Život je těžký

Jedna z nejdůležitějších věcí v životě
Život se neodvíjí pokaždé tak, jak bychom chtěli. Kdyby bylo po našem, byl by snazší, vždycky férový a zábavnější. Neexistovala by bolest ani trápení, nemuseli bychom pracovat a nemuseli bychom umírat. Pořád bychom byli šťastní. Jenže ono naneštěstí není po našem. Skutečnost je jiná. Skutečnost je však také velký učitel. S její pomocí se učíme ty nejcennější věci v životě, i když to často jde pomalu a bolestně. Jedna z nich je tato: Svět tu není proto, aby nás učinil šťastnými.

Toto je jedna z největších pravd, jedna z prvních a nejcennějších lekcí, jaké nám realita uděluje. Ať se nám to líbí, nebo ne. Po tisíciletí se filozofové přeli o to, proč je život takový, jaký je. Nás však zajímá něco jiného -jak funguje. Pokud život nepřijmeme takový, jaký je, budeme si neustále přát něco jiného a nikdy toho nedosáhneme. Stále budeme fňukat a stěžovat si, že nic není takové, jaké by mělo být, a nikdy takové nebude. Jde o jednu z nejdůležitějších věcí v životě -jakmile pochopíme, že svět tu není proto, aby nás činil šťastnými, převezmeme zodpovědnost na sebe.

Život je těžký
Život je těžký. Vždycky byl a vždycky bude. Můžeme hledat cesty, jak vyřešit problémy, místo abychom si na ně stěžovali. Jeden z hlavních rozdílů mezi těmi, kteří uspějí, a těmi, kteří prohrají, je jejich přístup k řešení životních problémů. Neúspěšní lidé se buď snaží těžkostem vyhnout, nebo je obchází. Úspěšní je přijmou a propracují se jimi, i když to znamená podstoupit jisté utrpení. Právě tento proces, při němž se postavíme čelem k problémům a hledáme řešení, dává životu smysl.
Příliš mnoho lidí nejrůznějšího věku buď nechápe onen fakt, že život obnáší i jistou dávku strádání, anebo si ho odmítají připustit. Bojují proti němu, místo aby se mu přizpůsobili. Reptají a stěžují si sami sobě i ostatním, jak obrovské problémy mají. Líčí své obtíže jako naprosto jedinečné a mají pocit, že všem ostatním se žije snáz. Stížnostmi se ale problémy nezaženou. Naopak se ještě zhorší. protože naříkání má zvětšovací efekt. Je to pokus naložit vlastní problémy na bedra druhých. Člověk přitom odmítá akceptovat problémy jako nezbytnou podmínku života.

Jakmile přijmeme fakt, že život je těžký, začneme růst, Pochopíme, že každý problém je také příležitost, Jdeme pak víc do hloubky a objevujeme sami sebe, Přijímáme výzvy, které nám život předkládá. Těžkosti se stanou vítanou zkouškou charakteru, nenecháme se jimi zdolat. Využijeme jich a dostaneme se s jejich přispěním k novým příležitostem. 

Život naneštěstí není vždycky férový
Je to pravděpodobně ta nejbolestnější pravda, kterou musíme poznat a smířit se s ní. I dobrým lidem se stávají zlé věci -někdy jiným, někdy přímo nám. A zdá se, že se přihodí v okamžiku, kdy si to zasloužíme nejméně. A kromě toho se také stává, že se dobré věci přihodí lidem, kteří si je vůbec nezaslouží. Není divu, když říkáme: „To není fér“. Někdy není snadné pochopit svět. V žádném případě nechci naznačovat, že na tragédii je třeba reagovat slovy: „No, tak to chodí, a vesele žít dál. Takhle se nikdo chovat nemůže. Na druhé straně není ani možné odstranit bolest ze života. My se jen můžeme naučit, jak ji účinněji zvládnout. Bolest je nevyhnutelná, trápení je dobrovolné. Můžeme se vyhnout trápení tím, že budeme životním bolestem čelit činorodým způsobem. Můžeme se rozhodnout, že nedopustíme, aby nás zničily, že je přijmeme jako životní realitu, a že s nimi dokonce vnitřně vyrosteme.

Nejdůležitější, co můžeme ve chvílích fyzické či psychické bolesti udělat, je najít v ní nějaký smysl. Bolest nás cosi učí, ale musíme být ochotní se od ní učit. Pokud jsme, vyjdeme ze střetu s bolestí moudřejší a silnější. Skutečný úspěch bude v životě určován především tím, jak si poradíme s nepřízní osudu: jestli od ní utečeme, anebo jí budeme čelit, jestli nás zdeptá, anebo vyburcuje k růstu, jestli jí podlehneme, anebo nad ní zvítězíme.

Žijeme v nedokonalém světě s nedokonalými lidmi. Nikdo nám nezaručí, že se v životě vyhneme bolesti a zklamání. Stejně tak nám nikdo nezaručí naprosté bezpečí. Ale nejsme sami. Všichni tvorové se dostávají do stejně nepříjemných situací jako my. Každý člověk se setkává s nespravedlností a s jejími následky -s bolestí a ztrátou. Otázka nezní, jestli tyto zážitky ostatní lidé mají, nebo ne, ale jak se s nimi vyrovnávají. Ani úspěšní lidé neuniknou nespravedlnosti, jen se ji naučí přijmout a zvládnout konstruktivním způsobem.

Snad proto má tolik lidí doma i v kancelářích pověšenou známou Modlitbu vyrovnanosti od Reinholda Niebuhra:
„Bože, dej mi vyrovnanost, abych se smířil s tím, co nemohu změnit, odvahu, abych změnil, co mohu a moudrost, abych ty dvě věci rozeznal.

Každodenní statečnost
Životní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutích. Někteří lidé se řídí vnějšími okolnostmi. Pokud jde všechno dobře, jsou výborní. Když se ale něco pokazí, sesypou se. Jako by nechávali hvězdy - osud, bohy, vítr a další jevy, které jsou mimo dosah, aby určovaly běh jejich života. Neuvědomují si zřejmě, že v každém neštěstí se musí rozhodnout, jestli se mu poddají, anebo postaví.
Život není snadný,., a není vždycky fér, To ale neznamená, že nemůže být dobrý, přínosný a příjemný. Stále ještě existuje spousta důvodů, proč mu můžeme přitakat.
Kdybychom měli někomu dát jedinou radu, kterou považujeme za nejpotřebnější pro celé lidstvo, byla by to tahle: Problémy jsou nevyhnutelná součást života. Očekávej je a až přijdou, drž hlavu zpříma, podívej se jim rovnou do očí a řekni: „Jsem větší než vy. Neporazíte mě.“ (Ann Lundersová)

Zdroj: To nejdůležitější v životě, Hal Urban, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz