Dopřejte svému šatníku detox!
Novoroční detox mi nedělá problém. S odhodláním sháním ingredience na očistné kúry, efektivně se dovedu zbavovat toxických lidí, oněch vysavačů energie ve svém životě, ale přijde-li řeč na oblečení, dostávám se zpravidla do úzkých.
Na vině bude fakt, že šatní skříně slouží jako deníky s jednotlivými kusy uvnitř coby zápisy. Vezměte si jen to sako, které jste měla na úspěšném pracovním pohovoru, anebo svatební šaty. Nikdo netvrdí, že byste se jich měla hned zbavovat, spíš se pojďme zamyslet. Není paradoxní, jak často se holedbáme tím, že se v životě vždy díváme vpřed bez otáčení se přes rameno, a přesto nám v místnosti stojí ten velký dřevěný důkaz o opaku?
Zaručeným způsobem, jak předejít tomu, abyste se do detoxikace musela pouštět, je s každým nově nabytým kouskem dát nějakému staršímu pá a šáteček. Na druhou stranu, tato metoda bývá přibližně stejně úspěšná, jako když si prvního ledna slibujete, že už nikdy nebudete pít. Teoreticky je to fajn, prakticky nereálné. Rozumnější (a daleko víc při zemi) je kus po kusu své poklady probrat a každý, který to má nahnuté, uskladnit na pár měsíců do jednoho z těch vakuových pytlů, které se vejdou pod postel. Pokud se vám po něm za další půl rok nezasteskne, inu…
Upřímnost je přitom klíčová. Už jen právě proto, že spousta toho, co se vám dostane pod ruku, bude mít jistě sentimentální hodnotu. Samozřejmě, pravděpodobnost, že byste v budoucnu mohla potřebovat ten černý latexový kabát, který jste si pořídila na rozlučku se svobodou, tady je. Třeba na Halloween, až půjdete za kočičí ženu. Což se nakrásně může stát přibližně nikdy. A tak tedy: Adieu!
POHODLÍ NIKDY NEVYJDE Z MÓDY
Je stokrát omletou pravdou, že málokdo je tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné věci. Nehledě na to, investice v módě bývají návratné, a přestože ne vždy v podobně monetární, v emocionální rozhodně. Je dokázané, že lidé obklopující se designem a uměním jsou šťastnější. Myslete na to a udělejte jim v šatní skříni místo tím, že se zbavíte laciných věcí. Lacinými přitom nemám na mysli nutně ty, které byly za hubičku, nýbrž třeba to nepříliš příjemné polyesterové triko, jež jste si impulzivně koupila před lety v New Yorkeru, a pokud jste si ho všehovšudy na sebe od té doby vzala třikrát, je to hodně. Kvalita by měla vítězit nad kvantitou.
Známé anglické přísloví říká, že když bota padne, máme ji nosit. Přenesený význam nikomu neuniká, nicméně proč ho nebrat doslovně? Proč v botníku stále oprašovat ten pár jedenácticentimetrových jehel, na nějž vás bolí se i dívat a za jediný večer dovede napáchat více škody než čtyři Long Islandy Iced Tea? Pohodlí přece nikdy nevyjde z módy.
A z módy nevyjdou třeba ani malé černé. Jenže co když jich doma máte už dvacet? Jde o tu jednu věc, jež nám přibývá v šatníku jako spam v e-mailové schránce. Pro někoho je to pár modrých džín, pro jiného bílá trika. Rozmanitost je důležitá. Je-li móda způsobem sebevyjádření, pak je namístě využívat barev, vzorů, střihů, textury… Poslouchejte své pocity. Také přece nejíte každý den pouze jablka.
Při sebevyjádření bude přitom hrát roli i vaše nejlepší já. Každý takové já máme – tu uvolněnou, chytrou a (alespoň zdánlivě) vše zvládající verzi sebe samých, kterou máme tak rádi. Nikdy jí nejsme blíže, než kdy jsme oblečení v něčem, co nám sluší a v čem se cítíme dobře. A jestliže má člověk proškrtat svůj šatník, kolonky „na doma“ nebo „na zahradu“ by měly být mezi prvními, kterým se dostane přezkoumání. Ty staré džíny, které máte jen na chalupu, budou muset pryč. Vždyť co by se mohlo stát, když budete i při okopávání záhonu vypadat dobře?
STARÉ SPODNÍ PRÁDLO MUSÍ PRYČ
Stejně tak budou muset pryč ty o pár čísel menší šaty, které jste chrabře ulovila v povánočním výprodeji s tím, že a) by byl hřích je tam za takovou cenu nechat a za b) stejně chcete o pár kilo zhubnout. Hubnout je jedna věc. Skladovat oblečení pro případ, že se nám změní tělesné proporce, věc druhá.
Co zní samozřejmě, ale zřejmě není, je nutnost rozloučit se také se starým spodním prádlem. Staré bývá to, po němž sáhnete, když jste neměla minulé dva týdny čas prát. Ať už se jedná o ponožky, z nichž vám kouká prst, anebo sepranou podprsenku, jež kvůli ztrátě elasticity dávno ztratila společnou řeč s velikostí uvedenou na cedulce.
Další pán na holení? Ten darovaný kůň, jemuž jste se sice za ta léta, co ho máte, naučila nedívat na zuby, nicméně jste ho nikdy neměla na sobě.
V neposlední řadě se zbavte i kousku ze všech nejtoxičtějšího. Totiž toho, který jste si pořídila, jelikož byste ho prostě měla mít. Triko s horizontálními pruhy, pouzdrová sukně, trenčkot… Už jsme doma? Je to onen klasický kousek notoricky označovaný za základní pilíř šatníku. Ale co na tom, pokud ho bytostně nesnášíte a nehodláte nosit? Je nejslabší a má padáka. Protože to je právě to, k čemu detox šatníku slouží. A sice k úlevě, odlehčení. K tomu, aby bylo oblékání zase zábava, ne věda.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
