Uhádejte se k smíchu aneb Jak se hádat s humorem?

Lidé, kteří na sebe křičí, mi vždycky přišli trochu pitomí. Nejen proto, že situace, kdy dva dospělí stojí metr od sebe a řvou tak, že by každý z nich mohl stát na opačném konci lesa Řáholce a pořád by si rozuměli, vypadá trapně, ale navíc je nepříjemné vedle nich jen být. Když se na mě někdo pokouší ječet, odcházím.

V mém světě se lidé mohou poslat do háje klidným hlasem a osobně mám pocit, že věta „zmiz z mého života navždy“ nebo „propadni se do pekla, syčáku“ nezíská na výpovědní hodnotě ani síle vzkazu tím, že ji na někoho zařvu. Navíc by mi přeskočil hlas, já bych se rozesmála a bylo by po důstojném vzteku. Jenže tohle je přesně to, co stojí za pozornost. Hádky jsou v partnerských vztazích bez diskuse očistné, a pokud neskončí rvačkou nebo rozchodem, mohou vám přinést podobně dobrý zážitek jako skvělá komedie v divadle.

Nenabádám vás tu k tomu, abyste se hádali, protože se potřebujete zasmát. Normální vztah by naopak měl smíchu, dobré nálady a humoru být plný. Naučte se ale dělat si ze sebe legraci navzájem. Musíte se na to ovšem dobře znát, aby nedocházelo k tomu, že místo humoru svého partnera zraníte. Při hádkách platí trochu jiná pravidla a míra snášenlivosti ironie se výrazně snižuje oproti dnům, kdy jsme takzvaně v pohodě a s láskou do sebe šijeme.

Chtěná moc...

Podle psychoterapeutky Marty Helingerové hádka nejčastěji představuje způsob, jak sami sobě dokázat, že máme nad druhým moc. Tahle potřeba zcela logicky nepřichází jen tak shůry: nejčastěji vás totiž někdo společensky nebo profesně výš postavený dostal do podobné situace. Tím, že si ji chcete zopakovat znovu a být tentokrát v pozici toho silnějšího, předchozí ponížení nezpracujete, jen jej přenesete na další osobu.

Pokud máte nad sebou dostatek nadhledu, je možná jednodušší se partnerovi přiznat. Svěřte se mu s tím, co vám kdo vyčetl nebo kdo vás jak shodil. A klidně mu to předveďte jako hereckou etudu. Tím, že vědomě zparodujete někoho, kdo vás naštval, nejenže nastartujete proces duševní očisty a odpuštění, ale „dopustíte“ se i oné chtěné „hádky s humorem“. Je asi jednodušší se partnerovi přiznat, že se vracíte vážně naštvaná, než jej rovnou začít s křikem „srovnávat“ za to, že nevynesl koš, jeho ponožky zase leží v kouemocepelně nebo že televize řve naprázdno, zkrátka hledat zástupné problémy.

Tahle metoda přerodu hádky v komedii ale od vás vyžaduje jedno: musíte sama sobě přiznat, že máte tendence řešit vlastní napětí tím, že druhému uděláte přesně to samé, čím kdo ublížil vám. Zvládnete to? Pokud ano, začněte se smát už dneska odpoledne.

...i drama queen

Marta Helingerová ovšem připomíná, že schopnost vyvolávat hádky nepramení vždy jen z touhy po moci. „Někdy slyšíme v partnerově řeči i to, co tam není,“ uvádí terapeutka. „Možná že jeho věty neobsahují žádnou skrytou informaci, že nemají nic tzv. mezi řádky, možná je na vině jen váš špatný komunikační vzorec, který jste si přinesli z předchozích vztahů nebo z rodiny.“
A jako častý důvod zmiňuje Helingerová i skutečně osobnostní nastavení: podle jejích slov mohou oba partneři mít přesně ten rys osobnosti, který drama miluje i vyžaduje. A týká se obou, ženy i muže.

