Myslíme ekologicky? Co se dá udělat pro životní prostředí?

Na úvod dobrá zpráva. Češi smýšlejí ekologicky, alespoň částečně. Zodpovědně třídí odpad, snaží se v záplavě konzumu najít cesty, jak žít šetrně. Alespoň to potvrzují průzkumy našeho ekologického chování. „V celoevropském srovnání jsme na tom dobře,“ potvrzuje Lukáš Pokorný z Ministerstva životního prostředí. „Češi nejen třídí a recyklují, ale fandí i lokálním potravinám a zajímají se o trendy. Informací je dost.“

Šetření a recyklace dnes není věda, žít ekologicky může i ten, kdo má sklony k lenosti – kontejnery na tříděný odpad jsou rozmístěné všude, kde stojí popelnice, nově v českých městech přibyly i kontejnery na staré šatstvo a někde i kovový odpad. Věci se ale nemusejí recyklovat jen anonymně. Irena Cápová z Prahy s kamarádkami každoročně pořádá velkou shopping party.

„Každá přinese, co už nenosí, ale pořád je to v pěkném stavu. Vyměňujeme si parádní módní kousky a popíjíme u toho,“ říká maminka roční dcery.

TRAMVAJ, KOLO, LEDNIČKA

Sice u nás stále nejsou tak ideální podmínky pro cykloturistiku jako v Holandsku nebo Dánsku, kola i ve všední den ale využívá stále více lidí. Pomáhají tomu akce typu Cyklojízda nebo Do práce na kole, které se snaží propagovat kolo oproti automobilu. „Navíc v době, kdy se Evropa potýká s epidemií obezity, je to ideální prevence,“ připomíná Lukáš Pokorný. Jako dobrý trend v dopravě vidí také snižování cen jízdného.

„V mnoha evropských městech se už jezdí zadarmo nebo za snížené jízdné.“ V Praze jsou ale zatím k vidění spíš kolony aut, v nichž sedí jen jeden člověk. Přitom se i autem dá cestovat šetrněji. Existuje například organizace Auto napůl, která v Praze, Brně, Plzni, Liberci a Ostravě poskytuje auta ke sdílení. Je to ideální řešení pro lidi, kteří auto využívají jen občas, nechtějí ho vlastnit – a sypat do něj ročně nemalé peníze. Na delší cesty je pak možné se obrátit třeba na stránky Jízdomat.cz, přes které lze jednoduše najít parťáka pro spolujízdu třeba z Prahy do Brna a podělit se o náklady.

Úplně „bezbolestně“ se dá šetřit (peníze i životní prostředí) i v domácnosti, jen je třeba o každodenních činnostech trochu přemýšlet. Důležitý je například výběr spotřebičů. „Ale i když budeme mít doma ekologickou pračku a myčku a budeme je zapínat kvůli třem kouskům oblečení nebo nádobí, k ničemu to nebude. Ale to je otázka selského rozumu,“ spoléhá na uživatele Lukáš Pokorný.

MASO A ZASE MASO

Řada lidí je stále lhostejná k podmínkám, ve kterých žijí zvířata, z nichž se vyrábějí potraviny. Otřesné záběry z velkochovů si nikdo dobrovolně nepustí. Kvůli „výrobě“ masa mizí zemědělská půda, jeho zpracování je energeticky náročné, kvůli přísným hygienickým podmínkám tuny neprodaného masa denně skončí v odpadu. „Tohle je důležité téma,“ říká Lukáš Pokorný. „Ukazuje se, že každodenní spotřeba masa není z dlouhodobého hlediska udržitelná.

Navíc – i když si to nikdo nechce přiznat – to je pro lidský organismus zátěž.“ Skutečně, naši předci jedli maso svátečně. Od poválečných let ale spotřeba masa enormně vzrostla a dnes není výjimkou maso konzumovat dvakrát nebo i víckrát denně. „Ne nadarmo Češi vedou v počtu rakoviny tlustého střeva,” říká Lukáš Pokorný. „Nejde o to si maso zakázat, ale rozumně ho omezit. A také se víc zajímat o jeho původ. Jako ve všem i tady platí pravidlo zlaté střední cesty,“ uzavírá.

