Záhadná ženská bisexualita

Jev, o němž tu pojednáváme, docela dlouho neměl jméno. Nikdo jej moc nezkoumal. Nejširší veřejnost jej zaznamenala hlavně v okamžiku, když se Madonna a Britney Spears při slavném vystoupení při předávání cen MTV v roce 2003 zničehonic políbily. Co to bylo? – zamrkala část divácké obce. Nejsou snad obě zpěvačky heterosexuální? O rok později se Cynthia Nixonová (Miranda ze seriálu Sex ve městě) po patnácti letech rozvedla s manželem a zahájila lesbický vztah.

Zhruba od té doby se věda snaží fakt, že ženy mnohem častěji než muži zahoří touhou po stejném pohlaví, někam zařadit. U sexuologie si však nesmíme představovat, že je všemi směry rozvinutá stejně. Zkoumá hlavně viditelné lidské chování a spousta lidských tužeb jí zůstává skryta, takže jestli třeba ve výzkumu heterosexuality (ale i mužské homosexuality) dospěla až k nepilotovaným letům na Mars, při popisu ženské homosexuality je pořád někde u parních strojů.

Sexuologové si dokonce ani nejsou jisti, zda jsou námi popisované ženy skutečně bisexuální. Na první pohled ano – ale potíž je v tom, že tomuto označení se nejzuřivěji brání právě ty ženy, o nichž je řeč.

POHLAVNÍ BABYLON

„Vždy, když už se cítím bezpečně v nějaké kategorii – heterosexuálka, bisexuálka, lesba – stane se něco, co mě znejistí. Cítím se přitahována hlavně ženami, ale dříve mne stejnou měrou přitahovali i muži a nevylučuji, že zase budou. Ráda bych souhlasila s označením bisexuálka, ale k takovému zařazení není má současná touha po mužích dost veliká,“ popsala svou nechuť k nálepkování čtyřiadvacetiletá respondentka, již americká sexuoložka Lisa Diamondová vyzpovídala pro knihu Sexuální fluidita.

Proč mají ženy s označením „bisexuálka“ takový problém? Nejčastěji proto, že v obecném povědomí je bisexualita spojována s promiskuitou, přelétavostí, nerozhodností a mentální labilitou. A proč se to děje? Veřejnost většinou neví, co si o bisexualitě myslet. Ale nevědí to moc ani odborníci, kteří tuto záhadnou oblast po desítky let buď jen známkovali (0–6 bodů na Kinseyho škále, kde 0 je čistý heterosexuál a 6 čistý homosexuál), případně nazývali „homosexuálním kontinuem“ a zkoumali, proč je ženská sexualita „plastičtější“ než mužská.

Většinová společnost obvykle ani netuší, že ke správnému zařazení do nějaké kategorie je třeba zkoumat tři znaky – pohlavní orientaci, pohlavní identitu a pohlavní chování. Můžete mít všechny tři znaky shodné. Ale také nemusíte – a potom začíná ten pravý babylon.

Diamondová popisuje setkání s pětadvacetiletou Judith, která vychovává tříletého synka na studentské ubytovně. Judith se na začátku dospělosti cítila jako bisexuálka, již přitahují muži stejně jako ženy. Počala s partnerem dítě, avšak během soužití si ujasnila, že ženy ji přitahují přece jen více, což v interview popsala celkem roztomile: „Milovali jsme se a já začala žárlit na jeho zaujetí mým tělem. Pomyslela jsem si – vždyť si ještě pamatuji, jak skvělé je být se ženou. Chci to zpátky!“ Následoval rozchod a další Judithiny vztahy už byly lesbické. Nikdy ovšem nepřestala snít o tom, že synka vychová s nějakým mužem – život by podle ní byl o mnoho jednodušší.

Co se tu děje? Abychom mohli Judith někam zařadit, musíme ji zkoumat podle všech tří znaků. Z dostupných informací vyplývá, že svou sexuální orientací (která je nám biologicky dána) je Judith lesba – přitahují ji mnohem více ženy než muži. Sexuálním chováním je jednoznačně bisexuální. Její identita – tedy to, čím se být cítíme – je ovšem mnohem složitější a v průběhu života se měnila. Judith začínala jako bisexuálka, později byla heterosexuálkou a v budoucnu jí dost možná zase bude.

A právě z výše uvedených příčin vznikl koncept „sexuální fluidity“. Fluidita je latinsky tekutost. Ženské pohlavní chování i identita jsou totiž vskutku tekuté.

REBECCA ZATOUŽILA PO ŽENĚ

Fluidní jsme do určité míry všichni. Dokonce i přísně heterosexuální muži zatouží v průběhu života po různých typech žen – jednou více feminním a jindy naopak více maskulinním – což je rovněž projevem fluidity. Avšak téměř jen výlučně ženám se děje to, že náhle uprostřed života zatouží po opačném pohlaví.

V knize Po čem ženy touží od Daniela Bergnera vystupuje učitelka ve středním věku jménem Rebecca, která po letech neproblematického manželství najde v počítači svého chotě snímek mladé ženy s bujným poprsím. Je jí ihned jasné, že se jedná o manželovu milenku, a brzy následuje rozvod. Rebecca životní krizi překvapivě brzy překoná a najde si nového partnera, avšak snímek mladé ženy jí dále vězí v hlavě. Nakonec si uvědomí, že celý život touží po sexuálním zážitku s mladou ženou s bujným poprsím.

Rebecca s odhalením své nové identity naloží trochu netradičně a navrhne partnerovi, aby si společně přes eskortní agenturu objednali přijatelný „model“ a strávili s ním noc plnou vášně. Přesně to se nakonec také stane ke spokojenosti partnera i Rebeccy, která si splnila sen a dosytosti si užila radostí lesbického sexu. Následuje otázka výzkumníka – považujete se za lesbu, či bisexuálku? Odpověď – ani o tom nepřemýšlím, spíše nikoli. „Ženy jsou takové, plné skrytých tužeb, na něž v životě nemusí, ale také může dojít,“ snaží se výzkumníkovi vysvětlit.

Kdybychom se vrátili k našemu kategorizování, museli bychom konstatovat, že Rebecca je svou orientací, identitou i sexuálním chováním (s jednou nepatrnou výjimkou) jednoznačně heterosexuálka. Sama se za ni považuje a po jiném zařazení ani netouží. Přesto v jistém období vášnivě zatoužila po ženě a možná ji to jednou potká znovu. Jaké to má vysvětlení? Biologové nabízejí toto. Fyzická přitažlivost a romantická láska jsou obě ovládány rozdílnými hormony a řízeny různými částmi mozku. Dějí se často synchronně, nutně však nemusí. Muži i ženy jsou lépe obeznámeni s případy, kdy se skrze fyzickou přitažlivost dopracují k romantickému okouzlení. Ženy to ale umějí i naopak.

Lisa Diamondová tomu říká „neorientace romantické lásky“. Dosud heterosexuální žena se v jistém životním okamžiku zamiluje do jiné ženy a skrz okouzlení se dopracuje až k fyzické touze, kterou předtím necítila. A ta je jedním z projevů fluidity.

Necítíte se po předešlém čtení dosti sexuálně „tekutá“? Nezoufejte, může to přijít doslova kdykoli.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.