Holdujete nadměrnému opalování? Možná máte tanorexii!

Bronzově opálená pokožka může být pro někoho jedním z vysněných ideálů krásy, kvůli kterému je ochoten dennodenně nastavovat své tělo slunečním paprskům anebo pravidelně docházet do solária. Tato honba za ideálem však může přerůst v chorobnou závislost na opalování, která je odborně označována jako tanorexie.

Opalování jako droga

Tanorexie je psychická nemoc. Ženy a dívky, které jí trpí, se jako neopálené zpravidla cítí škaredé a méněcenné. Svůj život si bez opalování – ať už na přímém sluníčku, nebo v soláriu – nedokážou představit.

Neuvědomují si navíc ani možná rizika, která jim v důsledku nadměrného slunění hrozí. Opalování je pro ně prostě jako droga, na které jsou závislé a nedokážou si ani přinejmenším představit, že by se jí vzdaly.

Strach z ošklivosti

Ženy trpící chorobnou závislostí na opalování mohou mít rovněž strach, že vynechají-li jedno opalování, vyblednou. Tanorexii jako psychickou nemoc lze tedy zařadit také do kategorie fobií. Jedná se o strach z ošklivosti, na rozdíl od anorexie, která zase souvisí se strachem z tloušťky.

2
fotografie

Nebezpečná civilizační choroba

Nadměrné opalování je životu nebezpečné. Jestliže se člověk mladší třiceti let pravidelně nadměrně opaluje, zvyšuje se u něj riziko rakoviny kůže až o sedmdesát pět procent.

Zhoubný melanom, který se může vytvořit, patří navíc mezi nejnebezpečnější druhy rakoviny. Na rozdíl od jiných kožních nádorů začíná totiž relativně brzy metastazovat do jiných orgánů těla.

Přečtěte si více o riziku melanomu ZDE

Nespokojenost s barvou kůže

Přílišné slunění také přispívá ke stárnutí kůže. I navzdory těmto rizikům tanorektici a tanorektičky pravidelně (ne-li dennodenně) tráví čas na přímém sluníčku nebo v soláriích.

Zdravé opalování

Svou kůži totiž považují za příliš světlou, i když tomu tak ve skutečnosti není. Jelikož jsou frustrováni z barvy své kůže, často prodlužují dobu slunění.

První krok k léčbě: Připustit si svou závislost

Tanorektici, vyznávající kult nezdravě opáleného těla (patří mezi ně často modelky a kulturisté), by se měli v prvé řadě uvědomit, že s nimi není něco v pořádku. V případě, že se smíří s tím, že trpí psychickou nemocí, by měli vzít v potaz všechna možná rizika, která se k nadměrnému slunění vztahují – tedy nejen stárnutí kůže, ale především rakovina kůže.

Jestliže si tanorektik připustí, že je závislý na nadměrném opalování, udělá tím první krok k úspěšnému vyléčení. Dalším důležitým a zásadním krokem v léčbě této psychické nemoci je pravidelné docházení na psychoterapii. Psychoterapie je totiž jedinou možnou léčbou závislosti na nadměrném opalování. Boj s tanorexií však bývá zpravidla velmi náročný a zdlouhavý.