Moderní dieta: Zdraví, nebo bezradnost?

Těžko říct jednoznačně, proč k takovému zájmu o jídlo dochází právě teď. Teorií je několik. Žijeme ve společnosti, která už nemusí řešit, jestli bude jíst, ale může si kvůli vysoké životní úrovni, dostatku času i možností dovolit přemýšlet nad tím, CO bude jíst. Popularitu tématu ovlivňují podle výživové poradkyně Lenky Kaprhálové i trendy.

„Trend být neustále mladý, krásný, štíhlý, vitální, koresponduje s tím, jak se správě stravovat, abychom obstáli. Tento tlak v nás pak vyvolává pochybnosti, jestli vůbec jíme správně. A tím samozřejmě otázky: co je vlastně správně?“ Byla na začátku skutečná potřeba jíst zdravě, anebo trendy, které si servírujeme tak rychle, jak vydavatelské domy stíhají tisknout nové knihy a internet chrlit články? Částečně platí obojí. Podle Lenky Kaprhálové není pochyb o tom, že za zdravou stravou, ale hlavně za dietami jako paleo nebo raw je částečně móda.

„Snaha odlišit se a zároveň zařadit ke skupině lidí, kterou obdivujeme a jejíž z různých důvodů chceme být součástí,“ říká. Jak nedávno zaznělo v jedné internetové diskusi: „Ve firmě, kde se uklízečce říká manažerka údržby, místo pařby děláme event a v newsletteru čteme o tom, jak být kreativní a cool, si k obědu těžko můžete ohřát sekanou.“

Zastánci diet jako paleo nebo raw je sice spojují se zdravím, přílivem energie a obranou proti procesu stárnutí. Nakolik jsou ale tyto představy podložené fakty? Není to třeba tak, že za stoupající oblibou zdravé stravy stojí spíš náš intuitivní pocit, že civilizace kráčí špatným směrem, a my se tomu pocitu snažíme uniknout návratem k přírodě? Nebo pocit, že dnešní život je až příliš komplikovaný a my se ho různými omezeními snažíme vlastně zjednodušit?

PARADOX VOLBY

Touha žít v souladu s přírodou, prostě, ale šťastně a spokojeně, je podle psychoterapeuta Michala Mynáře stará jako lidstvo samo. „Ve všech kulturách najdeme v mytologii, filozofii či v umění podoby této touhy. Biblický obraz rajské zahrady, indická Krita yuga, Rousseaův koncept ušlechtilého divocha, romantická touha vracet se ke kořenům a,přirozenému řádu věcí‘ i nadávání na moderní poměry – to vše jsou jen různé projevy téhož. Touhy mysli unavené složitostí světa po jednoduchosti a prostotě,“ říká odborník.

Tuhle jednoduchost lze ale jen těžko realizovat ve světě, v němž máte na výběr ze 175 zálivek na salát nebo stovek druhů marmelád. Možná už jste se taky přistihli u myšlenky, o kolik jednodušší by byly nejen nákupy potravin, ale vlastně i všechno ostatní v životě, kdyby možností bylo ne více, ale méně. Jak ve své brilantní přednášce na TED.com tvrdí psycholog Barry Schwartz, větší množství možností nás nečiní svobodnějšími a šťastnějšími, jak si často myslíme, ale naopak. Paradox volby, jak Schwarz tuto situaci pojmenoval, vede k prokrastinaci, depresím, sebeobviňování a pochybnostem.

„Podle mě se právě tento paradox odráží v tom, že lidé si chtějí dobrovolně tuto složitost zjednodušit ve smyslu pořekadla, že méně je víc. Raw food i paleo dieta přinášejí řadu omezení, ale s nimi i jednodušší možnost volby. A to je v současné, možnostmi přehlcené době, vlastně úlevné,“ říká Michal Mynář.

Když jsem se před dvěma dny ptala svého trenéra, proč se rozhodl jíst paleo, jeho okamžitá odpověď byla, že kvůli zdraví. „Jenom kvůli zdraví?“ chtěla jsem potvrzení. „Vlastně ne. Víš, vyrostl jsem na farmě, potraviny i maso šly z pole přímo na stůl. Byla v tom určitá tradice. Věděl jsem, co jím, a bylo to jednoduché. Když jím paleo, připadá pro mě v úvahu asi deset procent supermarketu. To je vlastně… mnohem snazší,“ odpověděl Chris.

