Dopřejte svým dětem dostatek pohybu!
Sport nejen jako prevence obezity
Pro dětské zdraví je přitom velice důležitá rovnováha mezi energetickým příjmem (tedy výživou) a energetickým výdejem (tedy pohybovou aktivitou). Na jednu stranu existují rodiče, kteří své děti neúměrně přetěžují ve snaze vychovat ze svého potomka budoucí sportovní hvězdu – takové dítě tráví mnoho hodin denně na tréninku hokeje, fotbalu či baletu a často nemá možnost ani čas se věnovat např. kamarádům. Na straně druhé je mnoho rodičů, kteří se sami žádnému aktivnímu pohybu nevěnují a strávit celý den u počítače nebo u televize jim připadá naprosto normální, nebrání v tom tedy ani svým potomkům. Ani jeden z těchto extrémních přístupů není možné doporučit. Kolik hodin denně by tedy měly děti trávit pohybem a jaká je optimální sportovní aktivita pro chlapce i dívky v jednotlivých kategoriích?
Předškoláci (3-6 let)
Děti předškolního věku mívají většinou pohybu dostatek. Běhají ve školce, kde jsou spolu s kamarády každý den na procházce a připadá jim to přirozené. V tomto věku ještě není vhodné dětské aktivity zaměřit příliš úzce, naopak se hodí různé druhy sportovních aktivit, které rozvíjejí celkovou obratnost (např. kotrmelce, šplh, přeskoky, slalomový běh apod.) a pojaté spíše formou hry. V tomto období se utváří a upevňuje vztah dítěte k pohybu a sportu obecně a rodiče to mohou do značné míry ovlivnit. Je důležité, aby dítě podporovali, chodili s ním sportovat a jen mírně jej ve sportovních aktivitách usměrňovali. Právě v tomto období by dítě mělo získat velmi obecné základy pro velkou paletu možných sportů (např. kolo, brusle, lyže, kopání i házení míče a různé sportovní náčiní). Samo si tak časem bude moci vybrat, kterému sportu se chce věnovat více.
Mladší školní věk (6-10 let)
U mladších školních dětí pokračuje vysoká potřeba pohybu, jsou stále spíše neposedné. V podstatě platí, že malí školáci by měli pohybem trávit tolik času, kolik jej prosedí ve školní lavici. Jejich pohybové aktivity je vhodné složit zejména z her, ty by však měly být zaměřeny na rozvoj koordinace pohybů a spolupráce v rámci kolektivu. Děti se však již dokážou motivovat k vytrvalostním sportům. Již je možné začít s pravidelným sportovním tréninkem a rozvíjet mrštnost a obratnost, dále posilovat svalstvo – ovšem pouze vlastní vahou těla.
Mladší školní věk je také období, kdy se začínají u dětí projevovat sklony k již zmíněné sedavé zábavě (tedy zejména počítačům a televizi), což může mít za následek zvyšování hmotnosti. Zde je třeba přidat sportovní aktivitu, a to i v rámci času společně stráveného s rodinou.
Střední školní věk (10-11 let)
Sportovní výkonnost těchto dětí je velice vysoká, udržují si velkou pružnost a kloubní pohyblivost. Děti mohou navštěvovat různé sportovní oddíly, velmi vhodné je např. plavání, protože podporuje nejen kondici, ale i vytrvalost a zlepšuje tvar i kvalitu postavy. Školáci v tomto věku však ještě nejsou dostatečně fyzicky vyspělí, aby se mohli nějakému sportu věnovat opravdu „závodně“ a rodiče by si tedy měli dát pozor na příliš ambiciózní trenéry.
Starší školní věk (12-14 let)
Starší školní věk je již plně ve znamení puberty – probíhá rychlý růst, mění se složení těla, zvyšuje se svalová síla, dozrávají kosti. Díky těmto změnám se toto období hodnotí z hlediska pohybových aktivit jako velmi kritické. Je velice důležité sledovat vývoj svalů a správné držení těla. Dále je nutné podporovat rovnováhu v rozvoji postavy, zejména kompenzačními cviky na zádové a břišní svalstvo, které má tendenci ochabovat díky sedavému způsobu života. Aktivity by měly být i nadále co nejpestřejší – tím lze zabránit příliš jednostranné zátěži a nadměrnému rozvoji některých svalových partií na úkor jiných. U pubertálních dětí klesá autorita rodičů, trenérů i učitelů a naopak dochází ke zvýšení vlivu vrstevníků. Je tedy důležité snažit se je u sportování udržet. Častým jevem je také velká vytíženost ve škole, díky níž nemají náctiletí tolik času věnovat se sportu v oddíle. Pak se stává, že jsou z klubu vyloučeni, a tím u nich může vzniknout odpor k pohybovým aktivitám obecně. Pozitivní motivace ze strany rodičů je důležitá i po takovéto události.
Dorostový věk (15-18 let)
Mluví se o začátku tzv. hypomobilie – děti se připravují na další studium nebo na zaměstnání a jejich sportovní aktivita obecně výrazně klesá. Je proto důležité dospívajícím vštípit zájmové sportování jako běžnou součást života, která neslouží „jen“ ke snižování či udržování tělesné hmotnosti, ale také k relaxaci po náročném pracovním či studijním výkonu a jako prevence různých onemocnění. Sport také umožňuje vybití přebytečné energie a usměrňuje případnou agresivitu. Rodiče by měli i v tomto období dohlédnout, aby se děti nepřetěžovaly. Nevhodné je např. posilování s těžkými činkami či velkými závažími v posilovnách, a to až do dvaceti let věku, kdy se ukončuje růst kostí, který by mohla nadměrná zátěž zbrzdit.
Pohybové aktivity pro děti s nadváhou či obézní
Obezita je stejně jako např. různé alergie či astma apod. onemocnění, které brání vykonávání určitých zátěžových sportovních aktivit, nevhodná je např. atletika či skoky. Rozhodně to však neznamená, že by byl sport pro děti s některými z těchto omezení tabu. Existuje celá řada organizací nabízejících sportovní aktivity uzpůsobené určitému zdravotnímu stavu a zaměřené na jeho zlepšování. Děti by se měly vždy poradit s lékařem, který stanoví, která aktivita je vhodná a která může naopak představovat zdraví ohrožující nepřiměřenou zátěž.
Autor: Mgr. Pavel Suchánek
Odborník na sportovní výživu a pohybové aktivity u dětí, Praha
