Vy, vaše dítě a novopečení prarodiče

Například o zabezpečení dítěte v autě se toho příliš nevědělo, doporučení pro výživu kojenců se výrazně lišila a kočárky, dětské sedačky a ostatní dětské vybavení nebyly tak nápadité nebo funkční. I když to prarodiče vždycky myslí dobře, mohou mít problémy porozumět moderní péči o dítě nebo potřebám současné maminky. Pokud o svých potřebách a požadavcích nebudete s novopečenými prarodiči mluvit, nebudou vědět, jaká očekávání máte.

Budete-li mít štěstí, vaše představy a přání přijmou a budou je respektovat. Pokud k tomu nedojde, budete jim muset pomoci jejich novou roli babičky a dědečka přijmout. Jakkoliv obtížné to může být, budou si muset na vás jako na rodiče prostě zvyknout. Je třeba, abyste pevně stála za svým názorem a jasně dala najevo, kdo je tady matkou. Jste to vy, kdo dítěti vytváří pravidla. Vy rozhodujete o tom, jakým způsobem se o ně bude pečovat.

Potom co docílíte respektu u svých rodičů a rodičů svého partnera, jim také naslouchejte. Bez ohledu na to, za jakých okolností se k vám jejich rada dostala, prarodiče dokážou většinou poradit dobře.

Pokud jde o návštěvy v prvních dnech nebo týdnech po porodu, prarodiče nevyjímaje, buďte k sobě poctivá a trvejte na tom, co je pro vás nejpřijatelnější. Ať už zoufale potřebujete pomoci, nebo dychtíte po soukromí, především musíte o svých přáních mluvit.
Jasně formulujte požadavky a očekávání, které máte na nové prarodiče. Záleží na vašem rozhodnutí. Například pokud se u vás chce babička zastavit, stačí, když se alespoň hodinu předtím, než přijede, ohlásí, ale nepřejete si, aby přijela neohlášená. Jestliže prarodičům svoje pravidla nesdělíte, těžko se pak podle nich mohou řídit.
Pokud s rodiči svého manžela skvěle vycházíte, nebude pro vás problém promluvit si přímo o svých představách a požadavcích na jejich novou roli dědečka a babičky. Pokud ne, je povinností vašeho manžela, aby s nimi o tom promluvil. Jenom nespoléhejte na to, že na to přijde sám. Společně se musíte domluvit na tom, co konkrétně od jeho prarodičů očekáváte a jak jim to co nejlépe sdělit.
Důležité je dát si pozor na mylné názory na výchovu, které prarodiče často mívají, a pomoci jim je překonat. K některým z těchto názorů patří: Dítě zkazíte, pokud k němu půjdete pokaždé, když zapláče. Dítě na sobě musí vždycky mít více vrstev oblečení, aby nenastydlo. Pokud leží na zádech, může vdechnout a udusit se svými zvratky. Krmit se mají v přísně stanovených pravidelných hodinách. Přídavkem kaše do mléka pro novorozence docílíte toho, že bude lépe spát. Miminkům se může dávat kaše už ve dvou týdnech života. Miminka mohou v průvanu nastydnout.

Pravidla, která je třeba prarodičům připomenout:
- Reagujte na každý pláč dítěte. Vysvětlete jim, že to neznamená, že by měli pokaždé dítě pochovat nebo nakrmit. Stačí uklidňující hlas, poklepání po zádíčkách nebo podat hračku, na kterou nemohou dosáhnout. To všechno je vhodná odpověď na pláč dítěte.
- Novorozenci se mají nakrmit podle jejich potřeby, ne podle předem naplánovaného harmonogramu.
- Miminko by se mělo k spánku ukládat na bok nebo na záda, dokud se nebude umět samo obracet a neurčí si polohu, která jemu samotnému vyhovuje.
- Pokud cestuje dítě v autě, musí být vždycky připoutané do sedačky. Je-li potřeba dítě ze sedačky vyndat, auto zastavte.
- Autosedačka nesmí být na sedadle spolujezdce, pokud je tam nainstalován airbag.
- Nedávat dítěti žádné jídlo, které jste jednoznačně neschválila.
- Nikdy nebouchejte do zad dítě, které se dusí. Pokud dítě kašle nebo pláče, tak stejně ničeho nedocílíte. Pokud je dítě úplně potichu a nedýchá, zkuste je obrátit vzhůru nohama nebo udělejte Heimlichův manévr. (Nechejte si jej ukázat od svého lékaře.
- Pravidla určují rodiče dítěte.

