Tlak vrstevníků

Například existuje nátlak, aby se děti zapojily do gangu, pily alkohol, požívaly drogy, předčasně žily sexuálním životem, chodily za školu.
Děti jsou vrstevnickému tlaku vystaveny od začátku školní docházky. Setkávají se s ním ve třídě, na hřišti, v jídelně nebo kdekoli, kde se děti shromažďují. Schopnost odolat negativnímu vrstevnickému tlaku je problémem jak pro děti,
tak pro dospívající mládež.
Tento tlak obsahuje následující sdělení: buď součástí davu. Nevynikej. Nebuď
svůj. Buď jako všichni ostatní. Nesmíš mít nejlepší ani nejhorší oblečení. Nesmíš mít nejlepší ani nejhorší známky. Buď někde uprostřed.
Dospívající jsou nejhoršími kritiky sebe samých. Vlastní nedostatky v jejich očích narůstají do přímo katastrofických rozměrů. Proto tráví tolik času před zrcadlem. Musejí navenek vypadat dokonale, protože v nitru jsou zcela zmatení. Naše společnost hodně dá na dokonalý image. průměrné americké dítě zhlédne do šestnácti let 350 000 reklam. „Kup si naše celozrnné tyčinky a budeš mít atletickou postavu,“ „používej naši pastu na zuby a tvoje láska tě nikdy neopustí.“
Již od útlého věku učte děti, že štěstí pramení z nitra, nikoli z vnějších věcí. Každý člověk je jiný. Každý má silné i slabé stránky, pro i proti, u každého se najde něco dobrého i špatného. Být jiný je normální. Naučte své děti, aby se soustředily na to, co jim jde dobře. Nenechte je zaobírat se nedokonalostmi.

„Nemohou být všichni špičkovými fotbalisty. Někteří lidé mají atletičtější postavu a větší vlohy ke sportu. Ty máš jiné přednosti. Jsi velmi laskavý. Každý, kdo tě zná, se s tebou rád kamarádí. Máš smysl pro humor. Ve škole dostáváš velmi dobré známky. Neodsuzuj se kvůli fotbalu. Dej do hry vše, co umíš, a hraj pro radost.“

Nejlepší sebe obranou dítěte proti vrstevnickému tlaku je sebedůvěra. Vyzbrojte své dítě zdravým sebevědomím tím, že poukážete na jeho silné stránky a úspěchy. Naučte ho poctivému přístupu k životu. „Vždycky ses uměl ozvat a zasadit se o to, co je správné. Můžeš být na sebe hrdý.“ Dítě se tím naučí věřit si a důvěřovat svým schopnostem správně se rozhodovat. Hovořte s dětmi o hodnotě člověka. Řekněte jim, že každý někdy prožívá chvíle, kdy by se nejraději neviděl. Naučte je, aby své smutky a deprese nedusily v nitru, ale měly odvahu si o nich s někým pohovořit. Dejte jim znát, že za vámi mohou přijít s jakýmkoli problémem.
„Nic si z toho nedělej. Občas je na nic každému. Když se já cítím mizerně, uleví se mi, pokud si o tom s někým mohu promluvit. Když se mohu někomu svěřit s tím, co mě trápí, problém mi už nepřipadá tak strašný. S maminkou si o svých problémech povídáme neustále. Oběma nám to pomáhá setřást ze sebe depresi. Rozhoduj se sám za sebe bez ohledu na okolnosti. Když mě budeš potřebovat, jsem ti nablízku.“
Povzbuzujte děti, aby s jinými dětmi hovořily o svých pocitech. „Vím, že máš dobrou kamarádku. Můžeš si o tom promluvit s ní. Vsadil bych se, že má z tančení stejné obavy jako ty. Popovídejte si spolu. Myslím, že se vám oběma uleví.“
Připomínejte dětem, že nikdo nemá odpověď na všechny otázky. Není nic zvláštního, když člověk občas ztratí jistotu o sobě samém. Uvidí-li vaše děti, že jiné děti prožívají podobné věci jako ony, uvědomí si, že to není nic nenormálního. Nebudou se cítit tak osamělé a vyděšené. Nebudou prožívat tolik prázdnoty a beznaděje.
Vytvořte doma takové prostředí, v němž se dospívající děti budou rády zdržovat. Poskytněte jim dostatek soukromí. Nechte je poslouchat hudbu, povídat si a hrát hry. Kdykoli můžete, pochvalte členy party za jejich přátelství. „Jsem rád, že spolu tak dobře vycházíte. S dobrými kamarády je život hned snazší.“ Naučte dospívající děti, aby se navzájem podpíraly. Ať se kamarádí s lidmi, kteří je mají rádi takové, jaké jsou. Naučte děti stranit se vrstevníků, kteří jsou příliš kritičtí. „Ne všichni mají stejný názor na to, co je správné a co špatné. Nestýkej se s lidmi, kteří tě srážejí a ponižují. Nech je, ať si žijí po svém, ale bez tebe. Pokud je dokážeš pozvednout, je to skvělé, ale nenech se jimi strhávat k horším výkonům.“

Ve škole mohou být děti vystaveny vrstevnickému tlaku, který nedokážete ovlivnit. Umožněte jim, aby se zapojily do jiných skupin. Například do křesťanské mládeže, do skauta nebo do jiných zájmových skupin, kde najdou podporu a přátelství.

