Éčka, která jíme a která jíst nechceme
Éčka jsou pro potravinářství velice důležitým a prospěšným vynálezem, protože udržují potraviny déle čerstvé, zabraňují jejich rychlému zkažení, napadení plísní a dalšími neduhy, často zvýrazní chuť, doplní vůni, vylepší barvu, takže si lidé produkty jimi obohacené spíše koupí.
Nepřirozenost a umělost
To ovšem platí pouze na první pohled. I přes všechny jejich klady se prostě jedná o umělotiny a chemikálie, které do přirozeného potravního řetězce nepatří, jakkoli je mnoho z nich pro běžného člověka zcela neškodných. Pozor by si ale měli dávat alergici, děti, nemocní a jedinci jakkoli jinak oslabení.
Půjdeme-li ještě dál, tak existují také éčka, která jsou skutečně nebezpečná a zdraví ohrožující i pro ty zdravé a silné lidi. Taková jsou potravinářskými inspekcemi, hygienickými úřady a dalšími orgány zakázána, ovšem často je hranice mezi škodlivostí a prospěšností nejasná.
Nejsou se na ní schopni shodnout ani lékaři, farmaceuti a vědci. Z toho důvodu jsou některé látky někde dovolené, jinde je do potravin přidávat nelze. Vyznat se v tomto menších chaosu tak není úplně jednoduché.
Hlavní zásady éček
Éčka dostala svůj název podle označení E a příslušné číslice, přičemž jejich seznam naleznete na obalu každé potraviny, která je obsahuje, sestupně podle obsaženého množství. Čím více éček zde naleznete, tím více je potravina chemicky ošetřena a tím méně je přirozená a přírodní.
Tato nepřímá úměra ale ne vždy nutně platí i jinými směry. Tedy ne zcela bezéčkové potraviny jsou zdravé a ne všechny přirozené a přírodní jsou bez éček. Velký omyl panuje ohledně tzv. bio potravin, které ze své definice mohou rovněž používat řadu éček, přestože u běžného uživatele vytvářejí dojem 100% chemické čistoty.
Přestože se v jejich případech z většiny jedná o látky na přírodní bázi, nelze si dělat iluze o tom, že v současném přetechnizovaném a chemickém světě by bylo možné vypěstovat, vychovat a následně vyprodukovat zcela neošetřenou potravinu v takovém množství, aby ji bylo možné komerčně prodávat.
Legislativní zábrany
Neznamená to ale, že by tím pádem byla automaticky také nebezpečnější či pro zdraví více škodlivá. Ta skutečně nebezpečná éčka jsou u nás zakázána a obdobně to je také ve všech zemích Evropské unie, přestože v jiném množství a jiné podobě.
Protože se legislativy jednotlivých členských zemí EU v této oblasti nemálo liší, vytvořili evropští úředníci jakýsi minimální seznam těch skutečně a prokazatelně škodlivých látek, které by se nikde objevit neměly. Každá členská země pak může vlastní legislativou nastavit pravidla ještě přísněji.
ČR a EU
Jinými slovy, na příkladu České republiky lze ukázat, že české regule jsou přísnější a zakazují užití většího množství éček, než k čemuž každou členskou zemi zavazuje Evropská unie. Celých 10 éček v současnosti EU podezírá (!) z nepříznivého vlivu na lidské zdraví, zatímco ČR toto podezření nehodlá riskovat a látky zakázala.
Mezi ty nejčastější Evropskou unií dovolené a v České republice zakázané patří např. sorban sodný, kyselina mravenčí, formaldehyd, octan sodný – bezvodný či kyselina octová – bezvodná a další. U nás tedy výrobky s tímto obsahem nekoupíte (nebo byste neměli), ovšem třeba ve vybraných okolních státech to je již možné.
Kde sehnat informace
Jako laici jste v podstatě odkázáni na odbornost českých či zahraničních odpovědných úřadů, které hlídají bezpečnost přísad v potravinách. Sami těžko posoudíte závadnost jednotlivých éček či jejich kombinace. Ovšem pro větší přehled a eliminaci rizikových potravinových produktů z vašeho nákupního košíku můžete porovnat informaci na obalu se seznamem éček.
Dobrým zdrojem informací je např. server Emulgatory.cz, kde naleznete aktuální platnou legislativu ČR i nařízení Evropské unie ohledně přidávaných látek v potravinách, dále seznam všech známých a používaných éček a jejich charakteristiku, také seznam nebezpečných prvků a rovněž řadu praktických informací pro spotřebitele.
