Kurz hubnutí na vlastní kůži
Tloustnoucí se kurzu chytá
„Vy jdete asi na STOB, že?“ vítá mě s úsměvem vrátná budovy Polikliniky, v jejichž prostorách se koná kurz hubnutí pořádaný společností STop OBezitě. „To je to tak vidět?“ „Ale ne, ale v tuhle dobu sem moc lidí nechodí…“.
Cestou labyrintem chodeb jsem se dopracovala až k těm správným dveřím, za nimiž sedělo cca dvacet osob různého věku a stejného pohlaví (že by muži nepotřebovali hubnout?), které všechny spojovalo nějaké to kilo navrch. Bylo vidět, že mnohým z nás se nám honí hlavou podobné myšlenky: „Co tu vlastně dělám? Bude to fungovat? Nejsou to jen další vyhozené peníze? Proč mám dávat spoustu peněz za informace, které si můžu s klidem přečíst v knížce za pár korun!“ Už o pár minut později nám došlo, že tenhle pokus zhubnout má reálnou šanci být tím posledním.
„Tohle je naše lektorka? Vždyť je tlustá?“
Pohled na naši lektorku nás poněkud zaskočil – vždyť ona je tlustá! Co tahle nám tady bude vykládat! Jenže ouhá – stačilo prvních pár vět a bylo nám jasno, že jen těžko by se nám hledal povolanější člověk. Během krátkého úvodu jsme se mimo jiné dozvěděli, že má za sebou stádium těžké obezity a že sama zhubla téměř 40 kg. Inu, i takto může vypadat chodící reklama.
Kurz je skutečně pro všechny
Poté, co se nám naše lektorka představila, přišla řada na nás. Kromě vzájemného představení se jsme se měli možnost podělit o své zkušenosti, sny i neúspěchy s hubnutím – a věřte mi, že bylo co vyprávět. V naší různorodé skupině se našla mladá holka, která po potížích s anorexií vlítla do opačného extrému, maminka na mateřské dovolené, které zůstalo pár kilo navrch po porodu i „zkušené dietní harcovnice“, které vyzkoušeli každou dietu, která jim padla pod ruku, čímž se kolotočem známého Jo-jo efektu dopracovali k pěkným pár kilo navrch.
Cože? Opravdu žádné diety?
Hned na rovinu byly vyloženy karty na stůl. Kurz hubnutí neslibuje zázraky. Není to žádná rychlá, snadná a bezbolestná cesta k vysněné postavě. Všichni víme, že každá opravdu fungující metoda hubnutí je v podstatě variací na téma „nežer a cvič“ – tedy míň jíst a víc se hýbat.
Jenže teorie je jedna věc a přiznejme si to na rovinu – s praxí často nemá nic moc společného. Čeká nás dvanáct týdnů, kdy se pokusíme změnit naše stravovací návyky tak, aby nám jídlo nebylo nepřítelem. A hlavně žádné diety – ke štíhlé postavě je potřeba se projíst!
První hodina aerobiku aneb stádo slonů v porcelánu
Na každou hodinu teoretického výkladu navazuje hodina aerobiku. Tedy spíše „pokusu o aerobik“. Máte-li ve svých představách pod pojmem „hodina aerobiku“ zakódovánu skupinu krásných, štíhlých osob povětšinou ženského pohlaví, které dokonale zvládají nacvičenou choreografii, pak jste naprosto vedle.
Už ze složení cílové skupiny je zřejmé, že tyto cvičenky příliš štíhlosti nepobraly. A jelikož s každým kilem navíc se hůře a hůře pohybuje, kondička většiny účastníků byla těsně nad bodem mrazu. A tak se čas od času stalo, že některá z nás přestala cvičit, protože prostě nestačila s dechem, anebo jen tak obyčejně nestíhala. Místy se ozýval smích nad vlastní nešikovností a rozhodně nikomu nevadilo, že vypadáme spíše jako stádo slonů v porcelánu. Však ono se to časem zlepší.
Co v knížkách nevyčtete
Je pravda, že všechna moudra týkající se hubnutí lze snadno vyčíst ve všech možných odborných (či méně odborných) publikacích. Pulty knihkupectví jsou plné různých rad a návodů, jak shodit přebytečná kila dolů.
V žádné z těch knížek ale nenajdete skupinu lidí ochotných jít do toho s vámi. Těch, co budou s vámi ochotně na stejné lodi. V kurzu máte jistotu, že vždycky bude vedle vás někdo, kdo prožívá stejné prohry a vítězství. A jak známo „Ve dvou se to lépe táhne!“.
Autor: Lucie Černohorská
26. dubna 2009
