Posedlá hubnutím!

Proč lidé drží diety? „Kdybyste se jich zeptali, každý vám nejspíš odpoví něco jiného. V obecné rovině však lze mluvit o sociálně a kulturně podmíněných příčinách. Hodnotový systém současné společnosti ,okoukaný‘ ze Západu je zaměřen především na výkon, úspěch a sebekontrolu, a s tím vším právě zdravě, štíhle a vypracovaně vyhlížející tělo koresponduje,“ konstatuje na úvod Mgr. Hana Taněvová z pražského Institutu partnerských vztahů a pokračuje: „Hubenost, někdy až vyhublost, se tak v současné době stává synonymem krásy, někdy neoprávněně i zdraví, a především znakem společenského úspěchu,“ objasňuje psycholožka základní důvody, jež nás přivádějí k myšlence: „Musím zhubnout!“

Záležitost ideálu krásy

Snaha zhubnout je vlastně snahou uspět, vyhovět a mimo jiné dosáhnout aktuálního ideálu krásy západního světa. „Ženy se snaží vyrovnat ideálu krásy odjakživa, není to žádná nová záležitost posledních let.

Faktem však je, že dnes se vlivem dostupných masmédií snaží ideálu krásy vyrovnat i velmi mladé dívenky, vlastně děti,“ naznačuje Mgr. Alex Doležalová, v čem vidí jeden z hlavních problémů provázejících naše přehnané snahy o štíhlost.

„Z těchto dívenek, které si zdravý vztah k jídlu naruší již v období začínající puberty, se pak rekrutují v horším případě anorektičky a bulimičky, v lepším případě ženy, které celoživotně bojují se stravováním, s neustálými pokusy o zhubnutí, v jídle spatřují především nepřítele a svými drastickými stravovacími způsoby si poškozují organismus,“ podotýká psycholožka Doležalová s tím, že z tohoto negativního přístupu žen k jídlu a vlastnímu tělu nemůžeme samozřejmě prvoplánově vinit média: „Vždy musíme brát totiž v potaz, že ženy, které se uchylují k obsesivnímu přístupu k jídlu, mají pro toto své chování určité dispozice!“

Všechno má svůj důvod

Proč se ale vůbec prvotně zabýváme potřebou zhubnout, přece bychom si měly být jisté tím, že co člověk, to originál? Proč nám nestačí vědomí, že každý je svým způsobem výjimečný, a trápíme se, odříkáme si, dřeme v posilovnách do zemdlení?

„Mnohé ženy tímto způsobem často řeší své úzkosti, stres či deprese, které mohou mít své zárodky jak v raném dětství (například chladná autoritativní výchova), tak mohou být rozvinuty v průběhu života vlivem vnějších negativních zkušeností (ztráta zaměstnání, rozvod, úmrtí),“ vysvětluje Mgr. Alex Doležalová.

„Nutkavým či obsesivním přístupem k jídlu (tedy například tím, že na jednu stranu kontrolují všechny nutriční tabulky u všech potravin a složitě počítají kalorie a další výživové hodnoty, přičemž na druhou stranu pak propadají hlubokým a nekontrolovaným výčitkám svědomí, když své nerealistické stravovací plány poruší nebo nesplní) se tyto ženy snaží uměle získat pocit, že mají aspoň něco ve svém životě pod kontrolou. To něco je právě tolik nenáviděné a zároveň zbožňované jídlo a jejich tělesné proporce, které pak neustále nerozumně srovnávají s ideálem krásy, který vidí v časopisech v novinových stáncích. Tudíž úzkostná, vystresovaná či depresivní žena se zamotá do začarovaného kruhu neustálé sebekontroly a opakovaného selhávaní, z čehož je pak ještě více úzkostná, depresivní, nešťastná,“ dodává psycholožka.

Nikdo není dokonalý

Pravda je, že honba za superštíhlým ideálem krásy je nekonečná. Jak se do ní jednou zamotáte, těžko budete hledat cestu ven. Z úzkosti, abyste nebyla tlustá, se stane úzkost, jestli vás tak „tlustou“ může mít někdo rád. Pak se přidají obavy, jestli se s vámi lidé nebaví jen „z milosti“ a není jim vás líto.

Můžete se prát s pocity méněcennosti, ztracenosti, nulového sebevědomí znásobeného zoufalstvím. Začnete být přesvědčená, že dokud nezhubnete nebo nezhubnete ještě víc, nikdo po vás ani neštěkne. Nikdo se s vámi nebude chtít přátelit, pracovat, milovat se, stýkat… Co na tom, že právě ti, z jejichž soudu máte obavy, jsou lidé s nadváhou, křivýma nohama nebo zkaženými zuby. Vy vidíte zásadně jen svoji (údajnou) tlustou nedokonalost a pomalu, ale jistě z ní šílíte!

