Multitasking? Vyvarujte se ho!
Začíná to už ráno. Jedno dítě budíte do školy, to druhé je potřeba obléci do školky. Obě je potřeba přesvědčit o faktu, že je ráno a že ten nápad se vstáváním myslíte vážně. Zatímco soukáte menší dítě do oblečení a starší chodíte ve stále se zkracujících intervalech budit, musíte ještě udělat snídani, přičemž jeden snídá výhradně skořicové lupínky s mlékem, druhý přísahá na chleba s marmeládou. Jeden kakao, druhý čaj, doplňte si sama.
Do toho vám pípají první e-maily, na které odpovídáte, že odpovíte po deváté, vyndáváte prádlo z pračky, kterou jste zapnula na noc, taky byste si měla na obličej namalovat nějakou mladší ženu a vyžehlit potřebují i vaše vlasy a nezapomeňte na vaše třetí dítě, tedy manžela, který se sice obleče sám, ale snídá zásadně míchaná vejce, která mu taky děláte vy. Předpokládám, že mladšímu dítěti se utrhne knoflík, takže jej bude potřeba převléct, druhé si vzpomene, že má přinést něco velmi specifického na výtvarku.
A v tomhle tempu se budete udržovat minimálně do čtyř odpoledne, protože i v práci přece dokážete řešit milion věcí najednou. Proto vás tam taky mají. A až se odpoledne vrátíte domů s dětmi, které jste vyzvedla na různých adresách, vrhnete se do dalšího kola, v němž budete tentokrát vařit, dohlížet na úkoly, hasit dětské hádky a odpovídat na ty e-maily, které jste nestihla probrat během pracovní doby.
Vidíte se? Chce se vám aspoň omdlít, když ne rovnou umřít? A víte o tom, že kdybyste nedělala pět věcí najednou, vaše mysl nebude tak roztříštěná a vy všechno s největší pravděpodobností stihnete nejen rychleji, ale i ve větším klidu? Zní vám to jako protimluv? Chápu. Taky jsem žena multitask.
NÁDECH. A KLID…
Studie, kterou publikovala v říjnu letošního roku Stanfordská univerzita, na dvou třicetičlenných skupinách jasně prokázala, že multitasking nejen zpomaluje vaši výkonnost, ale v extrémním případě může vést až k poškození mozku a ztrátě schopnosti soustředění. Ve svém výzkumu sledovala dvě skupiny lidí: první z nich pracovala tak, jak je běžné, tedy neustále vyrušována pípajícími příchozími e-maily, telefonáty, odbíhala na celkem zbytečná jednání, během nichž se věnovala zprávám, které jim pro změnu přistávaly v mobilu. Druhá se stejnému množství úkolů věnovala postupně a v plném soustředění.
První sice měla po pracovním dni pocit, že dokázala vše zvládnout, a ještě byla nabuzena tempem, které ji ovládlo, podle bodového hodnocení kvality řešení jednotlivých úkonů se ale potácela pod polovinou bodů, jež získala skupina druhá. Ta se sice ochudila o pocit výkonnosti, na druhou stranu neodcházela z pracovního procesu s pocitem totální zdecimovanosti psychické i fyzické. Tím, že se mohla soustředit na jeden konkrétní úkol do jeho vyřešení, ušetřili jednotliví členové až třicet minut za pracovní dobu jen tím, že nemuseli v myšlenkách skákat od jednoho tématu k druhému – ono totiž i uvědomění si toho, co máte rozdělané, zabere jistý čas.
Skoro by se dalo říct, že multitasking je obdobou cimrmanovského „uchopit myšlenku, opustit myšlenku“. Ve chvíli, kdy si třeba nevyvěsíte telefon, musíte se v hlavě přepnout od věci, kterou jste řešili s telefonujícím, k věci, v níž chcete pokračovat. Třicet minut denně. Představte si, že by vám je na konci každého dne někdo dal. Třeba na to, abyste si mohla hodit nohy na stůl. (Pamatujete, jaká je to rozkoš?)
JEDNA ŽENA PRO CELÝ VESMÍR
Začalo to pravděpodobně s porevolučním příchodem lesklých magazínů, které ženám od 90. let nadále opakovaně vnucují myšlenku, že zvládnou všechno. Jasně, zvládnou. Cena je ovšem trochu vysoká: když pomineme nesoustředěnost, roztěkanost a dejme tomu ne právě vybalancovatelné proměny nálad, končíme taky u vysokého tlaku, který dlouhodobý stres přináší, poruch příjmu potravy, protože ve svých multitaskingových dnech jíme buď v běhu, nebo v noci na stojáka u ledničky, platíme třeba i nespavostí, o kvalitě pokožky nemluvě. Přestává nás bavit sex, o termínu „koníček“ uvažujeme výhradně v rámci zoologie, a když si jednou za rok vyrazíme do kina, protože kultura musí být, usneme v tom pohodlném křesle do dvaceti minut, tedy ještě před koncem reklamního bloku. A to všechno pro myšlenku, že zvládneme být skvělou matkou, manželkou, milenkou, manažerkou, taxikářkou a produkční současně.
Možná je načase povolit. A začněte třeba hned zítra ráno. Dobře, ta dvě malá školáčata asi nepostavíte ke sporáku, aby si udělala snídani sama, ale vaše třetí dítě by možná mohlo vzít úkol připravovat snídaně na sebe. A nejen proto, že druhé společné rodinné jídlo, večeře, se ho organizačně týká jen do té míry, že by bylo prima, kdyby se dostavil včas, nebo aspoň vůbec.
A podobně postupujte i se vším dalším. Když se v práci začnete věnovat jednomu konkrétnímu projektu, vypněte si e-mail a vyvěste telefon. Ten mobilní má okouzlující ikonku s letadýlkem, využijte ji. Pokud netrčíte v open spacu, zavřete si dveře do kanceláře, pokud trčíte, pořiďte si sluchátka a účet na Deezeru. Ač se vám to zdá nemožné, e-maily není potřeba vyřídit do pěti minut poté, co přistanou ve vaší schránce, hovory vyřídíte vzápětí – až se vám objeví jako zmeškané. A vsaďte se, o co chcete, že dneska budete mít hotovo dřív, budete klidnější a jako bonus vás jen tak někdo nerozhodí.
MYSLETE NA HLAVU
Průzkum Stanfordské univerzity prokázal ještě jednu zajímavou věc. Multitasking pomalu, nenápadně, plíživě snižuje vaše body inteligenčního kvocientu. Ač si o svém mozku myslíme zaručeně to nejlepší, mozek si totéž nemyslí o našem přístupu k milionu věcí najednou. Sledované osoby ve skupině multitaskerů se totiž před začátkem pracovní doby podrobily IQ testu.
Výsledek byl zdrcující: naprostá většina z nich ve stejném testu po ukončení pracovní doby měla o 15 bodů horší výsledky, což je srovnatelné například s testováním před a po vykouření cigarety s obsahem marihuany. Až budete příště drobit sušenku do klávesnice, sjíždět zpravodajský portál, psát poznámku do diáře a odepisovat na šéfovu esemesku současně, zkuste si uvědomit, že znění, v jakém mu přijde, bude totožné s tím, jako byste ji odesílala zhulená. Nebo o 15 bodů hloupější.
JAK Z TOHO VEN? BEZE STRACHU
Možná vám tenhle superjednoduchý návod, který z vás udělá plně koncentrovanou osobu, připadá malinko nebezpečný. Dávno už jste si zvykla na to, že děláte tisíc věcí najednou, a připadá vám to úplně přirozené. Jenomže není a už kvůli svému zdraví byste to měla změnit. Jde to. Chce to jen organizovat věci jinak. To řešení, o němž je řeč, je opravdu tak přitažlivě snadné! Až se vám do hlavy dere myšlenka, že když se zklidníte, z multitaskerky se zase stanete normální ženou a ztratíte tu vycukanost, která z vás v očích ostatních dělá plně vytíženého člověka, jenž navzdory tisícům úkolů a povinností všechno zvládá.
Jenže vy to stále budete všechno zvládat, taky vám nic jiného nezbývá. A to by měl být jediný měřitelný výsledek jakéhokoli vašeho snažení: zvládla jste to. A dobře. Žádné připomínky. Jediné, oč se skutečně připravíte, je stres. A v budoucnu možná budete mít i o tik méně. Nestojí vám to za to?
Jak vyhrát nad multitaskingem?
Pět pravidel pro klidnější život
1. Soustřeďte se na jeden úkol. Neodcházejte od něj k jinému, dokud není vyřešený. Pokud máte správně nastavené pracovní priority, mezitím se nic zásadního nestane.
2. Stanovte si dobu, kdy reagujete na e-maily. Svou pracovní schránku otvírejte v čase, kdy se od jednoho bodu přesouváte k druhému.
3. Telefony mají kouzelné tlačítko off. Není tam proto, aby si odpočinul telefon, je tam proto, abyste měla možnost rozhodnout se, kdy se vám zkrátka nikdo nedovolá. Ano, i v pracovní době: pracujete, netelefonujete.
4. Naučte své kolegy, že na porady s vámi se objednávají. Není normální, když jste k dispozici komukoli pro cokoli. Pokud si s vámi budou muset naplánovat schůzku, nebudou s vámi několikrát denně řešit hlouposti.
5. Trvejte na době oběda. Projektům, práci ani sobě nepomůžete, když se nenajíte. Kromě nezbytného doplnění energie totiž potřebujete i čas, kdy se váš mozek soustředí na něco tak odlišného, jako jsou třeba chutě.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
