Lupénka: Nepřítel nejen kůže
Lupénka je chronické kožní onemocnění s výrazným sklonem k recidivám, nejasnou příčinou a zatím stále nejasným postupem k naprostému vyléčení. Setkat se lze i s jejím latinským názvem, který zní psoriáza. Jedná se o onemocnění sice neinfekční, ale zato zánětlivé. Lupénka je autoimunitního původu, což v podstatě znamená, že imunitní systém těla útočí sám na sebe a vytváří tak problémy.
Jak se pozná
Jak tomu u nemocí bývá, i lupénka má mívá více podob. Nejčastěji se lze setkat s tzv. ložiskovou formou, která se projevuje zarudlými místy s šupící se kůží. Nejvíce se vyskytuje ve vlasech, na loktech a kolenou, či bedrech a hýždích. To je způsobené tím, že se nemoci daří v místech, kde dochází k pravidelnému ohybu a namáhání kůže. Objevit se ale samozřejmě může i jinde.
Méně častá pak bývá kapkovitá lupénka vyskytující se především u dětí, na kterých se objevují kožní problémy připomínající kapku vody. Dále především v kožních záhybech (podpaží, třísla, okolí konečníku) nacházíme lupénku inverzní, která se projevuje červenými suchými či mokvavými místy. Lupénka může postihnout i klouby, které pak bolí a natékají.
Existují i těžší druhy nemoci, u nichž je již třeba hospitalizace postiženého. Mezi ně patří tzv. pustulózní forma, během níž se na chodidlech či dlaních tvoří puchýře a pacient trpí i vysokými horečkami. Generalizovaná a erytrodemická forma se pak projevuje vyrážkou po celém těle, horečkami, otoky a dalšími nepříjemnými následky. Tyto druhy lupénky ale nejsou příliš časté.
Vznik a zisk
Příčiny onemocnění stále nejsou odhaleny ani moderní medicínou. Obecně se má za to, že nemoc je do jisté míry dědičná, ovšem jen třetina postižených má v příbuzenstvu někoho s touto nemocí. Nejčastěji se tak diskutuje o vrozených predispozicích k lupénce, která se může či nemusí projevit následkem tzv. provokačních faktorů.
Těch může být mnoho a nikdo si doposud není zcela jist, který (nebo kombinací kterých) je ten primární spouštěcí. Nejvíce bývají zmiňovány infekce, hormonální změny, špatná životospráva (alkohol, stres, cigarety), oslabení imunity, ale také poranění kůže v důsledku popálení, pořezání, poleptání apod. Z výše uvedeného je patrné, že předcházet vyvinutí lupénky je velice obtížné a nic nezaručuje.
Mám lupénku?
Pokud na sobě začnete pozorovat jeden či více z uvedených příznaků, může vaše pozornost padnout právě na lupénku, jako důvod těchto změn. Ne vždy se ale musí jednat nutně o toto onemocnění. Zejména v raných stádiích nejčastější ložiskové formy je problém odlišit, zdali se ve vlasovém porostu jedná o lupénku nebo obyčejné lupy, jestli suchá a šupinatá kůže je opravdu důsledkem nemoci, nebo jen reakcí těla na nějaký vnější podnět atd.
Většina lidí tak nejdříve vyzkouší k odvrácení příznaků klasické prostředky v podobě šampónů proti lupům, nejrůznějších dermatologických hojivých krémů mastí, mlék či gelů, nebo se jednoduše vyhýbají prostředí či aktivitě, která by mohla mít za následek vznik těchto nepříjemností. Pokud tyto postupy nemají žádný efekt, je třeba se obrátit na lékaře, který případnou lupénku dokáže s větší pravděpodobností diagnostikovat.
Léčba
Již zde bylo zmíněno, že lupénka je chronická nemoc se sklony k recidivě, na niž není znám stoprocentně účinný lék. Současné zdravotnictví tak v podstatě spíše bojuje za potlačení projevu nemoci, než za likvidaci jí samotné. Přesná lékařská diagnóza umožní předepsání i aplikaci mnohem lepších a specializovanějších preparátů, než si můžete volně zakoupit v lékárnách.
Pro zevní užití se zde opět nabízejí nejrůznější masti, krémy apod. Rovněž bývá přistupováno k léčbě ozařováním UV světlem, které dokáže výrazně potlačit nepříjemné kožní defekty. Doporučovány bývají i speciální soli či např. bahno z Mrtvého moře a další speciality. K vnitřnímu užití pak bývají předepisovány orální léky i injekce, ty ovšem často mívají negativní vedlejší účinky, čímž se léčba komplikuje.
Co zmůže jedinec
Jakékoli snažení o účinnou prevenci je kvůli nedostatečnému prozkoumání lupénky téměř nemožné. Lze samozřejmě snižovat míru rizika, přesto není nikde zaručeno, že se onemocnění neprojeví. Obdobné to je i po výskytu příznaků. To ovšem neznamená, že by měl postižený úplně rezignovat na jakékoli vlastní snažení. Naopak. U některých jedinců může dobrá životospráva jejich stav výrazně zlepšit.
Důležité je vyvarovat se pokud možno co nejvíce zraněním a podráždění pokožky a vnějším škodlivým vlivům, které organismus oslabují. Mezi ně patří alkohol, cigarety i další drogy, dále pak stres, špatné životní prostředí, nekvalitní strava, nedostatek odpočinku atd. Některým jedincům výrazně prospívá dostatek slunce, lázeňské koupele, pobyt u moře a vůbec celková změna prostředí. Přestože toto všechno může být finančně velice náročné, pamatujte, že zdraví máte jen jedno.
Autor: Josef Kraus
2. června 2010
