Není voda jako voda: Podle čeho poznáte kvalitní balenou vodu?

Lidské tělo pro své správné fungování potřebuje řadu přírodních látek. Na druhou stranu, všeho moc škodí a přijímat nadbytečné množství určitých „zdravých“ prvků, může být pro organismus ohrožující. Pozor bychom si měli dávat na železo, draslík, sodík, zinek, sírany a chloridy. Tyto prvky jsou často obsažené právě v balených vodách, a proto bychom se měli naučit číst etikety na lahvích a hlídat hodnoty.

Obsah stopových prvků udávají tzv. mezní hodnoty, které se nesmí překročit – to platí jak pro vodu pitnou, tak balenou. Z tohoto důvodu výrobci upravují (např. chlorem) nejen běžnou povrchovou vodu, která teče z kohoutku, ale, pro někoho možná překvapivě, leckdy i vodu balenou.

Legislativa, v tomto případě vyhláška Ministerstva zdravotnictví, upravuje, co je u jednotlivých kategorií možné. Z minerálních či pramenitých vod je tak možné odstraňovat sloučeniny síry, železa, manganu a jiné nežádoucí prvky, jako je arzén či nikl. Zároveň vyhláška uvádí povolené způsoby, kterými je odstranění nežádoucích složek možno provádět. Patří mezi ně filtrace, okysličení vzduchem či ozonem nebo usazováním (dekantací).

U kojeneckých vod ovšem musí být zcela zachováno původní přirozené chemické složení a smí se upravovat pouze UV filtrací či přidáním oxidu uhličitého. Jeho povolené množství v kojenecké vodě je ovšem rovněž omezeno limity.

Balené vody se dělí do čtyř kategorií, přičemž na etiketě výrobku musí být příslušná kategorie uvedena. Etikety pramenitých, minerálních a kojeneckých vod musí také obsahovat lokalitu, ze které voda pochází, název zdroje a údaje o složení. Najdete zde také expirační dobu či další pokyny, jako třeba nutnost uchovávat vodu v chladu či do určitého stupně teploty.

Rozdělení balených vod:

Úplně nejníže na pomyslném žebříčku stojí tzv. pitná balená voda, kdy si nepozorný zákazník v podstatě draze platí za plastový obal a obyčejnou vodu, podobnou té z kohoutku. Může být i mírně cítit po chloru. Jinými slovy to znamená, že tato voda mohla být upravována i chemicky a lze ji dodatečně obohacovat o minerální látky. To pak musí být uvedeno na obale. Takovou vodu pořídíte v každém supermarketu, většinou pod privátní značkou. Patří sem například Saguaro, Tanja, Tesco Value, Basic a další. Nízká cena, na kterou láká, je dána právě jejím původem.

Minerální vody pochází z kontrolovaných a schválených podzemních zdrojů a pro jejich úpravu nesmí být použit žádný způsob, který by změnil charakter složení. Patří sem známé značky z televizních reklam, jako např. Matonni, Korunní, Dobrá voda, Poděbradka, Magnesia nebo třeba Vincentka. Tyto vody obecně obsahují významnější množství minerálních látek. Z legislativy bohužel vypadla povinnost uvádět stupeň mineralizace, což nutí spotřebitele (s ohledem na svoje zdraví) věnovat větší pozornost etiketám. Pro každodenní pití jsou vhodné pouze slabě mineralizované vody s obsahem minerálních látek do 500 mg/l. Vody s vyšším obsahem by se měly kombinovat s jinými nápoji a ty s obsahem nad 1500 mg/l je vhodné konzumovat jen výjimečně, při konkrétních zdravotních problémech apod.

Velmi oblíbené jsou pramenité vody, dříve také nazývané stolní. Jde o kvalitní a sledované vody z podzemních chráněných zdrojů, které mohou být také upravovány pouze stanoveným způsobem. Zde je tedy rovněž dobré věnovat pozornost výběru, protože ty skutečně nejkvalitnější přírodní vody nepotřebují úpravu vůbec žádnou. Typickým příkladem je Toma Natura, která je do lahví plněna v původní „živé“ podobě.

Kojenecké vody mají velmi nekompromisní limity na obsah nežádoucích látek a minerálů, které by mohly miminkům škodit. Obsah dusičnanů nesmí překročit 10 mg/l, sodíku 20 mg/l a minerálních látek nesmí být víc než 500 mg/l. Jak již bylo řečeno, kojenecké vody nelze při výrobě nijak upravovat.