Žena - můj parádní doplněk
Představte si oslavu mužových čtyřicátin, na které si jeho žena bere ze stolu jednohubku a přitom slyší: „Ty si taky bereš?“ A aby ten muž dokonal dílo zkázy, vzápětí před hosty dodá: „To víte, naše baculka se rozhodla hubnout, tak ji musím hlídat.“
Kolik je žen, které od svých mužů slyšely něco podobného a horšího? Kolik je těch, na jejichž vzhled dohlížejí muži, a běda, pokud není v každém ohledu perfektní? Počty nelze dohledat, ale jejich existence je očividná. Lze to poznat z internetových diskusí, z vyprávění psychologů, ale třeba i plastických chirurgů.
Můžete namítnout, že podobná tvrzení mají sice nulovou vypovídající hodnotu, ale nevzniklo by bez nich zhola nic. MUDr. Markéta Dušková, která se věnuje estetické plastické chirurgii na Klinice GHC v Praze, má ročně zhruba sto nových klientek různého věku i profesí, které si přejí plastickou operaci prsů. Proč?
„Tvar a velikost ňader patří mezi nejčastější důvody pocitů méněcennosti u žen. Zvýšený zájem o plastické operace je dán módními trendy i tlakem mužů,“ vysvětluje lékařka.
Vyprávět by o tom mohla třeba pětatřicetiletá Helena. „Když jsem viděla, jak můj partner pozoruje mé přítelkyně s dokonalými dekolty, zeptala jsem se ho, jestli jsou ženy s většími ňadry hezčí. Řekl mi, ať se sebou něco udělám. Možná to bylo v žertu, ale já to vzala vážně,“ říká. Samozřejmě že v tom mají prsty i média a v nich prezentované celebrity, ty prostě vyloučit nelze. Ostatně neříká se nadarmo, že příklady táhnou…
MUDr. Jan Měšťák zasvětil estetické chirurgii svůj profesní život. „Za žádostí žen o plastickou operaci stojí muži zřídka,“ říká. „Z 97 % o ni žádají samotné ženy, které chtějí vypadat dobře kvůli sobě. Když cítíme, že dobře vypadáme, máme zdravější sebevědomí, lepší pocit ve společnosti, a tak jsme schopni dělat věci, kterých bychom třeba jinak schopni nebyli. Ženám se po revoluci změnil životní styl, chodí do posiloven, na aerobik, do kosmetických a módních salonů a taky na plastické operace. To je přirozený evoluční vývoj a nelze ho vnímat jako otázku jakéhokoli tlaku, ale možností.“
Jan Měšťák si vzpomíná pouze na dva případy, kdy za ním přišly ženy v doprovodu manželů, kteří požadovali estetický zákrok na partnerce. „Tohle považuji za obhroublost nejvyššího kalibru a také to dotyčným mužům bez servítků řeknu: „Vážený pane, když se tak na vás dívám, jak se potíte, jak nemáte vlasy, jaké máte břicho… Jak si dovolujete říct, že změnit by se měla tahle krásná dívka vedle vás? Vy si odložte šaty a já se podívám na vás…“ I toto jsem se odvážil říct člověku, který si vzal podstatně mladší ženu, a když porodila, začal si vymýšlet, jaká by měla mít prsa. Přitom on sám byl… no, příšerný,“ usmívá se lékař.
Mužův status, ženina krása
„To nejlepší, co může žena muži nabídnout, je plodné mládí,“ říká sexuolog Petr Weiss. „U žen je proto důležitá především obličejová a tělová symetrie, která signalizuje nepřítomnost genetických anomálií, kvalitní vlasy, zuby a kůže, jež odrážejí dobrý zdravotní stav. Podstatnou roli hraje také věk. S ním pak souvisejí i tělesné ukazatele, třeba optimální poměr šířky boků k šířce pasu.“ Tyto tužby muže se vyvinuly evolučně tak, aby se jimi dal změřit ženin budoucí reprodukční potenciál. Důraz na tělesný zjev ženy tedy kladou muži primárně z toho důvodu, že poskytuje dostatek spolehlivých vodítek o plodnosti budoucí partnerky.
„Muži na celém světě chtějí tělesně přitažlivé, mladé a sexuálně loajální manželky. Tyto preference nemohou být přisuzovány západním kulturám, kapitalismu, bělošské anglosaské bigotnosti, médiím nebo neustálému marketingovému vymývání mozků. Jsou univerzální ve všech kulturách. Jsou hluboce zakořeněnými, evolučně vyvinutými mechanismy, které řídí naše namlouvací rozhodování stejně, jako naše evolučně vyvinuté chuťové preference řídí naše rozhodování o druhu jídla ke konzumaci,“ říká David M. Buss, profesor psychologie na Univerzitě v Texasu.
