete? Pak mluvte raději pouze o svých pocitech. Už dlouho vás nenavštívili? Budiž! Možná jsou nevděční. co takhle ale promluvit o tom, že víte, kolik toho na ně teď padá, jak mají asi málo času. Akorát že vám je někdy smutno, když se tak málo vídáte. I s takovými výroky však nakládejte raději jako se šafránem.
9. Naučte se říct si o pomoc. Já vím, jistě by vám bylo milejší, pokud by se sami dovtípili. Co naplat někdy si opravdu nepovšimnou, jindy jsou na rozpacích, zda nabízet, či nikoli. Dejte jim možnost být vám také něčím užiteční.
10. Mohlo by být ještě hůře. Dovedli byste si představit hodnější snachu, lepší ženu pro vašeho milovaného synka? Kdo ne? Ukážou se jednou za uherský rok a ještě pouze na chvilku? Co naplat ani snachu, ani její vztah k vám přes koleno lámat nelze. Opravdu by nemohlo být ještě hůře?
Vím, že celé toto povídání je tak trochu jednostranné. Také snachám by jistě prospělo, pokud by se mohly opírat o podobné desatero, také ony by se měly vynasnažit. Milé tchyně, milé maminky a babičky, máte nepochybně pravdu. O tom však třeba zas až někdy jindy.
Zdroj: Muž a žena -návod k použití, Petr Šmolka, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz
