Abeceda hubnutí: R jako rozhovor o anorexii a bulimii

O kom je řeč? Mnou zpovídaná osoba se jmenuje Markéta, je jí 37 let a pracuje jako pečovatelka v domově důchodců. Kdybyste ji potkali, možná, že byste ji považovali za obyčejnou šedou myš.

Při pohledu na její oplácanou postavu (při 160 cm váží 90 kg) byste jen stěží uvěřili, že máte před sebou někoho, kdo dlouhá léta bojoval s poruchami příjmu potravy.

Více o poruchách příjmu potravy

Ví, jaké to je úpornou hladovkou dospět až k 56 kg i jaké to je pomocí jojo efektu dospět až k 96 kg. A po troše přemlouvání je ochotna se o své zážitky podělit i s vámi.

Zkus trochu zavzpomínat - jak to všechno začalo?

Začalo to když mi bylo asi dvacet. Moje kolegyně v bývalém zaměstnání, která byla štíhlá, mi dennodenně vyprávěla jak je tlustá. Já jsem v té době měla normální váhu a žádné diety jsem neřešila, ale když jsem to přes rok neustále poslouchala, tak jsem si řekla, že když ona je tlustá, tak já taky a začala jsem držet dietu.

A výsledek diety?

Zhubla jsem a i nějakou dobu jsem si tu váhu udržela, ale stejně jsem měla pocit, že jsem tlustá, takže i když jsem zhubla, tak se vlastně nic nezměnilo.

Takže ačkoliv ručička váhy ukazovala méně, mozek byl stále přesvědčený o opaku.

Přesně tak.

Když se zpětně díváš do minulosti, jsi schopná rozlišit, kdy jsi překročila onu hranici mezi obyčejnou dietou a nesmyslným hladověním?

Nejsem, člověk to zjistí až když už je dost za tou hranicí a potřebuje někoho, kdo mu pomůže se vrátit.

My se ještě chvíli vracet nebudeme ... jak to vypadá v říši "za zrcadlem"? Jak kupříkladu vypadal tvůj jídelníček ve tvém čistě anorektickém období?

No když to bylo úplně nejhorší tak 2 krajíčky chleba, rajče, 2 rohlíky, zeleninový salát.

To se asi nedá moc dlouhodobě vydržet... I u tebe období přílišného hladovění vystřídala bulimie. Jak vypadal tvůj stravovací režim tu?

V období anorexie ve mně bojovali dva stavy nebo jak to nazvat: „Hlad“ a „Jsem tlustá“. Člověk nic nemůže jíst a pak si najde způsob jak jíst a nepřibírat. Stravovací režim? Chleba , paštika, oběd v jídelně a večer večeře a brambůrky a sladkosti.

A to jsi chodila zvracet po každém jídle?

To ne spíš tak jednou za den a hlavně podle toho kolik jsem toho snědla.

A co rodina? Zaznamenali, že se něco děje?

Ne, ale já jsem pak bydlela sama a když jsem byla u nich tak jsem to dokázala skrývat.

Jak to všechno začalo už víme. Jak to ale skončilo?

No ten bludný kruh trval asi okolo 8-10 let. Cesta ven vedla přes literaturu, kde bylo popsáno krok za krokem co dělat a díky kamarádovi, se kterým jsem mohla o tom mluvit.

Dá se říct, že jsi ze všeho definitivně venku?

Nikdy neříkej nikdy. Navíc na rozdíl od vyléčených alkoholiků je tady ten „problém“, že jíst se musí, kdežto flašku si prostě nekoupíš. Asi by se dalo říci, že jsem z toho venku, ale ….. Jsou věci na které si člověk musí „dávat pozor“ už asi na vždy – Základ je nevracet se k ničemu, co připomíná staré časy nebo co by mohlo být spouštěčem k návratu k PPP . To znamená nedržet žádné diety, i když člověk ví, že má „trochu víc kil, než by měl mít“, nevolit žádné pohybové aktivity, které byly tenkrát, ale začít nové a jiné…
Děkuji za rozhovor!