Myomy dokážou pěkně potrápit...
Co je to myom?
Myom je nezhoubný nádor dělohy, tvořený převážně hladkosvalovými buňkami děložní svaloviny. Je to velmi časté onemocnění, vyskytující se (a mnohdy i jako vícečetné nádory) nejčastěji mezi 35. a 50. rokem života. Z klinického hlediska u myomů záleží na jejich počtu, velikosti, uložení a v neposlední řadě i věku a reprodukčních plánech pacientky.
Existují nějaké druhy myomů?
Myomy se nejčastěji rozdělují podle jejich uložení vůči děložní stěně a dutině, a to na myomy submukózní čili podslizniční, které více či méně narušují symetrii děložní dutiny, myomy intramurální, lokalizované převážně uvnitř děložní stěny, a subserózní, které se nacházejí především na zevním povrchu dělohy a k děložní dutině tak mají nejmenší vztah. Z uložení myomů často vyplývá druh operačního přístupu k jejich léčbě.
Jak myomy vznikají?
Příčina vzniku myomů je dosud neznámá. Výzkum posledních let je hodně zaměřen na genetické faktory a na vliv ženských hormonů a možnosti jejich ovlivnění.
Poznám sama, že nějaký myom mám, nebo to zjistí pouze lékař?
Žena sama může na myom získat podezření, pokud ji trápí velmi silné či prodloužené menstruační krvácení (jež může být zpočátku maskováno užíváním hormonální antikoncepce a jež může mít samozřejmě i zcela jiné příčiny) nebo pokud si nahmatá tuhou, nebolestivou „bouli“ v oblasti podbřišku (pouze u objemných nebo vysoko na děloze uložených myomů – jinak je děloha i s myomy schována v pánvi).
Jakou diagnostiku použije lékař?
Gynekolog ženu vyšetří vaginálně – pohmatem a z tuhého, nerovnoměrného zvětšení dělohy získá na myom podezření, které si potom ověří a více specifikuje ultrazvukem, nejlépe prováděným vaginálně.
Věkové rozmezí vzniku myomů je přibližně od 18 do 50 let, ale myomy samozřejmě mohou přetrvávat (a velmi pomalu se zmenšovat, pokud žena neužívá hormonální substituční léčbu) i po menopauze. Ve věku mezi 30 a 40 lety jsou, podle mých zkušeností, nejtypičtějšími pacientkami s myomy ženy dosud bezdětné.
Jak lze tento problém či toto onemocnění léčit?
Velmi zjednodušeně řečeno lze ženy s menšími a asymptomatickými (tj. bez obtíží) myomy pouze sledovat, a mají-li obtíže, lze zkusit začít s léčbou medikamentózní, jež však bohužel pouze tlumí krvácivé či jiné obtíže. Klinicky závažnější myomy je třeba léčit chirurgicky (odstraněním myomů či celé dělohy podle nálezu, situace ohledně dětí a věku pacientky), případně pomocí omezení cévního zásobení myomů laparoskopicky nebo cévní katetrizací (tzv. embolizací). Je-li to jen trochu možné, preferujeme u jmenovaných zákroků postupy pro pacientky co nejméně invazivní.
Nyní prý existuje nová metoda, která některé myomy dokáže odstranit pomocí ultrazvukové vlny...
Bylo by to hezké, že, ale není to tak dokonalé a bezvadné, jak to možná na první pohled vypadá. Jde o přístroj umožňující destrukci myomu tzv. fokusovaným ultrazvukem pod zobrazovací kontrolou magnetické rezonance (MRgFUS), který zakoupila v loňském roce Thomayerova nemocnice v Krči. Jedná se o metodu, po jejíž aplikaci myom nezmizí, ale jen se více či méně zmenší. Navíc tento zákrok není zdaleka vhodný pro všechny pacientky s myomy, a zejména (alespoň zatím) ne pro ženy, které ještě po léčbě plánují graviditu.
Řeší se tyto situace také různě podle věku?
Samozřejmě, a podle plánů na těhotenství. Pokud je naděje na graviditu věkově reálná, snažíme se požadavek na zachování dělohy maximálně respektovat, přestože léčba může být u některých typů nálezů svízelná.
Může myom, tak jak sám vznikl, také nějak sám zmizet?
Je to bohužel dosti vzácné, ale může, a to nejspíše velmi malý myom (do 2–3 cm) po přechodu či po dokončené graviditě (během šestinedělí).
Mohou být myomy příčinou dalších komplikací (neplodnost, rakovina atd.)?
Dnes soudíme, že myomy se nezvrhávají a že progrese v růstu v drtivé většině případů neznamená vyšší riziko, že se nejedná o myom, ale o variantu zhoubnou čili maligní. Nicméně vzácně se vyskytují případy, kdy i podle zobrazovacích vyšetření se domníváme, že se jedná o běžný myom, a přitom se může jednat o zhoubný nádor děložní svaloviny neboli sarkom. Jinými slovy – tyto nádory se bez operace jen těžko odliší. Dopady myomů na plodnost jsou v některých případech jednoznačně negativní (zejména pokud myom deformuje děložní dutinu) a pak myom může způsobovat neplodnost, potrácení a celou škálu těhotenských komplikací. V jiných případech je vliv myomů na reprodukci jen sporný a myomy zde řešíme např. tehdy, když nemáme jiné vysvětlení pro dosavadní ženinu neplodnost apod.
Existuje u tohoto onemocnění nějaká prevence?
Neexistuje 100% prevence, ale dosti účinná rada v tomto ohledu je včas (řekněme do 30 let) otěhotnět a nemít potom starosti, zda kvůli myomům nebude ohrožena ženina plodnost. Bohužel tato prevence zdaleka nevylučuje výskyt myomů mezi 40. a 50. rokem věku. Tehdy ovšem už toto onemocnění nedopadá na reprodukční plány nemocných a případná ztráta dělohy nemá takové důsledky. Odpovídal: Doc. MUDr. Michal Mára, CSc., vedoucí oddělení JIP G5 Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře a přední český specialista v oblasti gynekologické endoskopie, www.myomy.cz
