Babské recepty pro zdraví

Tvaroh
Už několikrát jsem ho v souvislosti s různými potížemi a chorobami zmiňovala. Ale opakování je někdy matka moudrosti a v případě tvarohu to platí dvojnásob. Takže opakuji: tvaroh pomáhá všude tam, kde potřebujeme z těla něco vytáhnout, zlikvidovat otoky, odstranit zánět. Opakovat lze několik dní za sebou, třeba i dvakrát denně až do úlevy. Použijte měkký tvaroh pokojové teploty, rozetřený asi v centimetrové vrstvičce na gáze, plence či kapesníku. Přiložte navrch ještě další suchou vrstvu, tvaroh tu první promočí. Ponechte klidně přes noc. Suché zbytky tvarohu vysypte slepicím, pokud je máte. Pokud ne, nic se neděje. Ptáčkové za oknem si také pochutnají.

Zuby
Začnou bolet v okamžiku, kdy to nejmíň potřebujeme a vůbec neočekáváme. V pátek večer stejně jako první ráno naši dlouho očekávané vysněné dovolené. o svátcích i před důležitou akcí. Bolesti zubů se prostě bojíme. A když už se dostaví, cpeme do sebe různá analgetika s cílem umrtvit se jaksi celí, než se objeví pomoc v podobě anděla v rouše zubařově. A pak to přijde. Tvrdý verdikt, že tentokrát to bez trhání opravdu nepůjde, protože jinak se nám ten zánět rozleze pod ostatní zuby. Bolestí zmučení tiše kývneme. Zub je za chvíli venku, v dásni zeje ošklivá díra. A teď právě nastal váš čas. Začněte vyplachovat dutinu ústní šalvějí s kontryhelem a nestačíte se divit, jak se bude rána rychle čistit a uzavírat. A ještě jednu radu mám. Uvařte si občas čaj ze sedmikrásek. Má vliv právě na chrup, dodá mu vápník v té nejpříznivější podobě. A na závěr něco pro krásu. chcete mít zoubky bílé jako perličky? Občas je přečistěte citronovou šťávou.

Zeměžluč
Ne nadarmo se jmenuje zeměžluč hořká. Staří léčitelé ji také nazývali chlístník nebo hořká bylina. Je součástí některých léků podporujících vylučování žluči při onemocnění jater a žlučníku, povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Jestli s oblibou vychutnáváte různé žaludeční likéry, vězte, že i tam stopa zeměžluči bude.

Vitaminy
Jsou nezbytné. O tom není pochyb. Ale nesmíte z nich udělat zázračný prostředek proti karovaskulárním nemocem, stresu, rakovině, dokonce třeba i prostředek zvyšující sexuální aktivitu nebo rozvíjející inteligenci. To spíš zblbte, než všechny údajné potřeby těla vitaminy pokryjete. Copak se naši předkové cpali umělými vitaminovými preparáty? Ani nevěděli, že by něco takového mohlo existovat. Přesto žili, docela dobře. V létě jedli hodně ovoce a zeleniny z vlastních zahrádek a sadů, v zimě zalovili v sudu kyselého zelí a při draní peří vařili šípkový čaj. I když je dneska velkou módou zobat různé vitaminové kapsle, nejlépe s minerály, není nad přírodní zásobárnu vitaminů. V poslední době se mnozí vědci shodují, že kombinace přírodních a umělých vitaminů může organismus spíš poškodit než posílit. A to ještě některých z nich může snadno dojít k předávkování. Tedy i u vitaminů bývá dobré myslet na to, že všeho je třeba užívat s mírou.