ANKETA:

Co děláte pro životní prostředí?

Anna: Nenechávám nabíječku mobilu v zásuvce, nenechávám téct vodu při čištění zubů, vařím s pokličkami, chodím na nákup s taškou, neberu si igelitky.

Lenka: Zejména pro děti, ale i pro sebe nakupuju z druhé ruky, v bazarech. Nejen oblečení, ale i různé krámy, jako třeba koš na pleny. Mám ráda i recyklované hračky, ne že bych dětem nedopřála nic nového, ale vadí mi kupování věcí, které se použijí dvakrát a pak by měly jít do stoupy.

Marek: Když to někomu říkám, vždycky si mě začne prohlížet jako úchyla a prase, ale už jsem se naučil přiznávat to bez uzardění: občas se v jedné vaně vykoupeme (postupně) dva až tři.

Barbora: Používám menstruační kalíšek – šetří přírodu i peněženku.

Šárka: Přístroje v režimu stand-by jsou mor, hlavně televize. Proto vypínat červené světýlko.

Tereza: Kvůli tragickým podmínkám v textilkách třetího světa, kde šije naprostá většina evropských módních značek, jsem téměř přestala nakupovat oblečení. Podporuju české výrobce nebo nakupuju po sekáčích.

Marta: Nejlepší je toho mít co nejmíň a recyklovat. Dávám nepotřebné věci do krabice, a než to vyhodím, tak to nechám na chodbě v baráku s cedulkou, ať se na to sousedé mrknou a co chtějí, si vezmou. Vždycky zmizí všechno!

Jan: V Tichém oceánu plave osmý kontinent z odpadků, velký jako čtyři Německa. Je toxický, žerou to ryby, které pak jíme, a myslíme si, jak jsme strašně zdraví… Za vším stojí nesmyslné obalování. Obal tvoří leckdy třikrát víc než obsah samotný!

Lia: Nevyhazujeme funkční věci. Používáme látkové pleny, ekopřípravky na praní a na úklid domácnosti. Všude máme LED žárovky. Neberu hormonální antikoncepci.

Helena: Nepoužívám žádná chemická čistidla – na vše jedlou sodu a ocet! Na vůni dodávám esenciální oleje, třeba levanduli, růži do vody. Je to šetrné a účinné a nedýchám chemii a jedy.

Eva: Trochu se stydím to říkat, ale v baráku mi hrozně dlouho trvá, než do vany přiteče z bojleru teplá voda. Tak tu studenou odtáčím do kýblu (pokaždé to pár litrů dá) a s tím zalévám záchod.

Alex: Máme krbová kamna a nikdy, nikdy, ale vůbec nikdy netopíme dřevem, které by leželo naštípané míň než dva roky. Je z toho mnohem míň emisí CO2.

Filip: Nekupuju věci v plastových vaničkách, PET láhvích, ani zbytečné věci, které cestují přes půl světa. Šetřím vodou a elektrikou, létám minimálně, sponzoruju Greenpeace a bojkotuju ne-ekofirmy. Snažím se věci zbytečně nevyhazovat a užívám je, dokud slouží. Třeba mobil mívám x let.

Linda: Rozbité věci nevyhazujeme, ale opravujeme. V Praze a Brně funguje vtipná akce „Oprakavárna“, kdy se v nějaké kavárně sejdou zruční opraváři všeho možného. Můžete si tam dát kafe – a za pár korun si nechat spravit třeba kolo, deštník nebo počítač.

Petr: Když počasí dovolí, jezdím do práce na kole, jinak MHD. A nekupuju žádné plasty, doma pijeme vodu z kohoutku, ven si beru láhev s sebou.

Hana: V práci, jak to jde, tisknu na obě strany. Vzhledem k tomu, že jsem jedna z mála, tisknu na prázdnou stranu již potištěných dokumentů. Chce to pak pozornost při řazení materiálů, ale utěšuju se vědomím, že šetřím lesy.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.