Naslouchání buduje důvěru
Dospívající si často stěžují: „Nemohu mluvit s rodiči. Oni mě nechápou. Vůbec nic o mně nevědí. Nevěřím jim a oni nevěří mně.“
Jiní mladí tvrdí: „Vím, že s rodiči mohu mluvit o čemkoli. Když mám nějaký problém, vždycky mě vyslechnou. Nebojím se jim říci, že se mi něco nepovedlo.
Vím, že mi věří.“ Úspěšní adolescenti mají rodiče, kteří jim umějí naslouchat.
Děti i adolescenti potřebují vědět, že když mají nějaké problémy, mohou u vás
nalézt pomoc. Pokud necítí, že je pro ně bezpečné svěřit se vám s problémem, budou se snažit ho vyřešit sami. U některých dětí a adolescentů je to v pořádku, u jiných nikoli. Mnohé děti, které své problémy samy nezvládají, se snaží před nimi uprchnout. Běžným útočištěm jsou v takových případech gangy, alkohol, drogy
a sebevražda.
Úcta dává prostor zdravému naslouchání. Často jsme zdvořilejší k cizím lidem
než k vlastním dětem. Jednáte s dětmi stejně zdvořile jako se šéfem v práci nebo se svým sousedem? Projevujte svým dětem úctu a ony se naučí vážit si vás i sebe samých. Když s dětmi mluvíte, mluvte tak, aby z toho vnímaly důvěru, jistotu a přijetí. Ony se pak budou chovat stejně.
„Co si o tom myslíš?“
„Věřím, že v případě… si dokážeš dobře poradit.“
„Možná s tebou nebudu ve všem souhlasit, ale je správné říci, co cítíš.“
„Myslím, že minule jsem ti moc dobře nenaslouchal. Je mi to líto. Pokud
mi dáš druhou šanci, rád bych si tě poslechl teď.“
Když s vámi děti mluví, věnujte jim pozornost. Nenechte se rozptylovat okolím -televizí, telefony nebo hlukem, který způsobují další děti. Rovněž hněv snižuje
schopnost naslouchat. Je těžké se soustředit a přemýšlet s jasnou hlavou, když je
člověk rozrušený. Snadno se nám může stát, že máme plnou hlavu vlastních myšlenek -obav o finanční zajištění, nebo si v mysli probíráme věci ze zaměstnání
či myslíme na přípravu večeře.
Mnohokrát se mnou mé děti chtěly mluvit, když jsem byl zabrán do přípravy této knihy. Nebylo vždy snadné se odtrhnout od práce a naslouchat jim. Někdy jsem je požádal, aby počkaly. „Právě mám rozpracovanou důležitou myšlenku. Mohl bys přijít za tři minuty?“ Je lepší být poctivý než předstírat, že nasloucháte.
Postarejte se o věci, které vás zaměstnávají, a pak se soustřeďte na dítě. Podívejte se na něj. Dejte mu najevo, že komunikaci přisuzujete vysokou hodnotu. Někdy je lepší si najít klidné místo, kde vás nic nebude rušit. Můžete se třeba jít projet nebo projít. Nebo si jděte sednout do parku. Tím zdůrazníte význam komunikace pro vás oba. Dítě bude vědět, že jeho myšlenky jsou důležité. Samozřejmě to chce praxi a odhodlání. Buďte otevření věcem, které vaše dítě říká. Naslouchejte, i kdyby vyprávění dítěte vypadalo bizarně a děsivě, aniž byste ho obviňovali a odsuzovali. Pokud řekne něco, při čem se vám „otvírá kudla v kapse“, snažte se o objasnění.

Jak objasnit a vyjádřit city
Objasnit znamená opakovat myšlenku dítěte jinými slovy. Hledejte ve výroku dítěte skryté pocity nebo významy. Když máte dojem, že jste to pochopili, zkuste myšlenku opakovat jinými slovy, abyste měli jistotu. Ukážu vám, jak v takových případech mnozí rodiče reagují.

Líza: „Anna je pěkná kráva.“
Matka: „Takhle nemluv. Už jsem ti to přece říkala.“
Matka reaguje kritickým tónem. Reaguje na Lízina slova a její reakce je uzavřená. Jejím výrokem končí další komunikace. Líza už toho o svých problémech nebo pocitech moc víc neřekne.
Líza: „Anna je pěkná kráva.“
Matka: „Jsi na ni rozzlobená?“
Líza: „Jo. Vyzvonila ostatním holkám, že se mi líbí Béďa.“
V tomto případě matka reaguje otázkou, takže Líza pokračuje v komunikaci. Matka má dojem, že Líza je rozzlobená, a ověří si to. Líza z toho vidí, že jí matka naslouchá. Váš první dojem nemusí být vždy správný. Otevřené odpovědi v každém případě vaše děti povzbudí k další komunikaci. Nesprávná otevřená odpověď je lepší než uzavřená odpověď.
Líza: „Tereza je pěkná kráva.“
Matka: „Jsi na ni rozzlobená?“
Líza: „Nejsem rozzlobená. Je mi líto, že mě nepozvala na svůj večírek.“

