Neuvěřitelná alergie: Ženě způsobuje obyčejná voda utrpení | e15.cz

Neuvěřitelná alergie: Ženě způsobuje obyčejná voda utrpení

Veronika Matoušková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Představa, že nemyjete nádobí, nevytíráte a neděláte prakticky žádné domácí práce, kde se můžete namočit, zní asi dobře. Přesto by šestadvacetiletá Britka Rachel dala vše za to, aby se mohla pořádně namočit.

Rachel je totiž jednou z pětatřiceti lidí na celém světě, která trpí neobyčejně vzácnou alergií na vodu. „Pro většinu lidí znamená dlouhá horká sprcha či vana báječný relax. Já se musím mýt co nejúsporněji, protože dlouhý pobyt ve vodě způsobí, že mě má pokožka začne neuvěřitelně svědět a pálit. Je to skutečně nesnesitelné,“ říká smutně tato sympatická slečna.

Voda, déšť i sliny

Prší? Pak si buďte jisti, že Rachel venku nepotkáte. A pokud zmokne, začne se měnit před očima. Naskáčou jí rudé fleky a pokožka svědí a pálí. „Jsem vděčný divák relací o počasí. Než vyjdu ven, několikrát se ujistím, že nezmoknu. Nemám zájem trpět a děsit svou proměnou i okolí. V tu chvíli na mě totiž opravdu není hezký pohled, a vidět ostatní, jak na mně vyděšeně civí, není nic příjemného,“ říká rozhodně Rachel Prince. „Musím-li ven, když prší, jdu v těžkém, nepromokavém kabátu, klobouku, na rukou mám rukavice a deštník je samozřejmostí. Zkrátka musím omezit možnosti, kam mě může voda zasáhnout,“ vysvětluje Rachel.

Dokonce jí vadí i obyčejná pusa na tvář od přítele: „Když mi Lee dá pusu na tvář, musím ji okamžitě otřít, aby mi nenaskákaly rudé fleky, které mizí hodiny. Zkraje jsem mu musela vysvětlit, že se ho neštítím, ale předcházím tím ošklivým následkům. To víte, že mi to vadí, že musím přemýšlet i u tak normální věci jako je polibek, navíc když po jeho blízkosti a intimitě toužím, ale nedá se nic dělat,“ říká Rachel smutně. Její snoubenec k tomu dodává: „Asi nemusím vysvětlovat, že ze začátku jsem to nechápal a cítil se i dotčeně. Ale jednou jsem viděl, co s ní udělalo pár kapek vody, a pochopil jsem, že si nevymýšlí. A tak to tak i beru,“ krčí rameny Rachelin o dva roky starší snoubenec.

Jak to začalo?

Až do dvanácti let byla Rachel úplně normální dívka, která nadevše milovala plavání. Ve dvanácti poprvé dostala po kontaktu s vodou vyrážku, která se postupem času zhoršovala až do současné podoby. „Vodu jsem absolutně milovala, pokaždé když to jen trochu šlo, jsem se koupala – řeka, moře, cokoliv. Dnes už jenom vzpomínám, jaké to bylo. Dnes už se vody pořádně ani nenapiji – i polknutí doušku vody mi nedělá dobře. Džus a čaj jsou lepší, činí mi méně potíží, přestože také obsahují vodu. Dokonce i když se říznu, tak mi naskáčou fleky na místě, kde ulpěla krev,“ šokuje Rachel.

Vzácná forma alergie bez možnosti léčby

Touto alergií trpí na celém světě pouze několik desítek lidí. Bohužel, ještě nikdo nepřišel na to, jak jim pomoci. Příznaky se objeví většinou do deseti minut po kontaktu s vodou, a v různé intenzitě pacienta trápí až několik hodin, než problém vymizí.

Sama Rachel k tomu říká: „Nejhorší je, že doktoři, kteří mě neznají, mi nechtějí věřit, že může existovat alergie na vodu. Vždycky se na mne podezíravě dívají, jako jestli je tak trochu netahám za nos.

Lékařka – alergoložka, Nina Goad, sama říká: „V případě této alergie skutečně nevíme, co může být spouštěčem. Na světě je příliš málo pacientů, abychom mohli zahájit nějaký průzkum. Jediné, co můžeme postiženým poradit, je minimalizace kontaktu s vodou. Tato alergie je častokrát provázena dalšími doprovodnými alergiemi a pacienti musí být nesmírně obezřetní při výběru jakékoliv kosmetiky – může jejich utrpení nesmírně zhoršit,“ upozorňuje lékařka.

„Klady“ alergie

Rachel se snaží na celou situaci dívat s tolik potřebným nadhledem: „Alespoň nemusím dělat to, co spoustě žen ubírá sílu – nemyju nádobí, nevytírám. Tohle všechno u nás zastává Lee, a já mu za to jsem nesmírně vděčná. Bere mě takovou, jaká jsem, i s mou nemocí. A za to si ho neskonale vážím,“ říká Rachel. Její snoubenec celé povídání uzavírá slovy: „Miluju ji, chci s ní být, a tak musím respektovat to, jaká je, a jaká omezení má. Ano, občas si připadám jako otrok, ale stojí mi to za to. A pokud se mi někdo chce smát, že dělám takzvaně ženské práce, ať se klidně směje. Nic o nás neví, a tudíž nemá právo nás soudit a hodnotit.“

Autor: Veronika Matoušková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video