Láska k přírodě prochází žaludkem aneb 4 cesty k ekologickému stravování
Na první pohled vypadají skoro stejně a přitom je mezi nimi přímo propastný rozdíl. Řeč je o potravinách z druhého konce planety, které vyrostly ve skleníku a pak byly dopravované na obrovskou vzdálenost v letadlech, kamionech a lodích. Vedle nich se o vaši přízeň ucházejí i ty, které vyrostly za rohem a jejichž výroba byla k přírodě šetrnější. Pokaždé, když si v supermarketu hodíte do košíku další položku, nevědomky si vyberete produkt z jedné či druhé skupiny. Chcete při sestavování svého jídelníčku myslet nejen na svou linii, ale i na ochranu přírody? Moderní „ekosvět“ nabízí řadu možností!
Cesta číslo 1: Biopotraviny
Vznikají bez použití pesticidů, umělých hnojiv i genetické manipulace. Ani při zpracování se do nich nedostanou umělá barviva a éčka. Pro planetu jsou požehnáním. Ale o tom, jestli více prospívají i nám, vědci stále vedou diskuse. Podle některých mívají vyšší obsah minerálů a antioxidantů, podle jiných se od běžných potravin obsahem živin nijak výrazně neliší. Váháme tak nad nimi většinou kvůli ceně. Bioprodukty totiž vyžadují více času i práce. Máte-li na jejich nákup omezený rozpočet, sáhněte po jablkách, jahodách či celeru. Právě ty totiž často v biokvalitě obsahují až o 50 % méně pesticidů.
Cesta číslo 2: Veganství
Vegani se vyhýbají veškerým potravinám živočišného původu. Kromě masa jsou pro ně na černé listině i mléko, jogurt, vejce či med. Jejich stravování proto vyžaduje důkladné plánování. Musejí sledovat, jestli mají dost bílkovin, vápníku, železa a vitaminu B12. V jejich stravě by proto neměly chybět celozrnné výrobky, luštěniny, mandle, oříšky a houby. A v případě nedostatku některých živin je musejí doplnit potravinovými doplňky. Většina veganské stravy se dá označit jako velmi zdravá, obsahuje totiž dostatek vlákniny, antioxidantů, polysacharidů a vitaminů. A podstatné je i to, že vegany k jejich volbě vede starost o životní prostředí. Při výrobě veganské stravy se totiž spotřebuje osmkrát méně paliv než při živočišné. I potřeba půdy a vody je třetinová a také odpadá nutnost chovu zvířat, která často nežijí v ideálních podmínkách.
Cesta číslo 3: Vegetariánství nebo pescetariánství
Kromě ovoce a zeleniny na svůj stůl vpouštějí i mléčné výrobky a vejce. Chcete-li být přesní, říká se jim laktoovovegetariáni. I jejich strava je spojená s menším rizikem obezity, srdečních chorob nebo cukrovky 2. typu. Strava vegetariána je šetrnější k životnímu prostředí než jídelníček masožrouta a mají k ní blízko i pescetariáni, kteří tyto potraviny občas doplní rybou a mořskými plody. Ze zdravotního hlediska jde určitě o správnou volbu. Rybí maso totiž obsahuje omega-3 nenasycené mastné kyseliny a spoustu železa. Co se ale týče dopadu na životní prostředí… Věděli jste, že než rybáři uloví jednu tunu ryb, spotřebují často 2000 tun pohonných hmot? Rybolov navíc ovlivňuje celý ekosystém. Obzvlášť problematické jsou krevety. Kvůli ulovení jedné tuny často zahyne 20 tun jiných živočichů. Proto sáhněte raději po tresce merlan, sleďovi či mušlích. Jejich výlov je přece jen šetrnější.
Cesta číslo 4: Bezmasé pondělky
A pro ty, kdo se nechtějí vzdát masa, a přesto by rádi něco pro životní prostředí udělali, je tu možnost pondělků bez masa. Sníte tak totiž až o 15 % méně masa. Tento nápad prosazuje dokonce i OSN a o propagaci se starají také celebrity. Do kuchařky na téma bezmasých pondělků přispěl například hudebník Paul McCartney! Podle některých odborníků je právě tohle cesta, jak usměrnit uhlíkovou stopu, kterou zanechává naše strava.
