Dcera trpí anorexií, můžu za to já?

Mám obrovské výčitky a ještě větší strach. Dcera je na tom opět fyzicky i psychicky velmi špatně a já vím, že mám na tom všem svůj díl viny.

Byla jsem to jen a jen já, kdo ji celé dětství hlídal v jídle a každou větší porci kořenil poznámkami o našem rodovém „prokletí“ – o mohutném pozadí. Byla jsem to já, kdo ji tlačil k perfektním výkonům ve všem, čemu se věnovala. Byla jsem to já, kdo ji bezvýhradně podporoval v baletu a později nasměroval k modelingu, kde jsou i některé padesátikilové slečny považované za oplácané. Byla jsem to zkrátka já, kdo z ní udělal fanatickou perfekcionistku. Strašně ráda bych všechno vzala zpátky, ale čas vrátit nelze.

Ctižádostivá Johanka někam dotáhne

Johanka je vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla otěhotnět. Když se zadařilo, byla jsem šťastná. Johanka se narodila přesně v termínu, byla naprosto zdravá a překrásná. Navíc se stále více ukazovalo, že je velmi šikovná, chytrá a jde jí všechno, na co sáhla – učení, hudba, tanec, kreslení, jazyky… Já ji samozřejmě ve všem podporovala. Snažila jsem se jí vštípit svědomitost, pracovitost, zdravou soutěživost i sebevědomí. Všichni známí říkali, že to ctižádostivá Johanka někam dotáhne.

Dcera byla vynikající gymnastka a nadějná baletka, podporovala jsem ji, jak se dalo. Mimo jiné jsem Johance hlídala i správnou životosprávu a vštěpovala jí zásady zdravého stravování. Dcera totiž milovala sladkosti – nebylo pro ni vždy lehké tyto zásady dodržovat. Ale při svých zájmech si nemohla dovolit mít ani deko nadváhy, ke které máme bohužel v rodině silné sklony. I já na sobě velmi pracuji, abych byla stále v kondici a nezpůsobovala si zdravotní problémy.

Když bylo Johance necelých 12 let, měla na lyžích vážný úraz – velmi komplikovanou zlomeninu stehenní kosti. Tehdy nám lékař naprosto otevřeně řekl, že výhled na profesionální dráhu baletky je passé. „Milá maminko, děkujte bohu, že se vše hojí, jak má, a že je vaše dcera tak skvělá bojovnice, všechno mohlo dopadnout mnohem hůř!“ řekl mi v průběhu léčby lékař. Johanka v nemocnici strávila skoro půl roku. Díky absenci pohybu, celodennímu polehávání a asi i pubertě se trochu „zakulatila“.

Moc lituji toho, že místo abych to v té době přešla, jsem jí promlouvala do duše. Měla jsem prostě strach o její budoucnost, která se před úrazem jevila tak úspěšně! A právě někdy v této době začala Johanka poprvé cíleně hubnout, velmi jsem ji tehdy podporovala a chválila za cílevědomost a píli. Její slova o tom, že je stále „tlustá bečka“ jsem přisuzovala pubertě.

Díky veganství měla legální důvod spoustu věcí nejíst

Kdybych tenkrát chápala souvislosti, nikdy bych dceru nepodporovala v modelingu, pro který měla perfektní předpoklady; byla krásná, zajímavá, uměla se hýbat a byla perfektně jazykově vybavená. Johanka sklízela první malé úspěchy, inkasovala první honoráře a ze dne na den se stala zapřisáhlou vegankou. Díky svému veganství zhubla dalších 7 kilo, a při 176 cm vážila pouhých 48 kg! Až později mi došlo, že veganství je jen zástěrka. Má krásná a chytrá holčička věděla, jak mě balamutit. Její veganství jí poskytovalo legální důvod k tomu, aby spoustu věcí nejedla.

Úplně vše mi došlo až tehdy, když se po jednom prohraném konkurzu zhroutila. Naprosto vážně mi plakala v náručí, že nenávidí své tělo, že je odporně tlustá. Sice to občas říkávala, ale nebrala jsem to vážně. Až nyní jsem pochopila, jak vážně to myslí. Začala jsem s ní opatrně o všem mluvit a víc a víc chápala, že jsme v obrovských problémech. Vůbec jsem například netušila, že Johanka už rok nemenstruuje. A naopak mi došla příčina opakujících se zdravotních problémů, kterými dcera trpí. (Samozřejmě mě lékařka už nějakou dobu upozorňovala na to, že je Johy velmi štíhlá, a vyptávala se, zda je vše v tomto ohledu v pořádku, ale já dceru vždy hájila.)

Později jsem byla moc ráda, když mi její lékařka po mém zoufalém telefonátu dala kontakt na skvělou psycholožku, ke které dcera začala chodit. Po několika terapiích byla Johy ochotná vidět svůj problém – obludu s odporným názvem mentální anorexie. Tato obluda mi požírá mou holčičku, požírá její nadání, úspěchy i talent. Chvíli vítězí ona, chvíli Johanka, která pověsila modeling na hřebík. Neměla už sílu a energii, kterou aktuálně potřebovala především ve škole. Bohužel ani ve škole se jí kvůli absencím nedaří tak, tak jak by mohlo, a Johanka je na tom opět fyzicky i psychicky špatně. Dcera nyní váží 46 kilo a já mám o ní i přes péči různých odborníků obrovský strach.

(Johana, 55 let)