Při tom, když mluvíte o svých rozhodnutích, pravidlech a způsobech provedení různých činností, buďte rozhodná a své představy jasně formulujte. Jestliže nechcete, aby vám prarodiče s něčím radili nebo do něčeho vstupovali se svými návrhy a názory, nepřipusťte žádné dohady.
Pokud se vám i přesto prarodiče pořád snaží radit, nechejte je být, ale jasně dejte najevo, že u vás jejich rady na ornou půdu nedopadnou. Jestli se jim nelíbí, jakým způsobem se o dítě staráte, vyslechněte je, poděkujte za jejich starostlivost a potom jim řekněte, že jste si vybrala takový způsob, který vám i vaší rodině nejlépe vyhovuje, a že jej nehodláte měnit. Rozhodně se nemusíte omlouvat za to, že na některé věci máte jiný názor, než mají oni.
Netrapte se pocity viny za to, že některé věci děláte jinak, než jak by je dělali vaši rodiče. Nejste povinna prosit je o pomoc nebo jim vysvětlovat svá rozhodnutí. Máte výsadní právo zvolit si takové možnosti, které jsou vyhovující pro vaši konkrétní situaci a jsou v souladu s tím, čemu vy sama dáváte přednost, a to i tehdy, kdy s tím vaši rodiče nesouhlasí.
Vždycky se prarodičů zeptejte, jak by si přáli, aby jim děti říkaly, ledaže byste byla nezvratně přesvědčena o tom, že jediné možné oslovení je to, které jste vy sama vybrala. Tento krok může být velmi nápomocný v utváření pevných vazeb nejenom mezi prarodiči a dítětem, ale také mezi vámi ve vaší nové roli rodiče, vašimi rodiči a rodiči vašeho partnera.
Upozorněte prarodiče na zvyklosti a preference svého dítěte, na to, jaké signály vydává, když něco potřebuje. Čím více mu porozumí, tím lépe se o ně dokážou postarat a domlouvat se s ním.
Připomínejte prarodičům, kam až dítě dosáhne a jak rychle se dokáže pohybovat. Křehké předměty, které by se mohly snadno rozbít, šperky, léky a další nebezpečné věci by měly být odstraněny z dosahu dítěte ještě předtím, než je dítě u nich doma objeví.
Své instrukce formulujte přesně. Podrobně jim vysvětlete, co mají udělat a jak to udělat.
Pokud nejsou prarodiče s vaším dítětem pravidelně, pravidla péče o dítě a jak co dělat jim pokaždé připomínejte. Prarodiče si většinou nepamatují, jak rychle dítě roste a jak se mění.
Každý, kdo pečuje o dítě, včetně vás, by měl znát první pomoc při ohrožení života malého dítěte (při dušení správné provedení Heimlichova manévru). Zásady první pomoci jsou uvedeny v mnoha knihách, které se zabývají péčí o děti, na toto téma jsou organizovány také kurzy a přednášky (informujte se v nemocnicích, mateřských centrech, ve sdružení YMCA).
Upozorněte prarodiče, že pleny, které se nyní používají, se od těch, které dávali vám, výrazně liší. Nemusí se každou hodinu nebo dvě měnit. Na druhou stranu jsou pleny na jedno použití v současné době tak dobré, že většinou nemůžete s určitostí říct, je-li plena mokrá, či špinavá. Jenom jim řekněte, jak často je zhruba potřeba plenu zkontrolovat a vyměnit.
Zamyslete se nad tím, jak byste se cítila, kdyby dítě všechny vaše snahy zajistit mu pohodlí, poskytnout mu pomoc a lásku v důležitém období jeho života odmítalo. Přesně tak by se cítili i vaši rodiče, pokud byste jim nedovolili postarat se o jejich dítě – o vás. Uvolněte se a vychutnejte si fakt, že vám chce někdo pomoci.