Být dobrým posluchačem znamená číst mezi řádky. Ujasňujte si, zda jste dítě správně pochopili, abyste ho povzbudili k pokračování rozhovoru o problému nebo o jeho pocitech. Nereagujte kriticky a nevnucujte mu své rady. Nechte si svůj názor pro sebe až do chvíle, kdy dítě bude chtít naslouchat. Potom návodnými otázkami pomozte dítěti rozvíjet samostatné myšlení.

Jak děti naučíme samostatnému myšlení
Rodiče rádi udílejí dětem všelijaké rady. Rádi za ně řešíme jejich problémy. Snažíme se je chránit před chybnými rozhodnutími. Rádi jim servírujeme hotová řešení v úhledných balíčcích. Chybí nám trpělivost a nedokážeme počkat, až přijdou s vlastním nápadem a způsobem řešení. Ve většině situací je tento přístup ne- škodný. Ale někdy se děti bez samostatného myšlení neobejdou. Vaším cílem je naučit dítě, aby se rozmyslelo, než něco udělá. „Kdybych se tak raději nejdřív zamyslel, než jsem to udělal.“ Adolescenti se potřebují samostatně rozhodovat, když čelí tlaku vrstevníků, když jsou v pokušení zkusit drogu nebo sex, nebo když stojí před řešením problému ve škole.
Je třeba poskytnout dětem možnost cvičit se v rozhodování už od mládí, aby v dospívání věděly, jak řešit problémy. Je lepší neřešit všechno za ně, ale dát jim prostor a poskytnout rady, aby se mohly cvičit v rozhodování.
Následující otázky vám pomohou vést dítě při samostatném rozhodování.
Co jsi udělal?
Co jsi měl udělat? (nebo Jak zní pravidlo?)
Bylo to správné rozhodnutí? (nebo Bylo to dobré rozhodnutí?)
Co jsi mohl udělat jinak?
Co bys mohl udělat příště?
Tyto otázky jsou uvedeny pouze jako návrhy. Můžete si připravit vlastní. Následuje dialog mezi matkou a dvanáctiletou Tinou. Je v něm znázorněno, jak se tyto otázky dají použít.
Matka: „Co jsi udělala, Tino?“
Tina: „Ona mě otravovala.“
Matka: „Jen mi řekni, co jsi udělala.“
Tina: „Praštila jsem ji.“
Matka: „Co jsme si říkaly o bití?“
Tina: „Jenže ona mi ještě k tomu nadávala.“

Matka: „Praštila jsi ji?“ “ Tina: „Ano.“ ..
Matka: „Bylo to správné?“
Tina: (mlčí)
Matka: „Co jiného jsi mohla udělat kromě toho, že jsi jí dala ránu?“
Tina: „Mohla jsem třeba odejít.“
Matka: „To je pravda. To by bylo lepší. Měla bys teď potíže, kdybys odešla?“
Tina: „Ne.“
Matka: „Možná bys to mohla zkusit, až tě zas příště někdo bude otravovat.“
Matka neustoupila výmluvám a nenechala se Tinou rozptylovat. Naučila ji přemýšlet o jejích činech a hledat vhodnější řešení.
Když vaše dítě nenapadne žádná alternativní možnost, neraďte mu. Pokud mu něco poradíte a ono to nebude fungovat, bude to vaše vina. Můžete pomoci vyprávěním příběhu. „Když jsem byla v tvém věku, měla jsem kamarádku, která se dostala do podobné situace. Ona to vyřešila tak, že děti, které se jí posmívaly, prostě ignorovala.“ Tímto přístupem můžete v srdci dítěte zasadit zárodek myšlenky. Rozhodnutí ale nechte na dítěti.
Shrnutí
Radost ze života a touha žít naplno musí pramenit z nitra. Nemůže přicházet z vnějších zdrojů. Děti se to naučí od vás. Milujte své děti bezpodmínečnou láskou a ony se naučí jednat stejně. Dávejte všem svým dětem najevo, jak velkou hodnotu pro vás mají. Dítě pak cítí, že i když je život venku hodně drsný, vždycky má někoho, kdo je mu po boku. Přesně to děti potřebují, aby se dokázaly s tlakem vrstevníků vyrovnat.
Veďte děti k samostatnému myšlení už od mládí. Dávejte jim vybrat. pochvalte je, když se rozhodnou správně. Naučte je vidět alternativy ke svým rozhodnutím. pomozte jim nalézt alternativní rozhodnutí. Veďte je k samostatnému hledání vhodných řešení. Ukažte dětem, jak různá rozhodnutí vedou k různým důsledkům. Budujte v nich sílu a schopnost rozhodovat o své budoucnosti.

Zdroj: Co dělat, aby se vaše děti chovaly správně, Sal Severe, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz