Vztah s cizincem: Láska i dobrý byznys
„Podle ní jsou Češi buďto zamindrákovaní slaboši, nebo naopak domácí tyrani. Jsou to buďto trapní šetřílkové, nebo zbohatlíci mluvící jen o svých penězích. V každém případě jsou to vulgární primitivové a beznadějní křupani. Na ulici kolem sebe plivou, páchnou potem, nosí děsivé spodní prádlo, jedí salám z papíru a čůrají do umyvadla…“ (film Román pro ženy)
Ať už si o filmu Román pro ženy myslíte cokoli, byla to zřejmě jeho premiéra, která otevřela diskusi na téma „český muž - špatný muž“. Češi v něm byli hozeni do jednoho pytle a vykresleni jako páchnoucí a o sebe nedbající burani, s nimiž se nevyplatí ztrácet čas. „Já si myslím, že na tom není nic pravdy. Naopak, čeští muži z výzkumů i zkušeností vycházejí jako výborní milenci, výborní manželé i otcové. A často jsou to i velice krásní muži,“ říká psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková, která nicméně jakési pohrdání českými muži v současné společnosti připouští.
Sílícího opovržení českými muži si všímá i šestatřicetiletý publicista Jan.Nepřičítá ho však filmům nebo hloupým paušalizujícím hláškám na internetu, ale prosté české hrdosti. „Jak si české ženy mohou vážit českých mužů, když si často neváží ani samy sebe? Nevážíme si sami sebe, muži ani ženy. Opovrhujeme sebou jako jednotlivci, tudíž i jako národ. Když jdete jakýmkoli městem USA, vidíte vlát americké vlajky i mimo svátky, na lidech trička s Elvisem a Marilyn. A my? Ano, máme je taky - na matějské. Ale zase ta Marilyn a ten Elvis. Chybí nám vlastní symboly a hrdinové. Od Bílé hory jsme v područí někoho - upachtění, vystrašení, zlomení a bojící se postavit. A když už soudobého hrdinu máme - Havel, přemýšlíme, jak ušetřit na letištním nápisu s jeho jménem, až je z chyby v angličtině mezinárodní ostuda. Když takhle nakládáme s velikánem, jak si asi vážíme jednotlivců? Náš národní mindrák vyústil v plošnou neúctu Čechů k češství pěstěnou neúctou jednotlivce k jednotlivci. Až pekař přestane být naštvaný, že je pekař, učitel, že je učitel, a doktor, že je doktor, bude to sexy - i pro české holky!“ říká. Skutečný důvod, proč se české ženy rozhlížejí po partnerech za hranicemi, nesouvisí až tolik s pliváním nebo čůráním do umyvadla, ale právě s onou sebedůvěrou a na ni navazujícími vlastnostmi jako galantností, nezávislostí plus řadou dalších.
Slova publicisty Jana potvrzuje svou zkušeností i psycholožka Leona Dyrehauge: „Mám za manžela cizince, a pokud mohu aspoň trochu generalizovat, vnímám muže z ciziny - zejména ze Západu - jako galantnější, nezávislejší a především jistější sami sebou. Nemám u nich zkrátka pocit, že je ohrožuje žena, která má zájem o kariéru, zároveň umí ocenit ženskost. U českých mužů mé generace se často setkávám s vnitřní nejistotou, sobectvím i obavami ze závazku,“ říká. Roli v tom podle ní hrají i vzory, které čeští muži za komunismu postrádali a ve svých otcích je v době hluboké totality prostě nenašli.
Je to jen o penězích?
Stejně jako české ženy touží po mužích ze Západu - z důvodů, o kterých se ještě zmíníme - funguje to i opačným směrem: nezadaní muži ze Západu chtějí nevěsty z Východu. Své krajanky totiž často považují za moc emancipované, vypočítavé a rozmazlené. To ostatně potvrzuje i pohled na internet, kde funguje řada agentur seznamujících ženy z Ruska, Polska, Slovenska a Česka s muži z Německa, Velké Británie nebo Spojených států. Ze seznamování se stal byznys, kde se točí velké peníze, navíc byznys všestranně výhodný, zdá se…
Psycholožka Laura Janáčková se domnívá, že mnohé české ženy žene do náruče mužů z ciziny sen o princi na bílém koni, ale také lákavá představa finančního zabezpečení neboli přítomnost zdrojů, podle kterých si ženy muže vybírají, co svět světem stojí. S tím pochopitelně úzce souvisí i sociální status a prestiž.
„Je pravda, že mít za manžela cizince ze Západu zní přinejmenším zajímavě a naoko může zvýšit prestiž ženy,“ připouští Leona Dyrehauge a pokračuje: „Nicméně doufám, že není moc takových žen, které by si cizince braly záměrně čistě kvůli zvýšení sociálního statusu. Ostatně takový vztah by ani dlouho nevydržel.“ O tom můžeme jen spekulovat, všimněte si ale jedné věci: zatímco přítelem ze Západu se leckterá žena ráda pochlubí, kolik jich bude mluvit stejně - obdivně a s hrdostí v hlase - o příteli s ruským nebo ukrajinským pasem?