Jestli je tohle váš případ a vyžadujete, ať už vědomě nebo nevědomě, aby váš vztah byl plný teatrálních emocí, musíte k tomu mít ale vhodný protějšek. Musí být buď nezměrně trpělivý, nebo být stejná „drama queen“. Pokud jeden v páru přistupuje k hádkám tak, jak jsem se sama přiznala v úvodu, může to vyvolávat sice humorné situace, ale rozhodně ne pro oba. Jestli tedy nemáte v úmyslu smíchem spor ještě prohloubit, případně svého „dramatika“ přivést až na pokraj šílenství.

Smích na povel?

Jde to Asi znáte sérii populárních videí respektovaného psychiatra a šéfa bohnické kliniky pro odvykání závislostí Karla Nešpora. Lišácký smích, hlemýždí, smích veselé kachny nebo veselého bobra. Fenomén, kterým slavný lékař odboural i Jiřinu Bohdalovou, se sice internetem šíří spíš jako samotný zdroj zábavy, něco na tom ale bude. Neříkám, abyste si po psychiatrově vzoru vzali oranžovou teplákovku a vyrazili do parku trénovat třeba veverčí smích (mimochodem, jsem přesvědčená, že zkusit něco takového opravdu, jedete do těch Bohnic rychlou), ale než to úplně odsoudíte, zkuste to.

Terapie smíchem je založena na teorii, že smát se dá i z rozhodnutí. Smíchu je mimochodem věnována i jedna z odnoží jógy, smích totiž namáhá celou skupinu vnitřních svalů a způsobuje i endokrinní a kortikální uvolnění všech obličejových svalů. Smích taky uvolňuje napětí a odstraňuje agresivitu. Tedy hned dva prvky, které nečastěji vedou k hádkám. Ne nadarmo mají v japonských kancelářských open space komplexech, které jsou stresující už samy o sobě, místnosti, kam se úřadníci mohou jít smát. Tohle není žert, jakkoli to tak zní.

V extrémním stresu člověk přirozeně reaguje tak, že má tendenci se fyzicky vybít, což se ve skutečnosti projeví násilím na druhém či sobě samém, nebo se chce uvolnit jen po psychické stránce -což nejčastěji vede k hádce. Aby se Japonci, natěsnaní na malém kontinentě v malých místnostech, nepovraždili všemi těmi samurajskými meči - naučili se zkrátka chodit se smát.

Chechtací lekce

Smíchem se zkrátka vyhnete mnoha konfliktům. Pokud na něj nemáte náladu, zkuste to vážně jako vědomé rozhodnutí. Jak na to? Pokud vás partner hned zpočátku neobviní, že mu pomocí pomýlených ezoterických triků chcete vymýt mozek, domluvte se s ním na soukromých domácích lekcích smíchu. Nemyslete na Nešpora, nemyslete na Anglii, mějte na paměti jen to, že by konec rozbrojů mohl být teoreticky nablízku.

Na stránkách jogin.cz najdete podrobný návod k jedenácti základním druhům cvičebního smíchu. Není to na jednu stranu nic složitého, na stranu druhou se ale musíte smířit s tím, že si při prvních lekcích, kdy se na sebe budete sedm minut chechtat do zrcadla, budete připadat… inu, zvláštně. Překonejte to, a pokud je pro vás dobré duševní rozpoložení málo, připomínejte si, že díky pravidelným dávkám smíchu budete mít i plošší břicho.

Až se naučíte smát „na povel“ a znovu se dostanete do situace, že byste si vjeli do vlasů, vykřičeli na sebe všechna traumata světa a na závěr se dorazili ještě nějakým pěkným emočním jedem (vždyť kdo vám i komu vy ubližujete víc než nejbližším, viďte?), zkuste se v jeden moment s partnerem přepnout do smíchového tréninku. Domluvte si nějaké heslo, kterým smích na povel spustíte, a dodržujte to, že už ani jeden z vás v boji nepokračuje.

Možná vám bude připadat snažší první přístup, tedy dělat si legraci rovnou z příčiny vašeho napětí a humor do stresové situace přinést přehráním toho, co pro vás bylo traumatizující, pokud ale nemáte sklony dělat šaškárny, vážně zkuste očistný smích.

Prochechtat se životem je nekonečně příjemnější, snažší a vlastně i mnohem zdravější než se jím prokřičet. A vrásky kolem očí, ty od smíchu, jsou vážně mnohem hezčí než ta vráska z mračení, ta mezi obočím.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.