Léčitelé, nebo šarlatáni? Pomohou, nebo uškodí?
Jaký je názor lékařů
Když jde o zdraví a v krajním případě i o život, člověk moc nepřemýšlí o tom, jestli je lék nebo léčebný postup legální. V tu chvíli jde rozum stranou a nastupuje pud sebezáchovy: zbavit se svého trápení co nejrychleji a pokud možno bezbolestně.
Alternativní metody takovou možnost nabízí, ale má to jeden podstatný háček. Léčba alternativními postupy se u nás rozvinula v devadesátých létech, kdy ji provozovali (většinou na černo) jen lidoví léčitelé, kteří od bylinek, masáží a holistických metod přešli k akupunktuře, čínským medikamentům až po léčbu typu „víra tě uzdraví“.
A kromě toho, ne každý kdo si říká léčitel má potřebné znalosti a doopravdy své práci rozumí. Samozřejmě, jsou i tací, kde se léčitelské řemeslo dědí z pokolení na pokolení a nelze jim nic vytknout, své postupy konzultují s lékaři či sami mají lékařské vzdělání.
Jenže všechno má svá pro a proti – alternativní medicína je pouze jen jaksi doplňková a nenahrazuje medicínu klasickou. Za uplynulých dvacet let mezi lékaři a léčiteli probíhá neustálý boj o to, kdo smí a nesmí alternativní medicínu provozovat, i když nedávno se Česká lékařská komora obrátila na lékaře s doporučením, aby léčitele šmahem nezavrhovali, ale aby s nimi spíše spolupracovali, neboť některé léčitelské metody mohou pacientovi naopak pomoci než uškodit.
Přestože došlo k určitému posunu v postoji lékařů k léčitelům, rivalita trvá, a bohužel ke škodě pacientů je averze obousměrná. Obě strany hájí svou pravdu.
Nastíněné problémy od roku 1995 plavou ve vakuu a není zatím žádná legislativa, která by neurovnané vztahy léčitelů versus lékařů dostala mezi mantinely. Ve zmíněném roce byly přírodní léčitelství i ostatní formy alternativní léčby vyškrtnuty z živnostenského zákona na základě nejasností v posuzování kvalifikace jednotlivých léčitelů a s tím spojenými riziky pro jednotlivé pacienty.
O vyřazení oboru léčitelství se víceméně zasadila lékařská komora a tak zbyla jen jedna cesta – alternativní medicínu mohou poskytovat jen erudovaní lékaři jako formu doplňkové léčby (akupunktura, homeopatika, bylinkářství apod.) v rámci své lékařské praxe. A tak léčitelství jako obor podnikání zmizelo kdesi v černé díře, tudíž není povoleno, ale ani zakázáno.
Z hlediska pacienta vymezují hranici pro činnost léčitele pouze zákony o přestupcích a trestní zákon, kdy léčitel smí postupovat jen tak, aby pacienta nepoškodil na zdraví..Ve vztahu lékaře a léčitele existuje jen jediné omezení - lékař nesmí podporovat osoby vykonávající činnost, kterou může provádět pouze zdravotnický pracovník. To však neznamená absolutní zákaz spolupráce lékaře a léčitele. Dokonce i lékař sám může být zároveň i léčitelem, i když v reálném životě se mezi těmito dvěma rolemi hranice určit prakticky nedá.
Příběh ze života
Že nemoc udeří právě ve chvíli, kdy se nám to hodí nejméně víme ze zkušenosti všichni a co teď s tím? Na nemocenskou se nám nechce, neboť je každá koruna dobrá, hrozí že přijdeme o práci, domácnost za nás nikdo nezastane.
Ve stejné situaci se ocitla i paní Adéla s dvěma dospělými dětmi, krátce po rozvodu, rozestavěným domem na krku – zkrátka měla starostí až nad hlavu Děti odjely studovat do ciziny, takže je ještě finančně podporovala a přišlo to, co jednou přijít muselo. Začala hubnout, nemohla jíst, nervy na pochodu a k tomu se přidaly bolesti. Lékařka jen pokývala hlavou a určila diagnózu – musíte na operaci žlučníku, a to co nejdřív.
Adéla zpanikařila, už jen vyhlídka samotného zákroku jí naháněla hrůzu, o dlouhé rekonvalescenci ani nemluvě, a tak se na radu známé, která už měla s léčitelem své zkušenosti, objednala na první sezení. Proběhlo jedno, třetí, páté, v peněžence vítr jak na polských pláních a výsledek? Podle léčitele, který Adélu „vyšetřoval“ byly bolesti následkem její rozhozené psychiky, kterou „léčil“ bylinkovým čajem a doporučil určité cviky na uvolnění.
Nic proti tomu, trochu čaje a cvičení nikomu neuškodí, ale nemocnému žlučníku jeho léčba nepomohla. Adéla nakonec skončila na operačním stole téměř na poslední chvíli, přežila, je bez potíží, ale k zázrakům lidové medicíny se od té příhody staví skepticky. A není se jí co divit.
Pozor na takzvané „léčitele“
Tak jako v jiných profesích – s úctou ke všem korektním a poctivým léčitelům – i mezi nimi se najdou podvodníci a nejhorší jsou ti, kteří zneužívají vaši důvěru, jejichž cílem je obrat vás jen o peníze, anebo takzvaní „šamani“, kteří používají černou magii. Těm je třeba se vyhýbat velkým obloukem, neboť ani léčitel není všemocný, a bohužel mnoho nemocných lidí věřících v takový zázrak na to již doplatilo nejhůř - svým životem.
A co vy, jaké máte zkušenosti s léčiteli? Pomohli vám nebo někomu z vašich blízkých? A měli jste odvahu říci svému lékaři, že to nebyl on kdo vám pomohl, ale léčitel? Diskuze pod článkem je pro vás, pište své příběhy a podělte se s ostatními o své zážitky, ať už radostnými či smutnými.
Poslední články autora