Výron
V předloňském létě jsme si ho v naší rodin pravdu užili. Ten první zaznamenal můj syn. Nohu jako bakuli, ale protože byly prázdniny, o doktorovi nechtěl ani slyšet. Proseděl tedy čtrnáct dní s noho nahoře a studenými obklady okolo. Druhý výron postihl uprostřed prázdnin mě. Tentokrát se konal čtrnáctidenní škrobáček, protože vzhledem k mému zaměstnání jiné cesty nebylo. Se třetím, závěrečným výronem tohoto zvláštního léta jsme si však už poradili. Jednak šlo o nohu mé maminky, osoby, která něco vydrží, a co si budeme povídat -vlastní nožky už také nějakou tu zkušenost předaly. K problému maminčina nateklého a bolestivého kotníku se postavil v samém počátku nejlépe otec. „Vy toho naděláte,“ zahřměl a zmizel. Když se vrátil, třímal v ruce pěkný svazek křenového lupení. Do toho jsme nohu balili. Ráno přinesl natrhané listy z bezinek. Zase jsme nohu obalili. A tak jsme to asi týden střídali. Občas, pravda, jsme kotníku ulevili i studeným obkladem. A světe div se! Maminka mohla za týden chodit jako panenka. To byste koukali, jak nás všude chválila! A my měli radost.

Revma
Znal ho dobře Josef Švejk. Jo, když začalo zlobit, nebyla to žádná legrace. Dnes je na tuto nemoc jistě mnoho účinných léků, ale co dělali lidé dřív? Jistě užívali různá možná i nemožná mazání, ale moje babička nasadila torturu kopřivami. Poslala dědečka, aby jí natrhal čerstvé kopřivy, pěkně dlouhé a co nejvíc. Potom je svázala k sobě a bolavá místa na těle jimi šlehala. Na zádech posloužil dědeček. Moc se mu nechtělo (prý), ale říkal, že musel. Aby toho nebylo dost, ještě si babička těmi kopřivami vystlala postel a lehla si do té pálivé hrůzy. Že byla opravdu jako v ohni, dvakrát zdůrazňovat nemusím. Já to jen viděla, a už mi pomalu taky naskakovaly pupence. Babička se jenom usmála a řekla: “ To se musí vydržet.“ Vydržela to vždycky. A vždycky jí to pomohlo. Odvážlivci mohou vyzkoušet. Ostatním raději doporučuji dobrého revmatologa.

Pavučina
Brrr, ta se líbí málokomu. Jakmile ji najdeme, okamžitě se s ní hledíme vypořádat. Nevím, co pavučina obsahuje, ale prý se kdysi užívala na hojení ran a k zástavě krvácení z odřených a poraněných míst. Když si tuto proceduru představím, není mi moc dobře. Před lety jsem byla na návštěvě u známých na Slovensku a ti mě vzali do hor za jedním bačou. Ať holka vidí, jak se také dá žít. A tam jsem na léčitelské schopnosti pavučiny narazila v praxi. Vinou chvilkové nepozornosti se bača docela ošklivě poranil na ruce při sekání dříví. S ledabylou větou na rtech „To nič nieje“ omyl krev ve vodě z bystřinky, šel kamsi do kolny, aby se za chvíli vrátil s rukou zaplácanou pavučinami. Převázal to plátýnkem a bylo hotovo. Strávili jsme tehdy v horách asi týden. Když jsme odjížděli, byla ruka docela pěkně zahojená a onen muž se jenom smál. A představte si -on se smál mně. Já mu totiž celý týden tvrdila, že dostane otravu krve. Příroda mě zase dostala.

Hemoroidy
Ti z vás, kdo trpí hemoroidy, mi jistě dají za pravdu, jak tahle delikátní věcička dokáže člověka potrápit. No jo, ale co s tím nadělením udělat? Především je třeba začít od píky. Tedy od stolice. Je třeba dostatečně pít, často zařazovat vlákninu, ovoce a zeleninu. Že vás nudím a že vám to řekl každý doktor? No to je přece jasné, jinudy totiž cesta nevede. Další bod na cestě k úlevě je absolutní čistota. Tedy nejenom toaletní papír, ale i voda. Tak a jsme u jádra pudla. Stolice vyhovující a pravidelná, hygiena dostatečná a teď přichází to hlavní. Mrkev a dubová kůra. Prostě si nastrouháte mrkvičku, dáte na gázu a vždy po vyprázdnění a umytí přiložíte na konečník asi tak na hodinku. Ale můžete pochopitelně, kdykoli se vám zachce. Navíc si uděláte třikrát v týdnu sedací koupel z dubové kůry. Vypadá to sice divoce, ale pomáhá to. A to je hlavní.

Zdroj: Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli, autorka Helena Vrábková, vydalo nakladatelství Motto, www.motto.cz