PROČ DIETY?

Když chuť člověka k jídlu neomezuje příroda, musí zakročit filozofi e, potažmo kultura, což se děje, aniž si to uvědomujeme: stravovací návyky, rituály, zásady slušného stolování nejsou nic jiného než neuvěřitelný počet etických pravidel, kterými se lidé snaží konzumaci potravin regulovat odjakživa.

Jak píše expert na jídlo Michael Pollan ve své knize Dilema všežravce, jak se svět globalizuje a vliv kultury ovládající náš vztah k jídlu slábne, stravování nám paradoxně působí stále větší muka. Právě to je podle Pollana důvod, proč například ve Spojených státech, kde vždycky chyběla stabilní národní kuchyně, přichází v každé generaci hned několik trendů stravování, které se ale jen těžko dokážou udržet. Snad právě z tohoto důvodu se v zámoří lidé tak snadno stávají obětí různých diet od legendárního pobytu v sanatoriu, při kterém se jeho obyvatelé živili pouze hroznovým vínem a téměř hodinu co hodinu dostávali klystýr, až po současné trendy.

Mimochodem, malá odbočka: jak často slyšíte o paleu, raw nebo bezlepkové stravě ve Francii, zemi nejvyhlášenějších restaurací a voňavých „boulangeries“, kde se konzumují všechny údajně nezdravé druhy potravin? „Po jediném článku v časopise New York Times Magazine se v roce 2002 rozšířil po celé zemi záchvat sacharidofobie. Ale základy tohoto stavu byly položeny už o desítky let dříve a ukazují, jak jsme bez kulinářské tradice bezbranní vůči úzkosti všežravce i vůči firmám a šarlatánům, kteří toho chtějí využít,“ píše Pollan.

JE TO NEBEZPEČNÉ?

Pocit, že svět kráčí špatným směrem, že život je až příliš složitý, může být třeba správný. Ale obstojí jako argument pro výběr stravy? „Znám třeba případ, kdy dětská lékařka doporučila nejíst mléčné výrobky kojící matce, nebo kdy si žena obalovala vánočního kapra v drcených mandlích místo strouhanky,“ pozastavuje se Lenka Kaprhálová nad tím, s čím se poslední dobou setkává ve své praxi.

Problém podle odbornice nespočívá tolik v samotném výběru diety jako v tom, že jsme příliš snadno manipulovatelní a vůbec neprověřujeme informace, které dostáváme. Hladoví po změně (sebe? života? světa?) po nich skáčeme, aniž bychom se ptali, jestli třeba raw strava nezpochybňuje úplné základy biologie, ale hlavně – jestli nám bude vyhovovat.

„Přijali jsme třeba automaticky tvrzení, že mouka je škodlivá. Neříkám, že její složení není tristní. Na druhou stranu, je rozdíl, když si dám snídani bohatou na obiloviny a zasednu k PC, nebo jdu stavět dům. Bojíme se jíst pšenici a vedle toho se krmíme obrovským množstvím ovocných cukrů ve,zdravých‘ fresh džusech za stovku. Vrháme se na dorty z datlí, protože jsou syrové… to nás ale nezachrání. Pro zdraví, kterým se oháníme, ještě nikdo nevymyslel nic lepšího než dodat tělu, co potřebuje, a hlavně se hýbat. To ale není zajímavé – komerčně, ale ani jako životní filozofie,“ upozorňuje. A dodává, že dnes téměř neexistuje nezdravé jídlo.

Ani vědci se v roce 2015 nedokážou shodnout, co je vlastně zdravé a co nikoli. A když to nedokážou dnes, jak to mohli vědět naši předkové, jimž blahořečí příznivci palea? Jak říká Lenka Kaprhálová, obecná shoda panuje pouze na tom, že jsou jen nezdravá množství. Nelze hovořit o zdravých nebo nezdravých surovinách, protože jídlo je nutné brát jako celek.

A stejně jako co jíme a kolik, je podstatné, kdy jíme a jak. Sebezdravější stravování nás nezachrání, když obědy budeme hltat před obrazovkou počítače a u večeře se hádat s partnerem. Moderní diety skutečně mohou náš život udělat jednodušší i spokojenější. Co se však týká zdraví, ještě se uvidí, zda současná doporučení nebudou jednoho dne vypadat stejně bizarně jako pojídání hroznového vína a klystýry, zaručený recept na zdraví a štíhlost v Americe 90. let.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.