Klady a zápory
Motivy, proč některé ženy dávají přednost vztahu s cizinci, jsou rozmanité: počínaje láskou a konče prachsprostým kalkulem. Vztah s cizincem podle odbornic často navazují ženy, které nějakou dobu žily v zahraničí, pro ostatní je lákavý třeba právě z toho důvodu, že může do života ženy vnést nečekaný pohled na svět, nové kulturní zázemí i tradice. „K výhodám takového partnerství nesporně přispívá i jiná řeč. Pokud partneři stoprocentně nerozumějí jeden druhému, často slyší to, co si jenom myslí, že slyší neboli to, co si vyfantazírovali, což prodlužuje čas poznávání i případnou zamilovanost,“ říká Laura Janáčková.
Ze smíšeného vztahu pak pochází i bilingvní (ovládající dva rodné jazyky) děti, které mají oproti vrstevníkům hovořícím jen jednou řečí nespornou výhodu. Partnerství s cizincem má ale i řadu úskalí a nevýhod. „Nemám pocit, že by manželství s cizincem bylo nějak exotické či dobrodružné. Naopak často přináší i těžké momenty, například rozhodování o tom, kde rodina bude žít, sociální izolaci jednoho z partnerů nebo zhoršenou komunikaci s rodiči a přáteli, frustraci z neustálého překládání,“ vypočítává Leona Dyrehauge. Zatímco české ženy jako důvody navazování partnerského vztahu s cizincem uvádějí galantnost a nezávislost a jiná pozitiva uvedená výše, čeští muži se domnívají, že častou motivací je rovněž touha vyzkoušet donedávna vlastně zakázané ovoce.
„Dřív to bývalo mnohem těžší. Hranice byly pod dohledem a k partnerům - cizincům se dalo dostat jen vzácně. České ženy mají prostě pocit, že něco promeškaly, a sexuální turistika nebo partnerství s cizincem je pro ně cesta, jak to rychle napravit, nebýt pozadu, být zajímavá mezi kamarádkami,“ myslí si dvaatřicetiletý programátor Pavel. Svou roli v tom podle něj hraje i odlišná sexuální zkušenost a zvědavost. „Neznám ženu, která by odmítla sexuální zkušenost s mužem tmavé pleti,“ říká a naráží tak na vědecky podložená tvrzení, podle kterých mají černoši v průměru větší penis než muži světlé pleti. Je to pravda? Není to pravda?
Spolu a šťastně až do smrti?
Jedna věc je, proč ženy volí vztah s mužem z jiné země. Druhá pak, jak takový vztah úspěšně udržet. To první bývá zpravidla nevědomé. Pokud ale porozumíme samy sobě v tom, proč nás právě takový vztah přitahuje a proč je nám v něm dobře, dokážeme obětovat své návyky a předsudky a dělat i věci, o kterých bychom si nemyslely, že jsme jich schopny. V souvislosti se smíšenými vztahy nejčastěji zaznívají obavy, že přece nikdy nemohou být tak intenzivní, blízké a intimní jako vztahy s muži ze stejného prostředí. Copak partner z Francie může porozumět českému vtipu?
Bude Američana bavit sledovat českou Popelku a smažit kapra? A zasměje se alespoň jednou v životě třeba u Chalupářů? Navíc můžete cizí jazyk umět sebelépe, stejně tu pořád budou drobné jazykové nuance a mnoho výrazů, u kterých si jejich pravý význam budete muset jenom domyslet. Na začátku vám to možná přijde vzrušující, vtipné a romantické, ale co za deset, patnáct, dvacet let? Jak mi ostatně nedávno řekla jedna žena mající za partnera cizince: „Dokud jste zamilovaní a je to hlavně o sexu, je ti úplně jedno, že jako malý kluk nesledoval Večerníček. Až přijdou děti, té otázce se prostě neubráníš: nebylo by to všechno mnohem jednodušší, kdyby se narodil ve stejné zemi?“
Co se týká rozdílného jazyka, psycholožka Leona Dyrehauge říká, že to je problém vůbec nejmenší: „V každém partnerském vztahu, jak stejnojazyčném, tak mezinárodním, se přece přirozeně vytváří speciální intimní mluva, kterou sdílí jen daný pár. Partneři si proto většinou poměrně snadno dokážou najít způsob, jak se spolu domlouvat a být si blízko.“ Nakonec drobné jazykové neshody jsou až to poslední, o co ve vztahu jde. Důležité je, jestli milujete a jste spokojená a také nakolik jste ochotná se přizpůsobit. Do žádného vztahu totiž nevstupujete sama, tím spíš do vztahu s cizincem. Přinášíme s sebou svůj původ, rodinu, zvyklosti, tradice. A sladit tohle všechno si žádá doslova gigantickou dávku tolerance.
A propos - rozhlédla jste se dobře kolem sebe? Ne všichni Češi páchnou a hltají rohlíky a salám z plastové fólie v metru… Takže než začneme kritizovat, dejme jim šanci.
