Životní restart: Když se druhá míza nevyhýbá ani ženám

Role pasivních chudinek, které po padesátce houfně opouštějí manželé, utíkající za mladými lvicemi, začíná být passé i pro české ženy. Jsou to totiž právě ony, které podávají stále více žádostí o rozvod.

Statistiky dokazují, že roste počet zralých žen, jež ukončují nefunkční vztahy a vydávají se za novým životem. Podle Českého statistického úřadu se v roce 1991 po dvaceti a více letech manželství rozvádělo jen 13 procent párů. O deset let později to bylo 19 % a v roce 2013 se jejich počet vyšplhal na třicet.

Chvála krize

Mirka Jordánová se rozešla se svým druhým partnerem před třemi lety. „Žárlil na mě, vadilo mu, že se mi daří v práci a jsem úspěšnější než on,“ vypráví u kávy osmapadesátiletá účetní. „Často byl vulgární a agresivní. Poslední kapkou pro mě byl jeden brutální výpad.

Poté, co jsem se vrátila z večírku s kamarádkami, mě fyzicky napadl,“ popisuje majitelka účetní firmy okamžik, kdy se rozhodla pronajmout si nový byt. „Sehnala jsem si bydlení v centru Prahy, po kterém jsem vždy toužila. Rozchodem se mi ulevilo a cítila jsem se skvěle,“ vzpomíná na období, o němž mluví jako o jednom z nejlepších v životě.

„Pojem druhá míza může značit období, kdy se zralý člověk odhodlá ke změně, která je smysluplná a která třeba konečně vyřeší dlouhodobé obtíže,“ říká klinický psycholog Radek Ptáček. Podle něj je taková změna vždy spojena s určitou životní krizí, jež se může stát odrazovým můstkem k novému životu. Ženy si totiž často během krize uvědomí, že je čas myslet na sebe, a tak začnou upřednostňovat vlastní zájmy před ostatními.

Právě tím se liší druhá míza žen a mužů. Ženy ke krizi podle odborníků přistupují mnohem pozitivněji, s očekáváním lepší budoucnosti. „I když se žena často potýká s negativními situacemi, jako je rozvod, nemoc či osamostatnění potomků, proměna bývá překvapivě pozitivní,“ píše Sue Shellenbarger, britská novinářka, která se věnuje rodinným tématům.

Podle psychologů u žen často druhou mízu vyvolává krize, u mužů je to naopak úspěch. Muži se podle odborníků zpravidla během životní změny musejí opřít o novou – často mladší – partnerku. Ze své vůle se rozvádějí, jen když „mají krytá záda“, tj. novou známost. To potvrzuje i socioložka Jiřina Šiklová. „Muži svůj třetí věk často prožívají v repetici toho, co zažili předtím,“ vysvětluje. „Berou si nové ženy a zakládají nové rodiny. Ženy se spíš snaží realizovat v mimopartnerském světě.“

Opuštěné hnízdo

Ženy pro svou proměnu nového partnera nepotřebují, často ho ani vůbec nechtějí. „Jsem moc ráda, že si můžu po těch desítkách let dělat, co chci, a nemusím se nikomu zodpovídat. Nechci říkat, že se už nikdy s nikým nedám dohromady, ale teď si to užívám,“ tvrdí Mirka, která se nedávno začala znovu starat o syna svého bývalého partnera.

Jeho otec totiž po rozchodu s ní zmizel a už půl roku se nikomu neozývá. Rozchod ji inspiroval i k dalším pozitivním změnám. „Začala jsem cvičit, plavat, chodím do sboru a jezdím na dovolené s kamarádkami. Cítím se v mnoha směrech líp než zamlada,“ popisuje. O tom, že ženy kolem padesátky mohou prožít jedno z nejlepších období života, mluví i psycholožka Ester Danelová. Ve své diplomové práci se zabývá tím, jak se mění vnímání ženského těla během života. Podrobně vyzpovídala desítky žen a zjistila, že hlavní zlomová období souvisejí s těhotenstvím a následně s obdobím, kdy děti „vylétnou z hnízda“.

„Zatímco po těhotenství se příběhy žen ve vztahu k tělu začaly hodně podobat, po padesátce tomu bylo přesně naopak a to, co jsem v jejich osudech vnímala, bylo období nové svobody,“ vysvětluje psycholožka, která zjistila, že „prázdné hnízdo“ může být u některých žen zdrojem frustrace, zatímco u jiných pramenem úlevy a příležitostí objevit nové radosti.

