Začít nový život? Jde to!
Dá se začít nový život v jiné zemi, s mužem, který mluví jazykem, jemuž nerozumíte, a do třetice opustíte jistoty a skvělou práci?
Rozhodně říkám ano! A pokud jste žena odvážná, dokážete to udělat i s velkým nadšením. Ovšem doporučuji řídit se více citem než rozumem. Cit totiž, na rozdíl od rozumu, žije v přítomnosti a horlivě vyhlíží budoucnost, kdežto rozum má ve zvyku utápět se v minulosti, protože čerpá ze zkušeností. Čím víc budete přemýšlet a zvažovat, tím více drahocenného času ztratíte. A ten byste mohla věnovat třeba studiu jazyka země, ve které hodláte žít.
Nemylte se, nenabádám vás ke zbrklosti, ale k ochotě ponořit se do vod času budoucího, a to i přesto, že nejste dobrá plavkyně a navíc ani nevíte, zda nebudou nepříjemně ledové. Sama mám takový začátek za sebou. A samozřejmě v sobě skrýval klady i zápory.
Zápor první: nerozumím jazyku. Nevadí! Neexistuje lepší a ušlechtilejší motivace k učení, než je láska. A i kdyby vše nakonec špatně dopadlo, zůstane vám z ní alespoň znalost japonštiny (například), což rozhodně není k zahození. Pokud tedy neovládáte rodný jazyk svého miláčka, přesvědčte jej, abyste zpočátku komunikovali třetím, společně zvoleným jazykem. Bude to nejspíš angličtina.
Apeluji na vás - „neprokoktávejte se“ za ním v jeho rodném jazyce, pokud spolu můžete hovořit anglicky. V rozhovorech, v diskusích a při nedorozumění vám budou chybět argumenty, nedostatečná slovní zásoba vás postaví do nevýhodné pozice, nedokážete partnerovi vysvětlit, o co vám jde. Ušetřete si nespočet proplakaných večerů. Zvolte neutrální jazyk. Kompromisy jsou fér. Souběžně makejte na mateřštině vašeho vyvoleného a přijde okamžik, ve kterém přehodíte výhybku a vše bude tak, jak má.
Rodilému Angličanovi pak neustále znovu a znovu zdůrazňujte, že úroveň vaší angličtiny není dost vysoká, že se můžete plést ve výslovnosti, časech i slovíčkách, že tedy nechcete říct: I´m leaving (čti dlouze lívin´) - odcházím, ale I´m living (krátce livin) - žiji… a že vám na posteli neleží shit, ale sheet. Nemilé záměny, že ano.
Důležitý zápor číslo dvě: neznám společenské zvyklosti země. Lidé, které budu potkávat, se na mě mohou dívat skrz prsty. Toto jsem sama kdysi dennodenně zažívala. Byla jsem „holt“ o patnáct let mladší děvče z bývalého východního bloku.
V tomto případě doporučuji - rozhlížet se, vnímat zvyky, návyky, názory, ALE najít rozumnou míru přizpůsobení se. Nikdy se nepodbízet, neponižovat. Být si vědoma vlastní hodnoty. Nepodrobit se slepě svému muži, zvykům jeho přátel a rodiny. Pokud tak neučiníte, ztratíte vlastní identitu i sebevědomí. Pokud si dokážete vybudovat svou pozici a zajistit respekt okolí, postavíte nové základy kvalitnímu vztahu na úrovni, protože cizinci bývají často mnohem kultivovanější, a s trochou nadsázky řečeno vychovatelnější než naši milí švejkočeští chlapáci.
Zápor nejžhavější: opustím jistoty a skvělou práci. Všichni víme, že jistoty bývají jisté jen po jistou dobu a dnešní úspěch může být zítřejším propadákem. Zhodnoťte si, o co v životě více stojíte. Zda o post manažerky, či o vášnivou a oddanou lásku.
Začínat nový život je přece to nejkrásnější, co vás může potkat, a pokud u jeho zrodu stojí láska, co víc si přát? Čekají na vás nové příležitosti, noví přátelé, zážitky, které by vám váš starý, byš úspěšný a zajištěný život nikdy nenabídl. Odvahu a hodně štěstí! Já obojí měla.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie
