Kosmetické triky z propadliště dějin

Marnotratný Egypt

Širokou paletu líčidel egyptské dámy schraňovaly v bohatě zdobených toaletních skříňkách. Alfou a omegou líčení byly oči, které si Egypťanky zvýrazňovaly nejdříve zelenými a později černými linkami.

Líčidla na oči se vyráběla z nejrůznějších minerálů, například z malachitu či z galenitu. Šlo vlastně o zkrášlovadlo a lék 2v1. Některé přípravky totiž obsahovaly i látky, které působily jako prevence proti různým očním chorobám (třeba proti trachomu). Nechyběly ovšem ani kovové pinzety. Vytrhávání veškerého ochlupení patřilo k dobrým mravům. Egypťanky si dokonce často vyholovaly celou hlavu a pak svou krásu korunovaly parukou. Dámy z lepší společnosti si na hlavu připevňovaly kužel z vonných mastí a olejů, který se pomalu rozpouštěl a kanul dolů. Působil jako jednoduchá ochrana proti palčivému slunci a překrýval pach potu.

Do kosmetického arzenálu egyptských i indických krásek patřila i hena (přípravek z listů tropické rostliny). Ženy ji používaly místo dnešních laků na nehty ke zdobení
svých nehtíků, ale i rukou a chodidel. A jak si zajišťovaly vonný dech? Žvýkaly kuličky z myrhy a zuby si čistily dřevěnou hůlkou.

Elegantní antika

Prvními profesionálními pečovateli o lidskou krásu byli patrně řečtí kosmeti – otroci, kteří se specializovali na koupele a zkrášlovací procedury. Řekové rádi pečovali o své tělo v lázních. Koupele často zakončovali masáží s použitím vonných olejů z datlí, mandlí, růží nebo oliv. Ve městech dokonce fungovaly primitivní „automaty“, z nichž po vhození mince vytekla troška vody s vonnou esencí. K zjemnění pokožky se hodilo vepřové či husí sádlo nebo pleťové masky z těsta. Zámožné dámy si dopřávaly koupele ve výživném oslím mléce.

Dnešní trend opálené pokožky byl řeckým dámám cizí, za ideál krásy byla považovaná bledá pleť. K té se dopracovaly díky olovnatým bělidlům, která byla při delším používání jedovatá.

Starověké Řekyně znaly dobře i pudr, který používaly nejen k dovršení svého make-upu, ale i k léčení ran. Římské ženy převzaly většinu řeckého arzenálu. A navíc si začaly zesvětlovat vlasy, už tehdy byla blond velmi žádaná. Používaly k tomu přírodní prostředky, jako byl odvar z heřmánku či citronová šťáva. Ty bohatší si rovnou pořídily paruku z plavých vlasů svých germánských otrokyň.

Asketický středověk

Raný středověk příliš lícení nepřál. Křesťanská církev viděla ve zkrášlování vzhledu hřích a mnohé světice se holedbaly tím, že se myjí jen výjimečně. Zatímco v Orientu se v 10. století vzmáhá výroba destilovaných parfému, Evropa je poněkud pozadu. Vystačí si hlavně s mastmi vyrobenými ze sádla a z bylinek. Je ale až překvapivé, kolik speciálních krému uměli z těchto skromných ingrediencí umíchat! Ve starých receptářích najdeme mazání proti vráskám, pihám i k léčení vyrážek. Vonné masti často vznikaly v lékárnách benediktinských klášteru.

Během křižáckých výprav však křižáci „přičichli“ k arabské růžové vodě a začali si ji dovážet do své vlasti. Od vrcholného středověku se i na starém kontinentě začaly ve vyšších vrstvách rozmáhat některé módní novinky. Zhýralé dámy si začaly vyholovat
obočí a tváře si líčily načerveno. Na krku nebo u pasu se jim houpaly kuličky z voňavého pižma a ambry uzavřené v děrovaném šperku zvaném pomander.

Zdobné baroko a rokoko

Dámy stále bažily po pobledlé pleti, kterou zjemňovaly pleťovými maskami, například z vaječných bílku. Novým trendem byly navoněné kapesníčky, které mely zakrývat stále nedostatečnou hygienu. Líčidly se ve vyšších kruzích nešetřilo, mnohé ženy si pudrovaly dokonce i vlasy!

Hitem se staly nalepovací pihy krásy zvané mušky. Do Evropy se tento trend dostal z orientálních harému. Dámy se snažily pihami přivést pozornost k nejsvůdnějším částem svého těla. Pihy byly mnohdy i pastelové. Cílem byla dokonalá sladěnost
s šaty a doplňky. Také ve tvarech zkrašlovacích pih panovala velká rozmanitost – kromě klasického kolečka se dámy zdobily i pižkami ve tvaru rostlin, karetních symbolu či psíků.

K nezbytné výbavě patřily i okázalé paruky, které si ženy mnohdy nesundávaly ani v noci. Pod objemnou parukou se pařily vlastní vlasy a někdy se dokonce stávaly
útočištěm vší. Proto není divu, že ženy často mívaly kolem krku zavěšená škrabátka ve tvaru zlatých či stříbrných ručiček.