Mnoho podob lupénky
Chronické, takzvané autoimunitní, geneticky podmíněné onemocnění může propuknout po traumatické situaci, jakou je třeba úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání a další vážné okolnosti.
Provokačním faktorem jsou rovněž infekce (zejména streptokoková onemocnění), některé léky (betablokátory pro léčbu vysokého krevního tlaku, lithium, léky na léčbu bolesti ad.), ale také hormonální vlivy a nevhodná životospráva s nadměrným užíváním alkoholu a tučných jídel.
Rozmary nemoci
Průběh choroby je různorodý, zpravidla se však střídají projevy bez výsevu s obdobím akutních či chronických projevů. Nejčastěji se setkáváme s projevy na loktech, kolenou v oblasti kštice a v bederní oblasti. Hovoříme o ložiskové lupénce (latinsky psoriasis vulgaris).
Můžeme se však také setkat s psoriázou inverzní, kdy nemoc postihuje kůži pod prsy a v tříslech, velmi obtěžující je forma palmoplantární s projevy na dlaních
a ploskách, kterou často provází bolestivé trhlinky v kůži.
Nejzávažnější variantou je takzvaná erytrodermická forma, která svým výsevem zasahuje většinu tělesného povrchu, může být provázena teplotami a celkovou
tělesnou alterací – zhoršením pacienta. Tento stav si většinou vyžádá hospitalizaci na kožním oddělení s intenzivní lokální a celkovou léčbou. Méně často se můžeme setkat se samostatnými projevy lupénky na nehtech, kdy dochází k deformaci nehtové ploténky, jejímu zbytnění a drolení, s projevy tzv. dolíčkování na povrchu nehtu.
Stav lze alespoň zlepšovat
V současné době lupénka není zcela vyléčitelná, avšak kombinací lokální a celkové léčby je možné pacientovi pomoci. To, jaký typ léčby je v konkrétním případě vhodný, je vždy přísně individuální a kompetentní k tomu rozhodnutí je pouze kožní lékař. Mírnější formy lupénky léčíme lokálními přípravky – mastmi, krémy, roztoky a šampony.
V současné době je za nejefektivnější lokální léčbu považována kombinace kortikoidních (hormonálních) mastí s přípravky, které obsahují deriváty vitaminu D3. Dříve jsme se mohli setkat s aplikací dehtových extern, cignolinu a sirných mastí, které se nyní používají spíše ojediněle nebo při hospitalizaci nemocného na kožním oddělení.
Moderní přípravky jsou již velmi dobře roztíratelné, dobře smývatelné, nešpiní prádlo a poskytují dobrý kosmetický komfort pacientovi. K odstranění vysokých nánosů šupin se používají masti s obsahem kyseliny salicylové a močoviny, většina hromadně vyráběných přípravků z této skupiny je volně prodejná v lékárnách.
Absolvování fototerapie
Lupénka je jedním z kožních onemocnění, u kterých se setkáváme s dobrým efektem světloléčby (tzv. fototerapie). Nejedná se však o žádné „solárko“, jak se
někdy pacienti mylně domnívají, nýbrž o speciální UVB záření o vlnové délce 311 nm.
Fototerapii nemocní podstupují vždy pod dozorem kožního lékaře, který posoudí, jaká dávka a v jaké frekvenci je pro konkrétního pacienta vhodná. Z léčby jsou vyloučeni pacienti s kožní rakovinou, epilepsií, klaustrofobií, akutním výsevem rychle se šířící lupénky, přecitlivělostí na ultrafialové světlo, nemocní s těžkými interními chorobami a také při užívání některých léků. Pacient většinou absolvuje cyklus 25–35 ozáření s postupně se zvyšující dávkou UVB záření.
Klasická solária nám tuto léčbu nenahradí, a proto je nedoporučujeme. Vhodná je naopak fototerapie v kombinaci s léčebnou koupelí, například TOMESA.
Osvědčené koupele
O příznivém významu léčebných koupelí na kožnín onemocnění referovali již staří egyptští a čínští lékaři. Není tedy s podivem, že lupénka je jedním z kožních onemocnění, která se s úspěchem léčí v lázních, jedná se o tzv. balneoterapii a využívá se příznivého účinku minerálních, například sirných vod na kůži.
Oblíbené jsou také termální prameny, zejména v Maďarsku (oblast Eger), a přímořská léčba. Na základě doporučení kožního lékaře (nebo revmatologa v případě kloubní lupénky) může být lázeňská léčba hrazena ze zdravotního pojištění.
Celková léčba
Při těžkých, rozsáhlých psoriatických výsevech a zejména při kloubním postižení (psoriatické artropatii) je vhodná léčba celková. Aplikují se léky v podobě tablet
či injekcí – hormonální preparáty nebo imunosupresiva.
Velmi efektivní a pokroková je v současnosti léčba tzv.biologickými preparáty. Jedná se o léky, které účinkují cíleně na molekulární úrovni a pacienty s těžkou
lupénkou doslova „navracejí do života“. Samozřejmě i tato léčba má svá omezení, a proto je před jejím nasazením třeba provést podrobné vyšetření a vyloučit například nádorová onemocnění či tuberkulózu.
Obavy z dědičnosti
Na začátku jsme zmínili, že lupénka je nemoc geneticky podmíněná. Co konkrétně to znamená pro pacienta? Budou děti nemocného s lupénkou také postiženy touto
chorobou? Může to tak být, ale nemusí. Je-li jeden rodičnemocný s lupénkou, riziko jejího vzniku u potomka je 30%, jsou li nemocní oba rodiče, je to již 70 %. To,
zda se nemoc projeví, závisí zejména na provokačních faktorech a zmíněné genetické dispozici.
Vzájemná podpora
Charakter choroby ve většině případů neovlivňuje délku života, výrazně však mění jeho kvalitu, zejména v psychosociální oblasti. Lupénka postihuje nejen kůži a klouby, ale také duši. Důkazem je zvýšené riziko sebevražedného jednání u takto nemocných.
Splíny a stesky pacientů „jen“ s kožní chorobou není vhodné podceňovat a je třeba poskytnout jim včas adekvátní a účinnou léčbu. Velmi pozitivní roli v tomto procesu
hrají také sdružení pacientů s lupénkou a atopickým ekzémem (např. SPAE). Společné výlety, odborné přednášky a přátelé, kteří sdílí své stesky i radosti spojené s životem s lupénkou, mají na pacienty velmi posilující vliv.