Když vám prarodiče nebo kdokoliv jiný nabídne pomoc, s potěšením ji přijměte. Pravděpodobně jsou více než šťastní, že vám pomohou s věcmi, které vy musíte dělat až příliš často. Nechejte je vyměnit plenku, krmit dítě lžičkou, obléci je atd. Co pro vás už zevšednělo, může jim připadat jako ohromná zábava. Požádáte-li je o pomoc, neurazí se.
Pokud se vám prarodiče začnou zdát arogantní a panovační, zamyslete se nad tím, co je k tomu vede. V mnoha případech to myslí dobře, ale přespříliš se angažují. Poděkujte jim za jejich rady, ujistěte je, že to zvážíte, neslibujte nic, co nemůžete splnit, a potom udělejte to, co si myslíte, že je z vašeho hlediska to nejlepší.
Jestli se vám zdá, že prarodiče příliš zájmu nemají nebo skrývají své pocity nebo vám nic neradí, může to být proto, že nechtějí být narušiteli nebo na obtíž. Aby se vám podařilo tento problém vyřešit, začněte s nimi mluvit o tom, jaké jsou vaše představy o jejich vztahu coby prarodičů ke svému vnoučeti. Přesně jim popište, jak byste si jejich pomoc představovala vy. Možná se vám takto podaří vydláždit jim cestičku, po které se budou moci vydat směrem k vám a k vašemu dítěti a způsobem, který bude vyhovující pro všechny zúčastněné.
Dejte prarodičům trochu volnosti. Pravděpodobně budou některé věci dělat jinak, než jste zvyklá, ať už úmyslně, nebo ne. I když se stane, že pravidla někdy poruší a dají vašemu tříměsíčnímu dítěti líznout zmrzliny nebo jim váš pětiměsíční usne s láhví, nejenom že to přežije, ale pravděpodobně nebude mít problémy s návratem k vaší běžné praxi.
Bude-li to nutné, využijte svého dětského lékaře jako obětního beránka. Řekněte: „Ptala jsem se na to mého doktora a on mi odpověděl, že je to v pořádku“, nebo: „Doktor mi řekl, že to tak mám dělat.“ O tom se pravděpodobně nebudete muset s nikým dohadovat (ačkoliv prarodič může navrhnout, že vám najde jiného lékaře).
Zeptejte se prarodičů, jestli si přejí a mohou vnoučka hlídat. Nepředpokládejte automaticky, že to chtějí nebo mají čas. Promluvte si s nimi o různých situacích, kdy by mohli a byli ochotni hlídat a kdy nikoliv. Respektujte jejich rozhodnutí a preference.
Pokud se prarodiče sami na hlídání dítěte necítí, neznamená to, že by vás nebo vaše dítě neměli rádi. Pokuste se najít jiné situace, kdy by se mohli při péči o dítě uplatnit a mohli se tak na péči o dítě podílet.
Zdraví a blaho vašeho dítěte je důležitější než touha prarodičů dítě hlídat. Pokud nejsou schopní bezpečně se o dítě postarat, nenechávejte je s nimi bez dostatečné kontroly. Najděte jiný způsob, jakým by se prarodiče mohli na péči o dítě podílet. Mohou například vozit kočárek, zatímco vy nakupujete v obchodním domě, v autě mohou sedět na zadním sedadle a s dítětem si hrát, zatímco vy řídíte, a večer je uložit do postele, zatímco vy uklízíte.
Chtějí-li prarodiče s vámi a vaším dítětem trávit více času, než byste si představovala, povzbuďte je k plánování činností, které by byly v souladu s vašimi představami. Určete jasná pravidla a mluvte o svých představách. Povzbuďte je k tomu, aby vás o tom, co chtějí podniknout, předem informovali. Tak budete včas vědět, co jeden od druhého můžete očekávat.

Zdroj: Maminkou spokojeně a beze stresu, Sheryl Gurrentz, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz