Vše si nechávám na poslední chvíli | E15.cz

Vše si nechávám na poslední chvíli

Jana Benešovská (Moje Psychologie)

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Ačkoli máte zítra odevzdat důležitý projekt, listujete časopisem a čtete tento článek. Čeká vás práce, které neuniknete, ale přesto se k ní nedokážete přinutit a odkládáte ji na poslední možnou chvíli. Proč?

 „Už máš hotovou tu prezentaci?“ „Za chvíli.“ „Už ji máš?“ „Do zítřka je ještě spousta času.“ Ačkoli staré přísloví radí „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“, lidé ho většinou ignorují.

Odkládání povinností na poslední chvíli neboli prokrastinace se týká každého pátého člověka. Pozor ale, nezaměňujme prokrastinaci a lenost. Prokrastinátor si nelehne na gauč, ale vymyslí si jinou, zdánlivě smysluplnou, nicméně zcela neurgentní práci, jen aby nemusel začít dělat to, co hoří.

„Vyhýbání se nepříjemnostem patří k lidské přirozenosti. Také jistá tendence upřednostňovat krátkodobé cíle před střednědobými je dosti obecným jevem. Nelze se tedy divit, že okamžitá úleva v podobě odkladu je pro mnohé lákavější než hrozba budoucích problémů. Často se naivně domníváme, že neřešené úkoly jaksi samy ‚vyhnijí‘,“ říká psycholog Petr Šmolka.

Autor: Ženy - E15


Povinnosti odkládají hlavně lidé, u kterých jde buď o naučený přístup z dětství, nebo o protest. „Pokud nám rodiče neustále šlapali na paty a každý jimi uložený úkol bylo nutné splnit nejpozději ihned, možnost odložit jej můžeme vnímat jako znak svobody a dospělosti,“ dodává.

Míra odkládání však může souviset i s celkovou životní nespokojeností. Pokud jsou pravdivé výzkumy o tom, že až polovina lidí nenávidí svoji práci, jak by je mohlo bavit plnit úkoly s ní spojené? Práci, která vás baví, většinou neodkládáte. Odkládání povinností je podle Petra Šmolky nebezpečné tehdy, když tím ohrožujete sami sebe v některé z významných životních sfér – pracovní, rodinné a podobně.

„Někdy toto chování bývá ovšem i doprovodným znakem některých psychických onemocnění. Jde o tzv. abulii neboli absenci vůle. Včetně vůle plnit zadané úkoly. Můžeme se s ní setkat u depresí, ale i u některých psychotických poruch,“  konstatuje odborník. Naučit se plnit povinnosti včas – za předpokladu, že nejste psychicky nemocní – vyžaduje v první řadě udělat si pořádek sám v sobě: najít priority v osobním životě i v tom pracovním, prostě oddělit zrno od plev (co vás přibližuje k cíli a co je opravdu nepodstatné) a nenechat se lapit do pasti nesplnitelného.

Pokud se nenaučíte odmítat, vždycky před vámi bude hodně dlouhý seznam věcí, které je třeba splnit, a vždycky budete mít tendenci některé z nich odložit na později.

Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)

Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video