Jeho slova pocházejí z knihy Evoluce touhy, která nedávno vyšla i v českém překladu. Odborník v ní mj. uvádí, že důležitost, kterou muži přisuzují ženské kráse, má i jiné důvody než čistě reprodukční. Vážné jsou i její důsledky pro mužovo společenské postavení, reputaci a profesní postup. Zkrátka a dobře: mužům záleží na atraktivitě partnerky nejen kvůli reprodukční hodnotě, ale také kvůli statusu, který předvádí svým konkurentům i - ano, čtete správně - dalším potenciálním zájemkyním.
Média, reklama, nebo my?
Když jsem v rámci přípravy tohoto textu rozmlouvala s Janem Měšťákem, řekl mi: „Když jsem byl mladý, byli muži, kteří se voněli, považováni za nenormální. Teď je nemožné přijít někam nenavoněný.“ Je to přirozený vývoj, oproti našim předkům nám odpadly existenční starosti (teplo, jídlo), a tak se staráme o to, jak vypadáme, a také o emoce - co cítíme a co na-opak necítíme. Velké změny u nás přinesla změna režimu po roce 1989. Tak schválně, milí čtenáři, teď běžte a vytáhněte svoje dvacet (nebo více) let staré fotky. Co vidíte? Všichni (většinou) jsme vypadali tak nějak hůř: nemožné účesy, příšerné líčení, otřesná móda. Současná doba nabízí spoustu možností, jak na sobě v otázce vizáže zapracovat, ale s tím přichází určitý společenský tlak. Kdo o sebe nedbá, nemá šanci přežít - sehnat dobrou práci, přijatelného partnera.
Platí to hlavně u žen a není to nic, co byste dennodenně neviděli kolem - obézní, špatně oblečená žena, která netuší, co je deodorant, je dnes víceméně vyřízená, proto jich také rapidně ubylo. Čeho však neubývá (ba právě naopak), jsou nároky a požadavky na ostatní i na sebe sama… V tomto nás podle psycholožky Michaely Peterkové do určité míry ovlivňují média: „Péče o vzhled je velký byznys a jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Takže při masáži různými reklamami a články měníme své názory na to, co je běžné, co je nutné a co nezbytné.“ Ale ptejme se, kdo vytváří média, reklamu, kdo nastavuje laťku tak zatraceně vysoko? Nemůžeme si náhodou za to, co nazýváme společenským tlakem, také my sami?
Současná společnost je v mnohém nekompromisní, ale nedá se říct, že by to všem lidem vadilo. Tak například Barbora: „K mojí profesi patří i to, že se musím starat o svůj vzhled. Dělám to dobrovolně a ráda. Každé ženě dělá dobře, když jí někdo řekne, že dobře vypadá, ať je to jiná žena nebo muž, a i mě to samozřejmě těší.“ „Ženy vysílají vylepšováním vlastního vzhledu často spíš zprávy konkurentkám, protože mnozí muži trpí sníženou všímavostí vůči změnám v jejich vzhledu,“ tvrdí psycholožka Michaela Peterková. Ale ne všechny muže lze házet do jednoho pytle. Jak už bylo řečeno, někteří si vzhledu svých žen všímají, a to možná až příliš detailně.
„Někteří muži mají sklon vnímat svou partnerku jako módní doplněk, zejména jsou-li oni živiteli rodiny. Vědomě či nevědomě si říkají něco v tom smyslu, že ,když nic nedělá, tak ať je na ni aspoň pěkný pohled‘,“ říká Michaela Peterková. Ovšem s přísným hodnocením vzhledu se podle ní lze setkat i u mužů profesně úspěšných žen, které méně sebevědomým pánům jejich iluzi živitele berou. Takoví muži pak ženu sledují s tím, že ta se sice snaží dělat kariéru, ale málo pečuje o sebe. Tím maskují vlastní znejistění. Co vám poradit, jste-li ženou muže s přehnanými nároky na vzhled? Těžko zobecňovat: každá situace je jiná, každý pár je jiný a důvodů k mužově přehnané péči o vás může být řada, takže nejlepší je poradit se s odborníkem.
Každopádně každý člověk má možnost si se svým partnerem asertivně promluvit a vymezit si vlastní prostor. A každý má možnost rozhodnout se - budu žít s někým, koho víc než já sama zajímají moje oholené nohy?
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
Datum: 29. října 2010
