Abeceda hubnutí: Ž jako životní styl
Co se v mládí naučíš …
Každý z nás žijeme v nějakém prostředí. Už od malička nás formovalo místo, kde žijeme, lidé s kterými se setkáváme či činnosti, které děláme. Začíná to vztahem s rodiči a sourozenci, babičkou a dědečkem, později se přidají učitelé, trenéři či spolužáci a přátelé.
Jelikož si svůj životní styl přenášíme do dospělosti, neseme si s sebou také dítě, které si tyto zásady osvojilo na prvním místě. Celá řada psychologů používá termín „vnitřní dítě z minulosti“. Tento termín zavedl dětský psycholog a psychiatr Dr. W. Hugh Missildine a označuje jím onoho malého chlapce či dívku uvnitř naší nejvnitřnější podstaty.
V práci doktora Missildina mne zaujaly jeho tři zásady:
1. Naše vnitřní dítě stále existuje a ovlivňuje váš dospělý život
2. Musíte se naučit, jak být rodičem dítěti, které je stále ve vás. Vašemu malému chlapci či dívce se asi rodičovský přístup líbit nebude, ale pokud vůči němu nebudete pevný, ovládne vás.
3. Vzájemná úcta je jedinou cestou, jak vycházet se svým vnitřním dítětem, stejně jako s kýmkoli jiným.
Zdá se, že tyto obecné formulace vůbec nesouvisí s hubnutím. Ale nalejme si čistého vína. Pokud vašeho malého syna odměňujete za úspěchy balíčkem sladkostí, jak si myslíte, že bude na sladké pohlížet v dospělosti? A pokud se vaše dcera naučí už v dětství jíst pravidelně ovoce a zeleninu, myslíte si, že v dospělosti se bude cpát jen sladkým?
Moje maminka mi dala co se stravování týče neocenitelný vklad – naučila mě pravidelně snídat a obědvat. Dodnes platí, že o víkendu je oběd přesně ve dvanáct. To je věc, o které se nediskutuje a časové odchylky jsou spíše výjimkou. Co naopak jsem doma nepochytila, je vztah ke sportu. Moji rodiče byli oba spíše intelektuálové. Takže zatímco knížka je můj blízký přítel (dodnes považuju za vrchol blaha zachumlat se do teplé deky s hrnkem něčeho dobrého a číst), nikdy jsem se neskamarádila s bruslemi, lyžemi, kolem či balónem. Také sobotní rodinné výlety bych za ty roky spočítala na prstech jedné ruky – vždycky bylo doma dost práce na to, aby se marnil čas turistikou.
Překročit vlastní stín
Blíží se Silvestr a s ním i (ne)oblíbená tradice novoročních předsevzetí. Vsadím se s vámi o co chcete, že minimálně 3 ze 4 čtenářek tohoto článku si (pokud ne nahlas, tak alespoň v duchu) říkají: „Tak příští rok už fakt musím zhubnout!“.
Možná nastolíte tvrdý režim: nakoupíte haldy zeleniny, permanentky do fitka i do bazénu, krásnou sportovní kabelu a nové tenisky a pustíte se do změny životního stylu. Možná své „vnitřní dítě“ překřičíte – zvlášť pokud jste v jádru „hodná snaživá holčička“, která je zvyklá poslouchat. Otázkou zůstává na jak dlouho a jestli u toho všeho budete šťastná.
Vrátím se zpátky k tvrzení dr. Missildina. Pamatujete na bod č. 2 a 3? „Musíte se naučit, jak být rodičem dítěti, které je stále ve vás.“ a „Vzájemná úcta je jedinou cestou, jak vycházet se svým vnitřním dítětem“ Pokud se direktivně pokusíte zavelet pevnou rukou, riskujete, že z malé vnitřní holčičky se stane drzý vzpírající se puberťák. Čeká vás nelehký úkol: přesvědčit své vlastní já, že opravdu chce zkusit něco nového. Pokud své nové rozhodnutí opravdu nepřijmete „za své“, šance, že dojdete k cíli, jsou minimální.
Pro začátek stačí najít jednu zdánlivě jednoduchou, ale užitečnou změnu. Třeba – začít snídat. Že po ránu nemáte hlad? Zkuste den předtím od čtyř odpoledne nejíst – zaručuju vám, že druhý den hlad mít budete. Anebo … ale vždyť vy moc dobře víte, kde zrovna vy máte mezery. Vždyť zásady zdravého životního stylu jsou docela jednoduché – minimalizovat kouření, nezdravé potraviny a stres, naopak v hojné míře si dopřávat ovoce a zeleninu, pohyb č spánek.
Popřemýšlejte, se kterou „novinkou“ ze zdravého životního stylu se můžete ztotožnit a až ji přijmete za svou, pak s chutí do toho! Odměnou vám bude dobrý pocit, který se odrazí na vaší tváři i postavě. Držím vám palce.