Štíhlejší = šťastnější?

A vůbec nejhorší je, že i když nakonec budete kost a kůže, vy to tak nebudete vnímat. A i kdybyste jednoho dne vyhodnotila své tělo jako konečně vyhovující, pravděpodobně si na něm stejně nakonec najdete chyby a budete posedlá změnami… plastickými operacemi!

Ono totiž zkrátka a dobře platí, že čím víc se vám (subjektivně) nelíbí něco na svém těle, tím víc byste měla zapátrat ve své duši. A když to tak je, pár kilo, kterých se zbavíte, vás šťastnější a spokojenější prostě neudělá. „Obecně je fyzická atraktivita, ať již mluvíme o tělesných proporcích, či hezké tváři, důležitá při utváření prvního dojmu o člověku.

Fyzický vzhled tedy skutečně výrazně ovlivňuje navazování kontaktů s jinými lidmi. Fyzicky přitažlivější lidé bývají podle výzkumů více oblíbení, jsou jim připisovány pozitivní vlastnosti či vyšší inteligence a jsou považováni za šťastnější a vyrovnanější. Kdo by tedy pak nechtěl být štíhlý, že?“ ptá se Mgr. Hana Taněvová. Nicméně my ženy jsme už z biologického principu předurčené k tomu, abychom měly tvary. Boky, stehna, prsa.

A jen velmi malé procento z nás má postavu danou tak, že může dosáhnout extrému prezentovaného především reklamou a mediálním světem, přičemž obojí jsou oblasti, které na tom, že vás do hubnutí ženou, jen vydělávají. Reklama vyzývající vás k zakoupení koktejlu na hubnutí nemá strach o vaše zdraví, ale ani nechce, abyste se cítila lépe. Takovou reklamu vyrobil někdo, kdo na vás chce vydělat. A vy mu to vážně chcete dovolit?

Zastavit, stát!

Ať už se v tuhle chvíli trápíte svým vzhledem z jakéhokoli důvodu a pokoušíte se jej změnit jakoukoli šílenou dietou, zastavte. A začněte uvažovat rozumně. Jestliže máte v pase 70, nemusíte mít 60. Ani chlapi po tom neprahnou! „Jak ukázal průzkum profesora Devendra Singha, mužům daleko víc než na jednotlivých objemech záleží na poměru pasu a boků.

Podle mnoha důkazů bývá totiž právě tento poměr přesným ukazatelem schopnosti ženy se reprodukovat. Podle jeho výzkumů jsou ženy s poměrem 0,70 pro muže přitažlivější než ženy s poměrem 0,80, které se však mužům líbí zase více než ženy s poměrem 0,90. A přitom, považte, vůbec nevadí, že jim nelezou žebra,“ říká Mgr. Hana Taněvová. Tak vidíte. Změřte poměry! Pak si spočítejte své BMI a pohybujete-li se kolem čísla 20, v klidu vydechněte a začněte se stravovat a chovat normálně. Jste v pohodě! Pokud už jste se v honbě za hubeností dostala pod BMI 20, zahráváte si s podvýživou.

Takže jestli si nechcete poničit zdraví (snad jste to ještě nestihla!), zamiřte k odborníkovi na výživu a „pochlubte“ se tím, co jste dokázala. Musíte to spravit. A samotné vám to nepůjde. Je vám ta představa „proti srsti“? Máte větší problém, tam někde uvnitř vás, a bylo by dobré obrátit se také na odborníky zabývající se psychologií hubnoucích (www.ipav.cz, www.centrumvittore.cz, www.life-clinic.cz, www.cajthamlova.cz) a poradit se s nimi o tom, kde se stala chyba. Stud odhoďte stranou, tohle je jejich práce!

Objektivní přístup

Čtete tyhle řádky se stále více narůstajícím zoufalstvím, protože neřešíte pas 70, ale 100? No, i to se nějak „přihodilo“. Vlastně pokud máte obvod pasu vyšší než 80, malá úprava životního stylu by se hodila. Objektivně.

Ale ne proto, abyste se vešla do menších kalhot nebo se na sebe konečně přestala bát podívat do zrcadla. Vy to vezměte prostě za ty zdravotní důvody. Protože stejně jako není zdravé být podvyživená a vychrtlá, vaše tělo neocení ani 30 kilo navíc. S pěti, ale i deseti kily se dá žít ovšem docela spokojeně.

Třeba proto máte genetickou dispozici. A s tím prostě nehnete. V každém případě přestaňte bláznit a snažte se o jediné: mít se ráda. Vždyť se stačí rozhlédnout pořádně kolem sebe a uvidíte, že každý má nějakou tu chybičku. A to je na nás lidech právě to nejzajímavější!