Myslíme ekologicky? Co se dá udělat pro životní prostředí? | e15.cz

Myslíme ekologicky? Co se dá udělat pro životní prostředí?

ZDROJ: Ženy - E15

Libuše Procházková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Od průmyslové revoluce se lidstvu povedlo opotřebovat planetu víc než za předcházejících tři sta tisíc let existence homo sapiens. Pokud vás trápí podobné úvahy, čtěte dál. Každý drobný krok k nápravě se počítá.

Na úvod dobrá zpráva. Češi smýšlejí ekologicky, alespoň částečně. Zodpovědně třídí odpad, snaží se v záplavě konzumu najít cesty, jak žít šetrně. Alespoň to potvrzují průzkumy našeho ekologického chování. „V celoevropském srovnání jsme na tom dobře,“ potvrzuje Lukáš Pokorný z Ministerstva životního prostředí. „Češi nejen třídí a recyklují, ale fandí i lokálním potravinám a zajímají se o trendy. Informací je dost.“

Šetření a recyklace dnes není věda, žít ekologicky může i ten, kdo má sklony k lenosti – kontejnery na tříděný odpad jsou rozmístěné všude, kde stojí popelnice, nově v českých městech přibyly i kontejnery na staré šatstvo a někde i kovový odpad. Věci se ale nemusejí recyklovat jen anonymně. Irena Cápová z Prahy s kamarádkami každoročně pořádá velkou shopping party.

„Každá přinese, co už nenosí, ale pořád je to v pěkném stavu. Vyměňujeme si parádní módní kousky a popíjíme u toho,“ říká maminka roční dcery.

TRAMVAJ, KOLO, LEDNIČKA

Sice u nás stále nejsou tak ideální podmínky pro cykloturistiku jako v Holandsku nebo Dánsku, kola i ve všední den ale využívá stále více lidí. Pomáhají tomu akce typu Cyklojízda nebo Do práce na kole, které se snaží propagovat kolo oproti automobilu. „Navíc v době, kdy se Evropa potýká s epidemií obezity, je to ideální prevence,“ připomíná Lukáš Pokorný. Jako dobrý trend v dopravě vidí také snižování cen jízdného.

„V mnoha evropských městech se už jezdí zadarmo nebo za snížené jízdné.“ V Praze jsou ale zatím k vidění spíš kolony aut, v nichž sedí jen jeden člověk. Přitom se i autem dá cestovat šetrněji. Existuje například organizace Auto napůl, která v Praze, Brně, Plzni, Liberci a Ostravě poskytuje auta ke sdílení. Je to ideální řešení pro lidi, kteří auto využívají jen občas, nechtějí ho vlastnit – a sypat do něj ročně nemalé peníze. Na delší cesty je pak možné se obrátit třeba na stránky Jízdomat.cz, přes které lze jednoduše najít parťáka pro spolujízdu třeba z Prahy do Brna a podělit se o náklady.

Úplně „bezbolestně“ se dá šetřit (peníze i životní prostředí) i v domácnosti, jen je třeba o každodenních činnostech trochu přemýšlet. Důležitý je například výběr spotřebičů. „Ale i když budeme mít doma ekologickou pračku a myčku a budeme je zapínat kvůli třem kouskům oblečení nebo nádobí, k ničemu to nebude. Ale to je otázka selského rozumu,“ spoléhá na uživatele Lukáš Pokorný.

MASO A ZASE MASO

Řada lidí je stále lhostejná k podmínkám, ve kterých žijí zvířata, z nichž se vyrábějí potraviny. Otřesné záběry z velkochovů si nikdo dobrovolně nepustí. Kvůli „výrobě“ masa mizí zemědělská půda, jeho zpracování je energeticky náročné, kvůli přísným hygienickým podmínkám tuny neprodaného masa denně skončí v odpadu. „Tohle je důležité téma,“ říká Lukáš Pokorný. „Ukazuje se, že každodenní spotřeba masa není z dlouhodobého hlediska udržitelná.

