„No poo“ aneb mytí vlasů bez šamponu

Byla jsem k tak jednoduchému rovnítku zprvu skeptická, ale je pravda, že okruh přívrženců bezšamponové metody se stále rozšiřuje. Umírněnější z nich si vlasy oplachují roztokem jedlé sody a octa, ti extrémnější se pak spoléhají pouze na vodu.

Mezi druhé jmenované patří i kadeřnice Blanka Hašková, která je spolumajitelkou pražského salonu Hair Area. K rozhodnutí ji inspirovali klienti, kteří se na „no poo“ vyptávali. A Blanka Hašková si řekla, že nejlépe jim o kladech i záporech poreferuje, když to vyzkouší sama na sobě.

„Lidé si často myslí, že je to nějaký bláznivý eko výmysl. Jenže kůže má opravdu schopnost rychle vstřebávat. Trocha šamponu a kondicionéru vypadá možná jako zanedbatelné množství, ale když k tomu přičtete, co všechno na sebe člověk za den naplácá, přestává všechna legrace,“ říká.

Kromě obavy o to, s čím vším se musí každodenně jejich kůže potýkat, odkládají její klienti šampon i z jiného důvodu. Na své rychle se mastící vlasy totiž už často vyzkoušeli všechny zaručené recepty, nic nepomáhalo a oni jsou teď ochotni zvolit i netradiční postup. Sama má normální, neproblematické vlasy. Bez šamponu by chtěla vydržet aspoň rok.

„Kratší období podle mě nemá cenu, z toho člověk nic moc nevyvodí. Zatím nemůžu porovnávat, jestli jsou vlasy horší nebo lepší – ta struktura je prostě jiná. Když ale překonáte období, kdy se vám pomalu nechce z domu, nějakých posunů si přece jen všimnete. Vlasy jsou pevnější a méně narušené. Ale uvidíme, co mě čeká dál.“

Svou odvahou inspirovala Blanka Hašková i několik dalších lidí. „Jedna moje kamarádka začala společně se mnou. Ta má ovšem velmi rychle se mastící vlasy, a tak je to pro ni těžké. Pracuje s lidmi, chce vypadat reprezentativně a do toho má na hlavě podivné rousy. Zatím to zkouší tři měsíce a stav se nijak nezlepšuje, ale možná to přijde časem.“

NO POO JE BĚH NA DLOUHOU TRAŤ

Důvodem, proč takové nepříjemné týdny či měsíce mnoho žen podstupuje, je však právě předpoklad, že i nadměrné maštění se zmírní, pokud vlasy necháte být. Zní to dost odvážně, ale své opodstatnění to má. Někdy je tím nejlepším, co dělat, nedělat nic.

Když jsem byla první rok na vysoké, osypal se mi obličej (tu konkrétní školu z toho viním jen zčásti). Chodila jsem po kožařích, zkoušela různé krémy, ale pořád jsem měla obličej jako rozpukaný nákyp. Tou nejlepší radou se ukázalo nedělat nic. Kůže se vzpamatovávala pomalu, ale za pár měsíců jsem měla pokoj. Nejsem si ale jistá, jestli bych takovou trpělivost měla i s vlasy. Vyřadit šampon jen na pár týdnů nemá cenu a delší doba mě leká stejně, jako kdyby mi někdo doporučil, abych si přestala mýt ruce.

Zajímavé je, že metodě „no poo“ často přizvukují i někteří lékaři. Mluví o tom, že nadměrné mytí z vlasů odstraňuje tzv. sebum neboli přirozený ochranný film. Některé šampony se svým složením dokonce podobají saponátům a jejich častý kontakt s vlasy může vyvolat nadprodukci seba – a vlasy pak ztrácejí svou přirozenou strukturu.

Pro ty, kteří by se však jako já obávali tak radikálního kroku, je tady cesta již zmíněné jedlé sody a octa. Produkční Veronika Jírů ji aplikuje už několik měsíců. „Pro člověka, který se trochu zamýšlí nad ekologií a smysluplností obřího kosmetického průmyslu, je to velmi lákavá možnost. Byla jsem překvapená, že to opravdu funguje. Člověk vleze do sprchy s nechutně mastnou hlavou a odchází s umytými lehkými vlasy, aniž by na sebe kápnul šampon.“

Veronika Jírů však upozorňuje, že to má samozřejmě i řadu negativ: „Přijdete si trochu jako blázen a vlastně o svém pokusu nikomu moc neříkáte, protože se bojíte, že by si všichni ťukali na čelo. Nějakou dobu trvá, než přijdete na správný poměr mezi octem a sodou. Když použijete moc sody, tak máte po umytí vlasy vysušené. Když jí dáte málo, tak je zase pořádně neodmastíte. A to samé platí s jablečným octem: když uděláte roztok moc silný, vlasy se vám po mytí sodou zase umastí a taky hrozí, že budete trochu smrdět, ale při slabém je zase nerozčešete.“

Kombinace ocet/soda má však i své nevýhody. Kadeřnice Blanka Hašková mluví o možnosti ukládání vápníku: „Jedlá soda právě vápník obsahuje. Ten pak může teoreticky způsobovat uzavírání kořínků a po čase tak vlasy můžou začít vypadávat. Ale to je zatím pouze můj dohad.“

Na webu Dlouhevlasy.cz existuje na toto téma sáhodlouhá diskuse, ale uživatelky a uživatelé vypadávání nezaregistrovali. Nic podobného pak na sobě nepozorovala ani Veronika Jírů. Kožní lékařka Jana Bucková pak této kombinaci fandí: „Ocet působí jako neutralizátor a zabraňuje lámavosti. Oplachování pouze vodou nestačí, protože se jím neodstraní nečistoty. Příliš časté mytí nevhodnými přípravky ovšem může rovnováhu vlasové pokožky narušit.“

NA VLASY S MEDEM A VEJCEM

Další oblíbenou přírodní „no poo“ mycí směsí je pak šampon s vejcem a medem, kdy smícháte lžičku medu, jedno vejce, žloutek a šťávu z citronu. Necháte působit pět minut a pak pečlivě postupně vymýváte. Tento postup jsem vyzkoušela a zjistila, že fanfarónské „lžička medu je dobrá, tři jsou lepší“ není zrovna nejšťastnější přístup. Když jsem si totiž druhý den rukou ležérně prohrábla vlasy, myslela jsem, že ji ven dostanu jen pomocí nůžek. Kamarádka, která si vlasy takhle myla dva týdny, mi navíc sdělila, že člověk začne být celkem brzy cítit jako syrové těsto.

Je jisté, že mnohým bude celý „no poo“ koncept připadat směšný, jiní zase mávnou rukou nad jeho přiznanou nedůvěrou k chemii. Na druhou stranu to dává smysl. Je dobré hledat alternativy vůči pevně nastolenému systému. A někdy místo toho stačí jen poslouchat babičky. Ta moje si myje vlasy jednou za dva týdny, v mládí si je přelévala odvarem z kopřiv, a když jsem jí říkala o tomhle článku, rozesmála se a prohlásila: „A to na to jako přišli až teď?“

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.