Jak začít cvičit: Přinuťte se k pohybu
Kdykoli se mluví o tom, jak něco začít, skloňuje se slovo motivace. Je pravda, že bez motivace nevylezete ani ráno z postele. Jenže. Když se podívám kolem sebe, potkávám spoustu motivovaných lidí. Přesto svých cílů většina z nich nedosáhne. Proč? Dobře to popisuje americká spisovatelka Gretchen Rubinová: „Protože málo známe sami sebe. Zabýváme se tím, co máme v hlavě (motivací), přitom bychom se spíš měli zaměřit na své chování a tomu pak přizpůsobit svoje snažení.“ Proto dochází k tomu, že si kupujeme permanentky do fitka, které nakonec propadnou, rotopedy, na které po pár měsících odkládáme ručníky, a sportovní pomůcky, které mizí hluboko ve skříni.
VYBUDUJTE NÁVYK
Když jsem se s trenérkou a výživovou poradkyní Helenou Čechurovou bavila o tom, které z jejích klientek jsou ve své snaze o zhubnutí a zdravý životní styl nejúspěšnější, řekla mi, že ty, které z nich dokázaly udělat návyk. To tvrdí i Gretchen Rubinová. Američanka postavila svoji teorii na tom, že návyky se budují rozhodováním. Neboli lépe řečeno – už se rozhodovat nemusíte, protože jste se jednou rozhodla. Vyčistím si zuby, když ráno vstanu? Vyčistím a udělám to bez přemýšlení. U cvičení by mělo platit totéž. Půjdu dneska běhat? Půjdu. Fígl je v tom, že když se jednou rozhodnete, že tohle prostě chcete, nastavíte jakéhosi autopilota a odpadá milion otázek: Mám jít ráno, nebo večer? Co když se mi už po práci nebude chtít? Když dneska vynechám, jak moc to bude vadit?
KONEC VYPTÁVÁNÍ
Díky rozhodnutí už budete mít reakci na všechny otázky předem připravenou. A pro mozek je navíc jednodušší držet se plánu: v pondělí, ve středu a v pátek prostě jdu. Jakmile se totiž začnete sama sebe vyptávat, nepůjdete nikdy. Znám to sama. Poprvé v životě trénuju na maraton, což je motivace jako hrom. Přesto bych ani nespočítala, kolikrát už se mi nechtělo běhat a hlava hledala důvody, proč dneska ne. Na to je jediný účinný recept: prostě jít. Abych moc nepřemýšlela, běh je první úkol, který ráno splním. Oblečení a tenisky mám hned u postele. Vidím je, sotva otevřu oči, takže odpadá hledání bot, ponožek, čistého trička.
DŮLEŽITÉ MALIČKOSTI
Před psaním článku jsem si procházela příspěvky ve facebookové skupině, která řeší, jak zhubnout a jak se donutit k pohybu. Dozvěděla jsem se, proč to holkám nevyšlo, a celkem jednoznačně z toho plynulo, že popíraly samy sebe. Jedna se třeba rozhodla, že bude každé ráno běhat. Jenže tahle žena je sova, která do postele chodí až kolem jedné hodiny ranní a v šest nevstane. Tři týdny se překonávala a vstávala v půl šesté, čtvrtý týden si dvakrát pospala a s během byl rázem konec. Jiná popisovala, jak se přihlásila na jógu. Dneska ji dělají všichni, takže logicky dospěla k tomu, že by měla taky. Ale zatímco všichni ostatní ladně prováděli jednu ásanu za druhou, ona se o ně jen neohrabaně pokoušela. Ztrácela rovnováhu, padala, mysl vypnout nedokázala. Po pěti hodinách došla k tomu, že jóga není to pravé, a skončila s ní.
IDEÁLNÍ PRO VÁS
„Je důležité poznat, jaká jste osobnost, a podle toho si vybrat sportovní aktivitu,“ radí Helena Čechurová. Jste spíš samotářka, nebo vás baví aktivity v týmu? Budete si připadat hloupě, když máte pár kilo nadváhy, nebo tyhle pocity dokážete hodit za hlavu? Jste tip, kterého motivují peníze dané za permanentku? Právě podle toho vybírejte. Dneska už je z čeho. Helena Čechurová má i klientky, za kterými jezdí v rámci centra Prahy domů. Je to ideální varianta, pokud se vám nechce do fitka, protože máte pocit, že se tam ztrapníte. Zároveň je to dobré pro ty, kteří upřednostňují okolí na úkor sebe. Jakmile si totiž domluvíte lekci, je to závazek i vůči trenérce, což vás motivuje k tomu, nezvednout telefon a lekci nezrušit.
JAK VYDRŽET?
Ze zmíněné facebookové skupiny se také dá vyčíst, že spousta žen má problémy se zvládáním krizí, jako je nenadálý úkol v práci, nemocné dítě, stres… Problém je, že většina z nás s ničím takovým nepočítá. Návyky jsou jedna věc. Druhá věc je potřeba myslet na ně dopředu, než se objeví problém. U tréninku ve fitku to zkuste třeba takto: „Fajn, jedu na týden na služební cestu, kde fitko není. Nevadí, budu tam častěji chodit, a až se dvacátého vrátím, zapíšu si hodinu s trenérkou.“ Když si totiž před dovolenou nebo během krize řeknete, že se ke cvičení vrátíte „někdy po návratu“ nebo „až práce nebude tolik“, už vás tam nikdo neuvidí.
Navíc platí, že čím déle člověk návrat odkládá, tím je mu hůř. Nastoupí výčitky typu „tak skvěle jsem to měla rozjeté a teď jsem to zase nedala“ nebo „už jsem tam tři týdny nebyla, všichni tu sestavu umí a já budu za exota, začnu radši znovu od příštího roku“. Jenže začít znovu je horší než jenom začít. Tak na to myslete.
