Abeceda hubnutí: I jako ideál krásy
Tak touhle větou jsem utěšovala sama sebe, když už jsem se na sebe nemohla ani podívat. V takové gotice bych byla se svou velmi světlou pletí za hvězdu – dnes mě přátelé titulují „ředitelko vápenky“.
Pokud i vy jste boubelatějších tvarů, nemusíte hned vzpomínat na Věstonickou venuši, stačí se ocitnout v renesanci či v baroku. Tehdejší ideál krásy byl na dnešní poměry tlustý – zdůrazňovala se prsa, boky a břicho. Koneckonců oplácanější děvy typu „krev a mlíko“ byly v kurzu i v 19.století. Pavla Vošahlíková z Historického ústavu Akademie věd ČR dodává: „… u vdané ženy byla korpulentnost téměř nutností, což v našich zeměpisných šířkách zase nebyl takový problém, vezmeme-li v úvahu, že vdaná žena rodila rok co rok. Ve vyšších kruzích byla navíc nežádoucí jakákoliv tělesná aktivita, ostatně v korzetu to ani moc nešlo,“
Tomu říkáte pokrok?
Pro milovníky letopočtů malá exkurze do dějin dvacátého století.
- 1917 – doktor Lulu Hunt Peters zavádí do diet termín kalorií (do té doby kalorie používali pouze fyzici)
- 1927 – novým módním trhákem se stávají veřejné osobní váhy, které vydělávají miliony
- 1930 – Hollywood ovládají grapefruitové diety.
- 1943 – pojišťovna Metropolitan Life publikuje ideální váhové tabulky pro ženy
- 1951 – New York Times prohlašují nadváhu za zdravotní problém číslo jedna. V módě jsou prsaté krásky s postavou přesýpacích hodin.
- 1967 – Na titulní straně módního časopisu Vogue se objevuje Twiggy (41kg/170 cm)
- 1977 – po třech úmrtích jsou v USA zakázány tekuté proteinové diety.1986 – 80 procent deseti a jedenáctiletých děvčat v San Francisku drží diety, protože si připadají tlusté. Hubnou už i dětské panenky
- Současnost: více než třetina z nás trpí obezitou, polovina zbývajících by chtěla zhubnout. Čtvrtina z nás drží diety a zástupy dalších se k tomu odhodlávají.
Já chci být víc jako ty…
Říká se, že každý chce to, co nemá. O ženských to prý platí dvojnásob. Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám otestováno, že to na mě platí poměrně stoprocentně. Nedávno jsme se sešli ve skupince asi pěti svobodných holek ve věku okolo třicítky a při tom našem babinci jsme debatovali na téma ideál krásy.
„Co si furt stěžuješ…“ sjela mě Pavla, když jsem popisovala své osobní trable se sháněním podprsenky, „víš, co já bych za ta tvoje prsa dala?“. „Hned bych ti dvě čísla věnovala – víš, co je to nosit takové balóny?“ „No to právě nevím, my co to máme, jak dvě lentilky pod kobercem…“ zahlásila Pája a skončili jsme v dalším z mnoha záchvatů smíchu.
Snažila jsem se holky přesvědčit, že mít velké vnady opravdu není zrovna zábavné. Doteď si pamatuju na hrůzy z hodin tělocviku, kdy jsem byla nucena s tímto nákladem běhat. Člověk pak nevěděl, co je větší trapas – zda nechat prsa zcela nekontrolovaně poskakovat na všechny strany, anebo zda je snažit pokud možno nenápadně lokty přidržet na místě. Ať tak či onak, možnost vyhnout se posměchu pubertálních spolužáků byla téměř nulová. Holky se mnou sice soucítily, některé i slovně přitakaly, „že v tomhle případě asi není o co stát“, ale bylo vidět, že mi to zas až tak moc nevěří.
To já jsem se zase pustila do obdivování Terčiných krásných dlouhých kudrnatých vlasů. Má je fakt nádherné a kde kdo na ní může oči nechat. „Pche! Zlatý rovný! Dyť to se nedá vůbec nijak upravit! Jednou jsem se zkusila nechat ostříhat na krátko a vypadala jsem jako pudl! Už nikdy! A když se fotím na občanku, nikdy se tam nevejdu celá! Vždycky mi kus vlasů chybí!“
„Holky, co řešíte, já jsem krásná taková, jaká jsem…“, odpověděla Bětka a šla si uvařit další čaj.
Nejkrásnější žena? Usměvavá a v pohodě
!
Onehdá jsem se zeptala na Facebooku svých chlapských přátel, jaký že je jejich soukromý ideál krásy. Čekala jsem, že se dozvím něco konstruktivního, ale chyba lávky… Většina mužů vůbec nereagovala a ti, kteří se přeci jen zmohli k nějakému tomu komentáři, psali věci buďto „out of topic“ anebo zcela nepublikovatelné.
Ale abych jim nekřivdila, jeden z komentářů mne opravdu zaujal. Jirka napsal: „Krása…? Někdy třeba jen stačí, aby se člověk hezky usmál, a hned zkrásní… nějakého obecného řešení se, dle mého skromného názoru, tak snadno nedobereš.“
Docela trefné, co říkáte? Koneckonců úsměv je nejlevnější způsob, jak vylepšit svůj vzhled. Tak tedy příště na viděnou s úsměvem u písmenka J.
Autor: Lucie Černohorská
17. května 2011
Související články:
Abeceda hubnutí: A jako anonymní (ne)jedlíci
Abeceda hubnutí: B jako BMI aneb opravdu potřebujeme zhubnout?
Abeceda hubnutí: C jako cesta za vysněnou postavou
Abeceda hubnutí: Č jako čas
Abeceda hubnutí: D jako důvody pro hubnutí
Abeceda hubnutí: Ď jako ďobání
Abeceda hubnutí: E jako energie
Abeceda hubnutí: F jako finta
Abeceda hubnutí: G jako glykemický index
Abeceda hubnutí: H jako hlad
Abeceda hubnutí: CH jako chování při jídle
