Tchán opakovaně kryl manželovy nevěry
Paní Stanislava má dvě roztomilé holčičky, každá má ale jiného tatínka. V její velmi tradičně založené rodině byla Stanislava první, která si prošla martýriem rozvodu. Dokonce i manželova rodina se dlouhá léta zdála být naprosto vyrovnaná, přátelská a soudržná. Paní Stanislava vycházela velmi dobře s tchýní i s tchánem, který ji rád přiváděl svým dvojsmyslným, avšak vždy lichotivým humorem do rozpaků – dalo by se říci, že na Stáňu trpěl.
Jaké bylo její překvapení, když po 5 letech manželství zjistila, že tchán celou dobu věděl, že ji Marcel podvádí a dokonce jejího exmanžela kryl! Syn si zkrátka „užíval“ s tichou podporou svého otce! Nyní je Stanislava podruhé vdaná, a věří, že ty nejhorší dny jsou už za ní.
Podle sebe, soudím tebe
„Mé manželství nebylo nikdy úplně bezchybné, manžel byl totiž velký žárlivec. Zahrnoval mě sice pozorností a dárky, ale také neustálou kontrolou. Kam jdu, kdy přijdu, s kým tam jdu, proč si beru ty krátké šaty a nové spodní prádlo? Takové otázky jsem slýchávala velmi často, nyní již vím, že žárlivost je doménou nejen mužů vnitřně nejistých a mužů typu macho, ale také pánů, kteří se v životě řídí heslem: Podle sebe soudím tebe. A právě takový byl Marcel! Žárlivec s jižanským temperamentem a klasický macho, ale i skvělý táta, a v těch lepších dnech také velmi vtipný a zábavný společník. Bohužel však nejen pro mě!“ vypráví Stanislava.
Poprosil mě za odpuštění
„To, že byl Marcel macho se vším všudy, jsem se dověděla ve velmi nepříjemné situaci. Manželův tatínek vážně onemocněl, a jelikož má manžel náročné zaměstnání a manželovi sourozenci bydlí daleko, střídaly jsme se v péči o něj s tchýní. Jednou jsem jela do sanatoria já a ona hlídala malou, jindy jela ona a já měla volno. V době, kdy se začal tchánův stav rapidně horšit, byly návštěvy psychicky i fyzicky velice náročné – tchána jsem myla, masírovala, mazala, podkládala proleženiny a u toho jsme si povídali nebo se o to snažili. No, a při jedné takové návštěvě mě tchán poprosil za odpuštění…“
Tajemství si nevzal do hrobu
Stanislava nejdřív nechápala, o čem dědeček mluví, dokonce myslela, že je to vlivem léků na bolest, které mu podávají. Jenže starého pána „neotrávily“ léky, ale stravovaly ho výčitky svědomí a blízkost konce. A tak Stanislava poslouchala vyprávění o několika mileneckých vztazích, které Marcel během manželství měl. Alibi, mnohdy i celodenní, mu v mnoha případech poskytl chápavý a přející tchán. Tu spolu údajně byli na rybách, jindy mu byl Marcel pomoci v lese nebo pro tátu cosi zařizoval, pravidelně za ním jezdíval do lázní apod.
„My jsme prostě takoví, Stáničko, můj táta proháněl ženský a já ani Marcel nejsme jiní. Máme horkou krev, ale svoje ženy milujeme nadevše a o své děti se vždy postaráme!“ zdůrazňoval na konci vyprávění dědeček. Druhý den děda zemřel a zlomená Stanislava neplakala žalem, ale zlostí. „Jemu se ulevilo a já, která jsem za nic nemohla, jsem na dně – využitá po všech stránkách, podvedená a navíc omezená svou ohleduplností! Nemohu přeci manželovi říct, že vše vím, a že se chci rozvést, když mu umřel otec.
Přes všechno co slyšela, byla ohleduplná a vyčkávala…
Stanislava nakonec počkala celé tři měsíce; asi ty nejtěžší v jejím životě. Nicméně tato „čekací doba“ jí poskytla dostatek času na přemýšlení, na zjišťování náležitostí ohledně rozvodu – na teoretickou i praktickou přípravu. Rozvod byl, jak ostatně očekávala, bouřlivý. Marcel prosil, vyhrožoval, vše popíral, pak se zase omlouval a prosil za odpuštění. Přimlouvala se i Marcelova maminka, jenže Stanislava byla rozhodnutá. Marcelovi už nemůže nikdy věřit, podváděl by ji, dokud by mu síly stačily.
A jak se má Stanislava nyní?
„Rok po rozvodu jsem neplánovaně otěhotněla s kolegou. Jak já si nadávala! Onen kolega, můj nynější muž, mě léta obdivoval, miloval a často mi v legraci říkal, že si počká, až se rozvedu. A počkal. Na začátku sice nebyla láska jako trám, ale hezké přátelství, které pozvolna přerostlo v lásku a úctu. Kdyby nebylo neplánovaného těhotenství, asi bych Patrikovy nabídky k sňatku trvale odmítala, tak jsem byla nedůvěřivá a opatrná. Jenže člověk míní a život mění,“ usmívá se Stanislava.
