Abeceda hubnutí: U jako úspěch
Relativnost úspěchu
Že úspěch je pojem ryze relativní jsem zjistila už v brzkém věku. Stačí si vzpomenout na svou zkoušku dospělosti. Když jsem odmaturovala šťastná jak blecha „za jedenáct“, má maminka mé nadšení nesdílela – třikrát dobré jí evidentně nepřipadalo dost dobré. Když o pár let později můj bratr odmaturoval se čtyřmi čtverkami, doma se velkolepě oslavovalo – všichni byli šťastní, že „to má“.
Na výšce jsem pochopila, že existují dva druhy studentů. Já patřila do skupiny, jež razí heslo „každá dobrá výborná“ a jsou rádi, že vůbec prolezou. Část studentů ovšem razila heslo „každá výborná dobrá“ – ti se odmítali spokojit s čímkoliv horším než červeným diplomem.
Kolik jsi zhubla? A není to málo?
S oblibou sleduji hubnutí v přímém přenosu na www.fitweb.cz , kde už tři čtvrtě roku hubne čtenářka časopisu Dieta Petra. Tato odhodlaná mladá žena za prvních osm měsíců zhubla 5,5 kila. První, co mi blesklo hlavou, byla myšlenka „Tak málo?“ Evidentně jsem nebyla jediná, koho tato otázka napadla. Petr Havlíček, známý výživový poradce, toto číslo komentuje následovně:
„Petra nám zhubla lehce na začátku, teď má váhu stabilizovanou. V jejím případě to považuji za úspěch. V životě si prošla řadou drastických dietních pokusů včetně silných léků na hubnutí. Všechny tyto pokusy skončily jojo efektem. Také dlouhodobě velmi málo jedla, a proto s ní její metabolismus vůbec nespolupracuje. Všechno tohle musíme dát do pořádku. Petra by i nadále měla více jíst a hýbat se. Ze sportů musí volit aerobní činnost a hlídat si přitom svoji tepovou frekvenci, při které nejlépe spaluje.“ Cože? Takže ona byla úspěšná? Aha!
Definice úspěchu
Přemýšlela jsem, jak změřit úspěch v hubnutí. Ztracenými kilogramy? Chybějícími centimetry v pase? Padajícím oblečením? To těžko. Stačí se podívat na zástupy holek (ale i kluků), které si svou touhou po ideální postavě přivodily poruchy příjmu potravy – jen málokdo z nás by je považoval za úspěšné. Samotný fakt, že zhubnete deset, patnáct či dvacet kilogramů z vás ještě šťastnou a spokojenou bytost neudělá.
Ačkoliv jsem stále přesvědčená, že definice úspěchu neexistuje, stále existují lidé, kteří se pokoušejí definovat nedefinovatelné. Kupříkladu Bernard Haldane, významný anglikánský kněz 20. století, tvrdí, že úspěch je: “něco, co člověk cítí jako dobře odvedenou práci, která ho bavila a nad kterou cítil uspokojení a hrdost. Jinými slovy, hledáte činnost, která vám poskytla potěšení v době, kdy jste ji vykonávali, a pak znovu po dokončení v podobě uspokojení z dobrého výsledku. Samozřejmě vůbec nevadí, pokud jste se při tom pořádně zapotili nebo jste se řádně potrápili v některých fázích procesu, ale znamená to, že vás ta činnost v zásadě bavila, a že jediným potěšením nebylo tu práci dokončit a jít od toho.“
Myslím, že tenhle chlápek uhodil pomyslný hřebíček na hlavičku. Pokud se ohlédnu na své cestě za vysněnou postavou a budu mít pocit dobře odvedené práce, budu vědět, že to pro mne nebylo jen nutné zlo, ale že mě postupná proměna životního stylu opravdu bavila a stala se součástí mne samotné, pak jsem uspěla.
Největší úspěch: být na sebe opravdu pyšná
Na začátku článku jsem vám povídala o mém oblíbeném hubnoucím deníčku. Moc se mi líbí názor jeho hlavní protagonistky Petry. Ta sama o sobě říká: „pro někoho to můžou být slabé výsledky, ale já jsem na sebe opravdu pyšná, že dokážu skloubit v poměrně hektickém období celý tento režim. … snažím se poctivě cvičit, stravovat se podle plánu, konzultovat s odborníky. Tento rok je skutečně hektický a já považuji za velký úspěch, že to zvládám, a ač jsem si myslela, že hubnutí půjde rychleji, z výsledku jsem nadšená, neboť to pojímám jako celek, změnu životního stylu – a ta změna je v mém životě hodně znát.“
Inu, tahle žena už ví, co je to úspěch. A víte to i vy?