Některé z respondentek začaly třeba poprvé v životě cvičit a pečovat o své tělo stejně jako Mirka. „Jiné si začaly užívat sex,“ dodává psycholožka, jež se prý díky svému výzkumu začala dokonce na období po padesátce těšit. „Na základě mého výzkumu i toho, co vidím kolem sebe, mám pocit, že po padesátce nastává opravdu zvláštní doba plná nových možností a že záleží na nás, jak ji uchopíme,“ dodává.

Měli mě za blázna

Na rozdíl od mužů ženy nedělají radikální životní řezy jen kolem padesátky, některé se pro takové kroky rozhodnou mnohem dřív. „Nejčastějším impulzem změn je bilancování, které vede k pocitu nenaplnění, dojem, že mi ujíždí vlak,“ říká Radek Ptáček. Podle psycholožky Anne Devlin, která se studiem ženské druhé mízy zabývá, nelze přesně určit, v jakém věku jí žena projde. U některé může nastat v padesáti, u jiné v pětadvaceti. Záleží na tom, jak rychle se žena usadí a začne se zodpovědným životem a stálou prací.

Příkladem může být čtyřicetiletá Lenka Požárová, autorka populárních kuchařek. „Jsem perfekcionistka a svou práci potřebuju dělat s nadšením. Daňové poradenství, jemuž jsem se věnovala, mě přestalo naplňovat. Stála jsem na rozcestí – zkusit něco nového, nebo jít nastartovanou cestou?“ vysvětluje, proč se před lety vzdala stálé práce a vydala se na nejistou půdu vydávání vlastních kuchařek. Přestože do té doby neměla s psaním ani s vařením profesně nic společného, teď je v tomto ohledu jednou z nejúspěšnějších českých autorek.

Začátky ale nebyly jednoduché. „Okolí mě mělo za blázna. Přece se nedá vystoupit z rozjeté kariéry a jít si vařit? Jenže já jsem nechtěla být jenom kuchařkou. Je to věc zkoušení, psaní, focení, hledání správného výtvarného pojetí aranžmá, cestování, poznávání,“ popisuje Lenka.

„Když děláte něco, co vnímají ostatní pozitivně, obrovsky vás to naplňuje. To mi třeba při vyplňování formulářů chybělo,“ tvrdí. „Psalo mi hodně lidí, že obdivují můj krok do neznáma, že když vidí, že to jde, tak jim to dodává odvahu. Že jsem pro ně inspirací a i oni by rádi realizovali své sny. Těší to moc, protože vím, jak je důležité svému snu věřit, a to, že to udělal někdo jiný, vás může ve vašem rozhodnutí posílit.“

Na rajském ostrově

Za blázna považovali lidé i Evu Tziampazi, která se v jedenatřiceti rozhodla změnit život ještě víc než Lenka Požárová. Impulzem jí byl rozchod s přítelem. „Nejdřív jsem si řekla, že se půjdu jen odreagovat, a odjela jsem za bratrem do Švédska,“ říká absolventka obchodu na soukromé vysoké škole, která kariéru začínala v jedné účetní firmě.

„Nebyla jsem tam šťastná – stereotypní práce, plno nudných lidí v kostýmcích. Nastoupila jsem tam na podzim, byla mi pořád zima a v kanceláři na mě vše padalo. Ve Švédsku mi pak definitivně došlo, že takhle žít nechci.“ Nakonec dala výpověď a ještě ve Švédsku se přihlásila do fotografické školy.

A pak zašla ještě dál. Když během letního putování dorazila na romantický řecký ostrov Santorini, věděla, že to je to pravé. „Zůstala jsem tam a našla si práci jako svatební fotografka. Na ostrov jezdí mnoho lidí z celého světa, takže se tam dá fotografováním uživit.“ Po roce na Santorini fotila i vlastní svatbu a s řeckým manželem Christosem teď vychovávají dvouletou dceru Olivii.

Jiný kraj - jiný věk

• Odborníci spočítali, že padesátnice jsou v Česku na trhu práce stejně ohroženou skupinou jako Romové. Věk, kdy je zaměstnanec pro české firmy nezajímavý a už se s ním „nepočítá do budoucna“, začíná mnohdy už kolem čtyřicítky. I proto se rozvíjí další fenomén – padesátnice zakládají podniky. Tlačí je k tomu právě i fakt, že je nikdo nezaměstná.

• Podle odborníků je skutečné stáří až 75 let, v tomto věku se výrazně snižuje schopnost práce.

• Češi vnímají člověka jako starého od 50 let. Pro Kanaďany začíná stáří až od 79 let, pro Novozélanďany od 80 let a pro Švýcary až od 84 let.