Věrnost ve vztahu - nutnost nebo přežitek?

Tématem dnešního zamyšlení se tedy stává žaloba na zaběhlé společenské konvence v pohledu na pravidla partnerského soužití. Pokud definujeme věrnost jako trvalou a bezpodmínečnou fixaci na jediného sexuálního partnera, dostávají se na tenký led jak její obhájci, tak její žalobci bezprostředně po úderu kladívka oznamujícího začátek přelíčení.

V každém ohledu totiž prakticky ihned narazíte na kategorický rozpor obou stran ve výkladu toho, co „je správné“ a co není.

Co je nevěra?

Už jen samotná definice toho, co už je nevěra a co ještě ne, žene do prudké hádky nejeden pár, aniž by kterýkoli z partnerů připustil, že univerzální odpověď neexistuje.
Žárlivost by mohla vyprávět.

Obecně přijímaná definice nevěry, jako pohlavního styku s člověkem mimo váš aktuální partnerský svazek, okamžitě naráží na hlasy těch, kterým stačí i polibek, pohled, či pouhé tušení myšlenky na někoho jiného, aby v nich vzplála žárlivost žárem vysoké pece a svého partnera obvinili z nevěry.

Proti nim ovšem povstanou Ti, jejichž svazky jim umožňují mezi sexuálními dobrodružstvími volně a svobodně proplouvat jako gondola ulicemi benátskými, avšak s jedinou podmínkou – nesmí se zamilovat. Sex bez lásky přece není nevěra. Je tomu ale skutečně tak?

Z dalšího koutu soudní síně totiž přichází předstoupit Ti, kteří hlásají, že jejich partneři si mohou milovat koho chtějí. Milovat ano. Sahat ne! Protože to by už přece „ta pravá“ nevěra byla. Konsternovaný sudí se neklidně zavrtí na svém stolci a do zápisu nechá poznamenat, že: „.. nevěra znamená pro každého člověka něco jiného.“

Co nás vede k nevěře?

V dnešní době již existují studie, které se zabývají faktorem náchylnosti k nevěře u jednotlivých lidí z hlediska jejich genetických dispozic. Má to tedy znamenat, že disponuji-li „nevěrným genem“, nemohu si pomoci a musím jít vstříc volání své přirozenosti?

Ale jděte – ozývají se ženské hlasy – to by se tak mužům líbilo, vymluvit se na gen a vyrazit za sousedkou! Přece nejde o nic jiného, než o sebekontrolu a především o to, že „pokud mne doopravdy miluje, nemá k nevěře důvod!“.

V tu chvíli ovšem znovu povstávají muži a hájí se např. tím, co už jsme nakousli v jednom z dřívějších zamyšlení – nudou v ložnici. V rámci starosti o zachování stávajícího partnerského svazku jakož i jeho sexuální části, vyrážejí ( s notným sebezapřením, pochopitelně.. ) načerpat dávku milostného optimismu k sousedce.

A zatímco sousedka v napjatém těšení dává chladit víno a zapaluje svíce, lékařská obec sexuologická kroutí nevěřícně hlavou a argumentuje nepřeberným množstvím možností, jak si zpestřit sexuální život tak, aby neomrzel a tudíž nevznikla logická potřeba takové nevěry.

Čili se opět dostáváme do cyklu argumentů a protiargumentů, kdy jedna strana bude do omrzení snášet a kupit nové a nové skvělé příklady, proč vlastně máme tendence k nevěrnému chování, a strana druhá je stejně trpělivě napadá, zlehčuje a označuje za sprosté výmluvy. Sudí se už vůbec neusmívá a vážně začíná uvažovat o předčasném důchodu.

Verdikt

Bystrému čtenáři je proto již pomalu zřejmé, že v tomto ohledu se jasného univerzálního stanoviska nedočkáme a je to pouze proto, že nevěra i se svými hranicemi leží pro každého jedince jinde a pokud se rozhodne pustit se po její nejisté stopě, povedou ho k tomu důvody jen jeho osobní, jenž mohou být jakékoli. Opustíme tedy soudní tribunál i s jeho nekonečnou bitvou a pokusíme se o nestranný vhled do problematiky, v souladu s tématem v záhlaví.

V dnešní době je skutečně otevřeno mnoho možností, které byly před dvaceti lety nemyslitelné a nedosažitelné. A ty, přestože nejen ty, mohou více než dříve dodávat na síle hlasům, které se kloní k tomu, aby věrnost – prý ctnost už dávno nežádaná – byla z nedostatku poptávky stažena z trhu. Přece máme otevřené hranice do světa a k sexuální turistice. Naši zem plnou exotických partnerů, ze všech možných koutů světa. Nebo i porno a tedy inspiraci na každém rohu! A jako třešnička na dortu je tu bezpečná anonymita velkoměst, tak proč se tedy nechopit příležitosti a nevyslyšet volání ducha doby?

Možná proto, protože svoboda počínání a konání jedince končí tam, kde začíná svoboda druhých a za své chování si každý odpovídá sám. V souvislosti s jinými problémy jsme si dříve vysvětlili, že ve vztahu dvou lidí je dovoleno vše, co vyhovuje oběma partnerům. S nevěrou je to na první pohled podobné a proto nejednoho zláká okusit toto jablko ze zakázaného stromu, zvlášť pokud jeho partner je takovým aktivitám nakloněn.

Je dobré mít ovšem na zřeteli jednu důležitou věc – nikdy dopředu nevíte, co vás v čeká v náruči takového spřízněného nevěrníka a proto stěží můžete zodpovědně odhadnout, jak takový výlet skončí a jaké následky s sebou přinese do vašeho stávajícího vztahu. Možná ho posílí, možná obohatí, možná zničí.

Proto, až si budete příště klást otázku, zda věrnost není v dnešní době už přežitek, pomyslete na chvilku i na ten tenký led, na který ruku v ruce s nevěrou vstupujete a zejména na temnou a nezměrnou hlubinu pod vámi. Jistěže na druhém břehu rostou krásná a sladká jablíčka, ale jste si opravdu jisti, že se svou vrtkavou a nespolehlivou společnicí dojdete až tam?

Nejvyšší soudce právě unaveně zamyká dveře justičního paláce a s hlavou plnou vířících myšlenek tiše mizí v mlze chladného večera. A na objemný a těžký spis s nápisem „Věrnost“ začíná v archivu usedat prach…

Autor: Pavel Vrba
18. února 2008


Související články:
Virtuální nevěra
Jak poznat, kdy ukončit vztah?
Jak předcházet nevěře
Podvedl mě a teď chce zpátky
Nevěra má své záludnosti