Zbavte se vad řeči!

Logopedie není zdaleka jen pro děti. Pokud trpí vadou řeči dospělí, mohou se ve výslovnosti zdokonalovat stejným způsobem. Klinik a specializovaných středisek, které se výuce správné mluvy věnují, je v České republice opravdu hodně. Pouze nejsou tolik vyhledávané, a ve společnosti se o nich zrovna moc nemluví. „Mezi dospělými je navštěvování logopedie tak trochu tabu. Pokud je někomu třeba pětatřicet, a třeba ráčkuje, většinou si na svou vadu řeči již za svůj život zvykl. A nejen, že necítí potřebu s tím něco dělat, ale dokonce by nějaké logopedické kurzy dotyčný mohl považovat za ostudné. To je pochopitelně špatný postoj. Než se smířit s vlastní nedokonalostí a takovýmto celoživotním handicapem, je přece mnohem snazší najít si vhodný způsob výuky,“ říká Monika Hrabíků, která logopedii dospělých vyučuje na soukromé klinice v Brně.

Jak začít?

Základem je, aby si dotyčný člověk uvědomil, že skutečně trpí vadou řeči. A aby ji měl zájem opravdu odstranit. „Zažíváme i celé řady případů, kdy sem někdo jde z donucení anebo proto, že mu kurz přikázal třeba zaměstnavatel nebo manželka. To je sice dobrá motivace na začátek, ale vždy by měl být hlavní důvod v nitru daného zájemce. Člověk by to zkrátka měl dělat především pro sebe. Proto, aby byl považován ve společnosti za lepšího, aby mohl snadněji navazovat partnerské vztahy, byl úspěšnější v zaměstnání anebo, koneckonců i z toho důvodu, aby mohl svým dětem být správným vzorem, jak mluvit,“ říká Monika Hrabíků.

Pokud se už tedy rozhodnete, že na logopedické kurzy budete chodit, je nejsnazší cestou domluvit si první návštěvu. Pokud nechcete kurzy platit, vyhněte se soukromý klinikám. Logopedické kurzy totiž z velké části může hradit i pojišťovna. Případné doplatky se u specializovaných kurzů pohybují kolem třiceti korun za hodinové sezení.

Autor: Ženy - E15

Špatná výslovnost hlásek

Možná víte, jak probíhají kurzy logopedie u malých dětí. V případě dospělých je vše velmi podobné. Rozdíl je však v tom, že dospělý člověk na rozdíl od dítěte, dokáže svůj problém definovat sám. Dokáže říci, že například ví, že koktá nebo mluví rychle.

Ačkoli třeba neví, co za danou vadou řeči stojí skutečně. Od toho jsou na klinikách už ale odborníci z řad nejen logopedů, lékařů, ale také psychologů. „Pokud jde o problém, kdy dotyčný neumí vyslovit nějakou hlásku, probíhá výuka standardně. Dostanete soupis mluvnických cvičení, případně speciální učebnici, podle které budete výslovnost doma trénovat. A za logopedem budete chodit na konzultace. Poradíme vám, jak správně mluvit, jak pohybovat jazykem a jak formulovat danou hlásku,“ říká Hrabíků.

Breptavost

V případě, že vadou řeči není špatná výslovnost hlásek, může se jednat o breptavost. Dříve byla tato porucha chápána jako neuróza řeči. V současné době je breptavost řazena mezi vady, u kterých je narušena plynulost řeči. Pro breptavost je charakteristické extrémně zrychlené tempo řeči. Řeč se místy stává nesrozumitelnou.

Řeč je charakteristická tím, že člověk ve spontánním projevu nevyslovuje slabiky, části slov. Zde se během terapie dotyčný učí ovládat svou řeč, více se soustředit na dané podněty, učí se případně i lépe psát. „Součástí této výuky je také výuka tempa řeči. Ideální je, když se člověk s breptavostí dokáže věnovat i hře na hudební nástroj. Pak je totiž léčba mnohem účinnější,“ vysvětluje logopedka a dodává, že při této terapii je právě často důležitá i účast psychologa. Mnohdy se totiž stane, že důvod breptavosti je ukotven v nitru člověka a stojí za ním třeba psychické problémy nebo úzkosti spojené třeba s nešťastným dětstvím nebo traumatizujícím zážitkem.

Koktavost

Koktavost pokládáme za syndrom komplexního narušení komplexního narušení koordinace orgánů, účastnících se na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným přerušováním plynulosti procesu mluvení. I zde může být příčinou traumatický zážitek, nešťastné zážitky v dětství či dospívání anebo třeba dědičné předpoklady či psychické neurózy.
 
I při léčbě koktavosti je důležitá přítomnost psychologa. „Měli jsme tu třeba pacientku, která měla kombinovanou poruchu mezi breptavostí a koktavostí. Nakonec se ukázalo, že příčina je v jejím dětství, kdy jí jakožto malé dívce předškolního věku rodiče zakazovali mluvit nahlas. Pod záminkou, aby byl doma klid a nebudila svým povídáním sousedy. Nakonec si z takovéhoto dětství, kdy byla nucena jen šeptat nebo nemluvit vůbec, odnesla vadu řeči, s níž každodenně bojuje,“ říká Hrabíků. Jde totiž o další poruchu tempa řeči, jejíž léčba je složitější.

Naučit se vyslovovat „ř“ anebo jiné hlásky je vlastně jednoduché. Jakmile se to jednou naučíte, automaticky to používáte pořád. Když se ale učíte upravit své tempo řeči, budete mít vždy tendence vracet se ke špatné rytmice řeči. „Většinou se člověk naučí mluvit pomalu, srozumitelně a nekoktat v případě, kdy na to myslí. Jakmile je ale sám doma anebo v soukromí a přestane se takříkajíc hlídat, má tendence mluvit opět špatně. Vše je ale věc tréninku a sebeovládání,“ říká na závěr logopedka.

Autor: Ivanna Benešová
30. května 2011