Cibule a vše, co jste o ní dosud (ne)věděli
Nejsme si tak úplně jistí, odkud pochází, jelikož provází lidstvo už více než pět tisíc let. Pravděpodobně přišla ze středo západní Asie, kde rostla divoce. Všimli si jí staří Sumeřané, začali ji pěstovat a tak z planého druhu Allium oschaninii vznikla Allium cepa, cibule kuchyňská, čímž se stala jednou z prvních kulturních rostlin.
Je známo, že ji hojně využívali Egyptští faraonové při stavbě pyramid. Krmili své otroky zvláštními chlebocibulovými buchtami a výsledek jejich práce můžeme obdivovat dodnes. Do Evropy cibuli rozšířili pravděpodobně Římané, kterí věřili, že cibule nosí sílu a odvahu.
Trvalá dvouletka
A co to vlastně cibule je? Stručně řečeno podzemní orgán, do kterého se ukládají živiny.V období, kdy se má rostlinka dobře, si přeměnou dolní části stonku a listů vytvoří zásobárnu na horší časy. Například na zimu. Jistě vás napadne, že je to šikovná věc zvláště pro trvalky, které žijí mnoho let. Cibule by teoreticky trvalkou být mohla, ale díky tisícům let zahrádkaření už se svojí divoké předkyni moc nepodobá a tak je pouze dvouletkou.
Cibuli si krom cibule kuchyňské vytváří mnoho různých rostlin, například sněženky, tulipán, hyacint nebo narcis. Když už rostlina do své zásobárny investuje tolik práce, bylo by jen logické, že si ji bude chtít chránit. Proto bych vám nedoporučoval trhat a okusovat třeba hyacinty. Jsou jedovaté.
Jedovatý lék
Cibule i česnek jsou vlastně také jedovaté, ale naštěstí ne pro nás. Obsahuje totiž allicin – látku, která působí jako přírodní antibiotikum. V našem těle pak zabraňuje množení mikroorganismů a tím výrazně usnadňuje práci imunitnímu systému. Krom toho obsahuje nemalou část periodické soustavy prvků - železo, zinek, hořčík, fosfor, draslík, sodík, vápník měď, síru a dokonce i trochu jódu. Dále pak kyselinu listovou, vitamin C, E a škálu vitamínů B.
I nepřátelé lidové medicíny musejí uznat, že cibule, podobně jako česnek, opravdu účinná je. Receptů je mnoho, nejznámější je asi cibulová šťáva s cukrem či medem proti kašli. Stejně jako cibulový čaj se používala už ve středověku, kde se s ní pokoušeli léčit mor. Odtud víme i to, že cibule pomáhá proti střevním parazitům.
Na rýmu a zánětlivá onemocnění nosních dutin zase platí vdechování výparů z nakrájené čerstvé cibule. Rovněž zlepšuje chuť jídlu a následně i trávení potravy, protože stimuluje tvorbu trávicích enzymů a žluče. Lidové léčitelství ji užívá ke snížení krevního tlaku, posílení srdeční činnosti a pročištění krve. Nejúčinnější je samozřejmě syrová, tepelnou úpravou ztrácí na síle.
Slzy nad cibulí
Užívání cibule v rozumném množství je celkem bezpečné a obejde se bez vedlejších účinků. Pokud by se vám povedlo se předávkovat, může dojít k zvracení. Někteří lidé ovšem mohou na cibuli reagovat přecitlivěle.
Při krájení porušené buňky reagují na sulfonovou kyselinu, která přechází na dráždivý plyn. Pokud se dostane do očí, naváže se na nervová vlákna na rohovce a způsobí ono známé slzení. Toho se využívá například v české kinematografii – je to levné a účinné.
O cibuli se mimo jiné dočtete, že existuje velké množství studií zda má preventivní účinek proti rakovině žaludku, tlustého střeva a prostaty. Studie se - až na drobné odchylky - více méně shodují na „Zdá se, že ano“ a výzkum zatím stále probíhá.
Cibule známe několik druhů – zimní, šalotku, perlovku či zmíněnou kuchyňskou. Ta má ještě několik odrůd, od klasické nazlátlé po červenou, žlutou nebo bílou. Stačí si jen vybrat, dobře nám poslouží kterákoliv z nich.
Autor: -Sajrajt-
23. června 2009
