Abeceda hubnutí: Č jako čas
O čase toho lidi napovídají. Josef Čapek o něm tvrdil, že „je mnohem suverénnější, tvořivější, hroznější než prostor“ a jeho bratr Karel k tomu dodal, že je „strašně relativní pojem“. S tou relativitou bych souhlasila. Jak jinak lze vysvětlit, že minizákusek zvládneme smlsnout během vteřiny, ale na spotřebování téhož množství energie musíme strávit pěkných pár minut na spinningu? Těžko říct, zda při snaze o odstranění kilogramů bojuje čas na naší straně či proti nám. Jak si zajistit jeho podporu? Jednou z variant je …
Hubnutí podle lunárního kalendáře
Určitě jste se setkali s příznivci tzv. „Měsíční diety“. Stačí prý se řídit při hubnutí „fázemi měsíce“ a kila půjdou sami dolů. Základní princip je jednoduchý:
Novoluní a úplněk jsou ideální pro půst – v dané dny se organizmus nejlépe pročistí
Přibývající měsíc = přibývající kilogramy – období, kdy se na nás kila „snadno přichytí“ a kdy je tedy opravdu nutné hlídat si energetickou hodnotu potravin
Ubývající měsíc = ubývající kilogramy – období, kdy „hubnutí jde samo“. Těchto 14 dní se energie z jídla ukládá méně a naše tělo spaluje rychleji.
Marně dumám, jsou-li to jen pověry, anebo lze tímto způsobem skutečně zhubnout. „Měsíční dieta“ má určitě své nesporné klady: jejím dodržováním se snadno podaří do stravovacích návyků propašovat dvakrát měsíčně celodenní půst, což jistě není na škodu. Když k tomu připočteme 14denní důkladné hlídání si váhy, není divu, že se její vyznavači brzy ocitnou na nejlepší cestě k přeměně svých stravovacích návyků a tím pádem jsou zase o krok blíž ke kýženému výsledku. A jestli nám v onom shazování kilogramů skutečně pomohl „Měsíček na nebi hlubokém“ už musí rozsoudit někdo jiný. Ovšem koneckonců – není to vlastně jedno? Hlavně, že kila pomalu, ale jistě mizí…
Čas k dílu, čas k jídlu
Z našeho dlouhodobějšího horizontu zaměřme pozornost na jeden jediný den. Jak často jíte? Chcete-li zhubnout, pak není důležitá pouze otázka „kolik jíte“, ale také „kdy jíte“. Pokud chcete doopravdy zhubnout a nechcete zahltit své přemýšlení hromadou příkazů a zákazů, pak zkuste pro začátek dodržovat následující trojici pravidel:
- Začněte den důkladnou snídaní. Pro pořádek – dvojité kafe není snídaně!
- Jezte 5x až 6x denně. Váš režim dne by měl zahrnovat snídani, dopolední svačinu, oběd, odpolední svačinu, večeři a příp. něco malého extra. Nic víc, nic míň.
- Mezi jednotlivými jídly vynechejte vždy 2,5 až 3 hodiny. Snažte se mezi jídly NEĎOBAT!!!
Bez snídaně to nepůjde
Na první pohled vypadá trojice doporučení jednoduše. Už na ten druhý se vyskytne drobný zádrhel. Znám obrovské množství lidí, kteří tvrdí, že „prostě nemůžou snídat“, protože „když vstanou, tak do sebe nic nedostanou“.
Možná právě zde je onen pomyslný zakopaný pes. Dejme slovo PhDr. Ivě Málkové, zakladatelce společnosti STOB: „Anglický výraz pro snídani - breakfast- znamená přerušení hladovění. Tělo je připraveno po dlouhé noci přijmout energii, která slouží pro aktivitu celého dne. Jako celodenní zdroj energie tedy nestačí v rychlosti vypitá káva se sušenkou, základem je dobrá snídaně s bílkovinným obsahem. Je to dobrý start do nového dne a po takové snídáni zůstane hladina cukru v krvi poměrně dlouho stabilní, takže nebudete hned tak při chuti. Když člověk vynechá snídani, hlad se postupně zvyšuje, což si zpočátku neuvědomujete, je to tzv. skrytý hlad. Obézní často vynechávají i oběd, i když právě snídaně a oběd poskytují energii pro celodenní aktivitu, a jedí většinou jedno vydatné jídlo denně, a to až večer. Když pak usednou před televizi, dají si ještě noční svačinku. Během těchto dvou jídel snědí dohromady v krátkém časovém úseku více, než ti, kteří jedí alespoň třikrát denně a nemají problémy s nadváhou.“
I já jsem měla problém naučit se snídat. Hned po ránu do sebe kromě kafe nic nedostanu. Zvykla jsem si jet do práce o půl hodiny dřív a nasnídat se až v práci. Během oné ranní třičtvrtěhodinky mezi zazvoněním budíku a vstupu do kanceláře se můj organizmus natolik probere, že jsem pak schopná nejenom snídani sníst, ale dokonce si ji můžu i užít!
Plánujte, kdy a co budete jíst!
Zatímco s problémem ranních snídaní jsem se vypořádala vcelku snadno, dodržování doporučených tříhodinových intervalů mezi jednotlivými jídly je pro mne vskutku těžký oříšek. Jak chcete jíst pravidelně, když vám vaši přímí nadřízení vyčlení onu zákonem danou půlhodinu na oběd tu v jedenáct, tu ve dvanáct a tu o půl jedné?
Pokud se nasnídám okolo sedmé, čas na svačinu vychází na půl desátou až desátou. Pokud se nasvačím, pak v jedenáct rozhodně nemám potřebu obědvat, ovšem pokud svačinu vynechám, pak v jedenáct švidrám hlady. Co s tím? Všechno jde, když se chce! Jelikož čas oběda neovlivním, nezbývá mi než svačinu omezit na minimum. Taková malá mrkvička dokáže zázraky – člověk po ní nemá hlad, ale v jedenáct je přiměřeně hladový na oběd!
Přeji vám „odliv“ prvních kilogramů a těším se opět na viděnou u písmene D. Příště si shrneme důvody pro hubnutí – to proto, abychom se v dobách krize měli o co opřít.
Autor: Lucie Černohorská
1. března 2010
