Echinacea, neobyčejně obyčejný zázrak přírody
Echinacea pupurea alias třapatka nachová, mezi indianskými kmeny známá taktéž jako „sluneční kloubouk“ či „indiánská šiška“, je obyčejnou rostlinou s neobyčejnými vlastnostmi. Echinacea pochází z prérií Severní Ameriky, avšak lze jí pěstovat i v našich evropských podmínkách. Díky tvaru svého květu nese jméno odvozené od řeckého slova „echinos“ neboli ježek. Druhově je řazena k sedmikráskám, jelikož zdánlivě připomíná kopretinu, která má však plochý střed.
Botanické okénko
Třapatka náleží do čeledi hvězdicovitých (Asteraceae). V krátkosti bychom ji mohli popsat jako záhonovou trvalku s nápadnými květy švětlefialové barvy ve tvaru šišky umístěnými na konci dlouhého stonku. Na dobře hnojeném, propustném a slunci vystaveném záhoně může dorůst až do výšky 180 cm a vyprodukovat velké množství odnoží. Její listy jsou střídavé a vejčité se zubatým okrajem. Květenstvím je úbor.
Léčivé účinky echinacey byly objeveny v rodné zemi této zázračné rostliny domorodými indiány. V 19. století se s nimi díky dr. Meyerovi seznámili taktéž Evropané. Traduje se, že během cest jedna z Indiánek poradila dr. Meyerovi přikládat na poraněná místa mezi kameny roztlučenou třapatku. Jistojistě v té době ani jeden z nich netušil, jaký přírodní medikament právě poznal světlo světa.
Třapatka se využívá celá. V praxi se však nejhojněji setkáme s extrakty ze suchých kořenů nebo se šťávou lisovanou z čerstvé nati zpracovanou do různých forem, například jako sirup, kapky či šťávy. Kořen se sbírá na podzim, na rozdíl od květů a listů, jichž nejvíce využíváme v době květu. Z rostliny získáváme silice, ß-sitosterol, mastné kyseliny například kyselinu palmitovou a lonolovou; fenolické látky, tj. kyselinu kávovou, echinaakosid; a polysacharidy.
Ochranný štít proti nejedné chorobě
Echinacea má mnoho léčivých účinků. Vede k aktivaci bílých krvinek a lymfocytů, které jsou schopny pohltit původce infekce přímo v organismu člověka a včas vyprodukovat vhodné protilátky. Funguje jako podpůrný alarm signalizující tělu, že něco není v pořádku. Vykazuje značnou antibiotickou aktivitu proti nesčetnému množství bakterií i virů. Používá se především k prevenci proti infekčním onemocněním a k celkovému posílení imunity člověka. Dále je využívána k léčbě kataru horních cest dýchacích, chřipky, angíny, zánětu dutin, obyčejného kašle i chronických zánětu močového měchýře, ženských pohlavních orgánů, prostaty, zánětu mízních uzlin a jaterních problémů.
Musíme si uvědomit, že výše uvedené potíže echinacea jako taková sama nevyřeší, ale může zmírnit atak nemoci a zároveň podpořit jiné přípravky. Nejnovější poznatky vědy poukazují na efektivní uplatnění třapatky při léčbě některých nádorových onemocnění. Můžeme vidět, že tato zdánlivě nedůležitá rostlinka má velice významné postavení mezi tzv. přírodními antibiotiky. Bojuje proti infekcím a plísním, má antiseptické účinky, podporuje imunitní systém, hojí a regeneruje.
Přínosem je však rovněž i v oblasti přírodní kosmetiky. Výtažky ze „slunečného klobouku“ podporují obranný mechanismu pokožky a její rovnováhu, chrání pleť před volnými radikály, zpomaluje stárnutí, regeneruje, zklidňuje a čistí.
Domácí receptury
Jedinou nevýhodu vzácné indiánské bylinky můžeme spatřovat v poměrně vysoké ceně. Na druhou stranu nám nic nebrání v tom, vypěstovat si třapatku na vlastní zahrádce.
Nejvhodnější formou pro domácí výrobu je tinktura. Potřebujeme na ni zhruba 100 g kořene nejlépe čerstvého, případně 113 g květů či 125 g listů, a 500 ml čistého lihu o koncentraci 60%. Kořen nebo jinou část rostliny přelijeme lihem a za občasného protřepání necháme v uzavřené nádobě při pokojové teplotě zhruba sedm dní stát. Osmý den ustálenou tinkturu přefiltrujeme, čímž se zbavíme přebytečných usazenin a zbylých kousků z rostliny.
Takto připravený medikament můžeme požívat po jedné lžičce každé ráno na lačno. Během chřipkové epidemie lze zvýšit dávku o jednu lžičku ve večerních hodinách. V průběhu nemoci se doporučuje zvýšit dávku až na pětinásobek, přičemž by preparát měl být podán nejlépe do 18 hodin od prvotních náznaků přicházejícího onemocnění.
Pokud z důvodu například jaterních obtíží (mononukleóza apod.) nebo v těhotenství není v těle vhodná přítomnost alkoholu, resp. lihu, sáhněme raději po sušené formě bylinky. Nutno však podotknout, že efektivnost například čajové směsi obsahující echinaceu se značně snižuje.
Tinkturu podáváme nejen k ochraně proti chřipce a nachlazení. Naředěnou ji jako kloktadlo oceníme během léčby bolestí či zánětů v krku. Lze ji aplikovat i zevně. Podporuje pohlcování volných radikálů, čímž se podílí na ochraně kůže, na hojení ran, ekzému, popálenin, proleženin nebo bércových vředů.
Přípravky bychom měli užívat přerušovaně, v opačném případě mohou působit negativně především na játra. Doporučené doba dávkování je stanovena zhruba na tři týdny, poté by měl následovat měsíc odpočinku.
Necítíme-li se dobře, nechvátejme ihned k lékaři. Zastavme se, zpomalme svůj životní rytmus. Sedněme si do křesla a buďme na sebe hodní. Nedopujme se léky. Sáhněme nejprve do lůna matky přírody, častokrát v sobě skrývá nejeden zázračný medikament.
Autor: Petra Konečná