Navíc – i když si to nikdo nechce přiznat – to je pro lidský organismus zátěž.“ Skutečně, naši předci jedli maso svátečně. Od poválečných let ale spotřeba masa enormně vzrostla a dnes není výjimkou maso konzumovat dvakrát nebo i víckrát denně. „Ne nadarmo Češi vedou v počtu rakoviny tlustého střeva,” říká Lukáš Pokorný. „Nejde o to si maso zakázat, ale rozumně ho omezit. A také se víc zajímat o jeho původ. Jako ve všem i tady platí pravidlo zlaté střední cesty,“ uzavírá.

ANKETA:

Co děláte pro životní prostředí?

Anna: Nenechávám nabíječku mobilu v zásuvce, nenechávám téct vodu při čištění zubů, vařím s pokličkami, chodím na nákup s taškou, neberu si igelitky.

Lenka: Zejména pro děti, ale i pro sebe nakupuju z druhé ruky, v bazarech. Nejen oblečení, ale i různé krámy, jako třeba koš na pleny. Mám ráda i recyklované hračky, ne že bych dětem nedopřála nic nového, ale vadí mi kupování věcí, které se použijí dvakrát a pak by měly jít do stoupy.

Marek: Když to někomu říkám, vždycky si mě začne prohlížet jako úchyla a prase, ale už jsem se naučil přiznávat to bez uzardění: občas se v jedné vaně vykoupeme (postupně) dva až tři.

Barbora: Používám menstruační kalíšek – šetří přírodu i peněženku.

Šárka: Přístroje v režimu stand-by jsou mor, hlavně televize. Proto vypínat červené světýlko.

Tereza: Kvůli tragickým podmínkám v textilkách třetího světa, kde šije naprostá většina evropských módních značek, jsem téměř přestala nakupovat oblečení. Podporuju české výrobce nebo nakupuju po sekáčích.

Marta: Nejlepší je toho mít co nejmíň a recyklovat. Dávám nepotřebné věci do krabice, a než to vyhodím, tak to nechám na chodbě v baráku s cedulkou, ať se na to sousedé mrknou a co chtějí, si vezmou. Vždycky zmizí všechno!

Jan: V Tichém oceánu plave osmý kontinent z odpadků, velký jako čtyři Německa. Je toxický, žerou to ryby, které pak jíme, a myslíme si, jak jsme strašně zdraví… Za vším stojí nesmyslné obalování. Obal tvoří leckdy třikrát víc než obsah samotný!

Lia: Nevyhazujeme funkční věci. Používáme látkové pleny, ekopřípravky na praní a na úklid domácnosti. Všude máme LED žárovky. Neberu hormonální antikoncepci.

Helena: Nepoužívám žádná chemická čistidla – na vše jedlou sodu a ocet! Na vůni dodávám esenciální oleje, třeba levanduli, růži do vody. Je to šetrné a účinné a nedýchám chemii a jedy.

Eva: Trochu se stydím to říkat, ale v baráku mi hrozně dlouho trvá, než do vany přiteče z bojleru teplá voda. Tak tu studenou odtáčím do kýblu (pokaždé to pár litrů dá) a s tím zalévám záchod.

Alex: Máme krbová kamna a nikdy, nikdy, ale vůbec nikdy netopíme dřevem, které by leželo naštípané míň než dva roky. Je z toho mnohem míň emisí CO2.

Filip: Nekupuju věci v plastových vaničkách, PET láhvích, ani zbytečné věci, které cestují přes půl světa. Šetřím vodou a elektrikou, létám minimálně, sponzoruju Greenpeace a bojkotuju ne-ekofirmy. Snažím se věci zbytečně nevyhazovat a užívám je, dokud slouží. Třeba mobil mívám x let.

Linda: Rozbité věci nevyhazujeme, ale opravujeme. V Praze a Brně funguje vtipná akce „Oprakavárna“, kdy se v nějaké kavárně sejdou zruční opraváři všeho možného. Můžete si tam dát kafe – a za pár korun si nechat spravit třeba kolo, deštník nebo počítač.

Petr: Když počasí dovolí, jezdím do práce na kole, jinak MHD. A nekupuju žádné plasty, doma pijeme vodu z kohoutku, ven si beru láhev s sebou.

Hana: V práci, jak to jde, tisknu na obě strany. Vzhledem k tomu, že jsem jedna z mála, tisknu na prázdnou stranu již potištěných dokumentů. Chce to pak pozornost při řazení materiálů, ale utěšuju se vědomím, že šetřím lesy.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor: Libuše Procházková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video