Vánoce v jiných kulturách: Jak se slaví Vánoce v mimoevropských zemích
Latinskoamerické země jsou silně katolické a Vánoce se tam slaví všude, i když různě. Zatímco v Brazílii, Kolumbii a části Mexika dostávají děti dárky na 1. svátek vánoční, v Argentině, Venezuele, Portoriku a větší části Mexika až v předvečer svátku Tří králů. Také jiné zvyky a jídla se liší. Mexičané již devět dní před Vánocemi slaví denně až do Štědrého dne posadas, což je jakási rekonstrukce betlémského příběhu, při kterém Josef s Marií obcházejí domy s žádostí o přístřeší, aby po řadě odmítnutí nakonec přece jen střechu nad hlavou získali.
Děti v Mexiku se ve vánoční době také snaží zkrotit piňata, papírovou nebo hliněnou figurínu plnou sladkostí a malých dárků, houpající se na závěsu, kterou je třeba poslepu zasáhnout holí. Ve Venezuele bývá zvykem po návratu z půlnoční mše dát si pozdní večeři, při níž hlavní roli hraje hallacas, koláč z kukuřičné mouky nadívaný kořeněným kuřecím, vepřovým a hovězím masem. Oblíbeným vánočním jídlem v Argentině je niňos envueltos (zavinuté děťátko), což jsou hovězí závitky plněné bohatou nádivkou na ovocném či masovém základě.
Severoamerické vánoční zvyky jsou rozmanité a prolínají se v nich britské, francouzské a španělské vlivy. Mezi mnohými Afroameričany se posledních několik desetiletí kombinuje oslava Vánoc s novodobým svátkem Kwanzaa, slaveným od 26. prosince po sedm dní, z nichž každý je věnovaný jednomu ze sedmi principů černé kultury. Přebírání zvyků, vánočních nevyjímaje, je spojováno především s misionářskými aktivitami, migrací obyvatel a dnes zejména s prosazováním multikulturalismu.
Kdysi němečtí osadníci přinesli do americké Pensylvánie zvyk zdobení vánočního stromu, dnes americký Santa Klaus expandoval především do obchodních center celého světa, ale také na australské a novozélandské pláže, kam tamní obyvatelé na vánoční svátky vyrážejí s piknikovými košíky, v nichž patrně nebude chybět krocan či švestkový pudink.
Se západními vánočními tradicemi je možné se setkat na mnohých místech v Africe, zejména subsaharské, kam je přinesli misionáři či bývalí kolonizátoři. Domorodci vánoční koledy zpívají často ve vlastním jazyce. Koptská ortodoxní církev v Etiopii ale slaví Vánoce po svém již celá dvě tisíciletí, avšak podobně jako jiní východní křesťané až 7. ledna.
Nejméně se Vánoce slaví na asijském kontinentě, kde hlavními náboženstvími jsou islám, hinduismus a buddhismus. Přesto třeba japonská města jsou o Vánocích vyzdobena podobně jako města evropská a americká, včetně obřích vánočních stromů a množství Santa Klausů, vmísených do davů v obchodních domech.
Nekomerčně a opravdověji slaví Vánoce na Filipínách, bývalé španělské kolonii, kde po devět dní před svátky navštěvují brzo ráno Misas de Gallo (Kohoutí mši) a na Štědrý den se vyhrnou do ulic s pestrobarevnými lucernami ve tvaru hvězdy, zvanými paroles, kterými vyzdobují i své domy. Možná si při tom zpívají nejslavnější vánoční píseň Tichá noc (Stille Nacht), kterou dali světu roku 1818 rakouský kněz Joseph Mohr a jeho varhaník Franz Gruber, či některou celosvětově proslulou nenáboženskou píseň jako jsou Rolničky (Jingle Bells) či filmová píseň Bílé Vánoce (White Christmas).
Marie Valasová
16. 12. 2008
