Než začnete hubnout
Ptali jsme se
MUDr. Kateřiny Cajthamlové, systemické psychoterapeutky a poradkyně pro hubnutí, www.cajthamlova.cz
Je celkem pochopitelné, že když se rozhodnete „něco se sebou udělat“, podléháte vlně euforie a už už byste se chtěla pustit do toho super hubnutí, které jste si pro sebe vymyslela tentokrát. Jenže… pokud chcete, abyste ve shazování uspěla chce to značnou přípravu.
Už třeba jen způsob svého myšlení a přístup k tomu, co vás čeká, je dobré pozměnit. Musíte si ujasnit, s jakým cílem do toho jdete, co vás bude motivovat, že začnete naprosto jinak žít - od nákupů po způsob trávení volného času… A ruku na srdce: vážně v tom všem máte jasno? Při rozhodnutí ze dne na den jen velmi těžko. Proto se ještě na chvíli zastavte a přečtěte si následující rozhovor s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou, které jsme se ptali, jak na to!
Někdo chce zhubnout pár kilo do plavek, jiný protože je těžce obézní. U kterého to bez přípravy nepůjde?
Zhubnout „pár kilo do plavek“ je filozofický nesmysl. Zásadně hubneme v tomto případě „pár nadbytečných centimetrů“ a začínáme hlavně pravidelností v jídle a přidáním sportu. Upravíme to, co dobře víme, že není dobře (mlsání místo jídla, hladovění přes den apod.). U těžce obézních musí pomoci lékař, který určí příčinu stavu, navrhne laboratorní, případně funkční vyšetření, upraví poměr živin a doporučí vhodný typ sportu - i rychlost hubnutí. Výživoví poradci se zabývají klienty do BMI 40. Ostatní případy patří do rukou lékaře.
Čím doporučujete začít u výrazné nadváhy? Zmíněnou návštěvou lékaře?
Zcela jistě. Zde se jedná již o nemoc, nejen o „kosmetický zásah“. A dovolila bych si varovat před poradenstvím po internetu, jež probíhá bez vyšetření a zhodnocení stravovacích a pohybových zvyklostí, aktuálního zdravotního stavu i prodělaných chorob.
Každý hubnoucí se pak setká s mnoha změnami. Jaké jsou ty nejvýraznější? S čím se například vaši pacienti při hubnutí srovnávají nejhůře a co jim jde naopak snadno?
Nejtěžší je provést rozhodnutí o DOŽIVOTNÍ péči o režim a stravu. Další v pořadí je problematika pravidelnosti režimu jídla, pohybu, spánku a odpočinku. Třetí bývá neznalost vaření a problémy s výběrem a nákupem vhodných potravin. Častým problémem bývá nerozpoznané trápení, které leží „za tloušťkou“. Relativně snadno jde nejíst a nesportovat. To vydrží krátkodobě kdekdo - ale často s velkými škodami na zdraví a s jojo efektem.
Musí se změnit celý životní styl naráz, nebo je lepší zavádět novinky do života postupně?
Nejlepší je začít pravidelností denního režimu, přidat pohyb, zvýšit příjem čisté vody a ovoce a zeleniny. Další v pořadí je dokumentace stravy, případně sledování složení potravin a skládání jídelníčků - a také vhodná kuchyňská příprava. Každý obézní ví sám nejlépe, kde dělá největší chyby. Ty je třeba odstranit jako první.
Proč „dietáři“ nová pravidla přijímají obtížně a často sklouzávají ke starým návykům?
Člověk je tvor, který žije jen díky stereotypům. Říká se „zvyk je železná košile“. A my si ten zvyk vytváříme od dětství. Co se člověk naučí nápodobou v rodině, to často přetrvává celý život. Pokud není obézní přesvědčen, že změnit životní styl musí a chce, nikdo ho k tomu nedonutí ani nepřesvědčí. Často nejprve změní lidé vztah sami k sobě a pak teprve začnou hubnout. „Dietář“ si zvykl na cyklus dieta-„norma“-nová dieta… To, že tento styl nikam nevede a že je třeba změnit náhled na svou vlastní „normu“, je někdy pro obézní velmi těžké. A netýká se to jen stravy a pohybu, ale i vztahů. K sobě, k okolí, k blízkým, k práci, k reklamě, obchodu… Je to opravdu složitý propletenec, který lépe pomůže rozmotat nezávislý poradce/odborník.
Takže se zdá, že by hubnutí měla často předcházet nebo je doprovázet psychoterapie…
K psychoterapii je vhodné sáhnout všude tam, kde je obezita problematická od dětství, kde jde o náhlou změnu postavy vlivem nemoci, poklesu sportovních aktivit, po nějaké těžké životní události (smrt v rodině, oběť šikany, alkoholismus…). Doporučuji ji i tam, kde člověk „řeší“ své problémy v jiné oblasti jídlem, takzvaně je zajídá. Samostatnou kapitolou jsou pak poruchy příjmu potravy, ale u nich pouhá psychoterapie nestačí. Tehdy je nutné navštívit psychiatra, začít brát léky a chodit na psychoterapeutické skupiny lidí, jež potkal stejný osud.
Jak důležitá je při hubnutí sebedůvěra, sebeláska? A může vůbec zhubnout člověk, který jimi neoplývá?
K jakémukoli úspěšnému počinu je nutná sebedůvěra, sebeúcta, reálné sebevědomí a sebeocenění. Jak se chováme sami k sobě, tak se k nám chová a tak nás vnímá i naše okolí. Nevhodná sebeláska naopak může celý proces významně zbrzdit. („Mám se rád, tak si dám ještě jeden dortík a dvě klobásy, když mi to tak chutná…“)
Je tedy primárně hubnutí o přijetí nového stravovacího režimu, pohybového plánu, nebo spíš o sebepřijetí?
Sebepřijetí je důležité a nemělo by být jediným přístupem k sobě samému. Důležitá je i sebereflexe. Otázka „proč dělám to, co právě dělám, a čeho chci vlastně dosáhnout“ bývá klíčem k prozření a změně. Zastavit se, zamyslet se, podívat se na sebe a svůj životní styl očima pozorovatele zvenčí - to někdy bývá velmi cenný začátek nového životního stylu. Člověk sám je toho schopen jen zřídka. Ale takový člověk monstrózní obezitu většinou řešit nepotřebuje, protože se k ní „nedopracuje“.
Kdy s hubnutím radíte raději počkat, protože dotyčný na to není připravený?
Vždy, když hubneme „z nesprávných důvodů“ - aby nám někdo dal pokoj, abychom se stali „průměrně vyhlížejícími“, když nás odborné okolí ujišťuje, že hubnout v našem případě postrádá logiku a může vést k onemocnění, a vždy, když ke změně postavy dojde vlivem nějakých léků. Všude tam je lepší poradit se a počkat na vhodnou dobu pro hubnutí.
A jak se naopak pozná, že člověk na hubnutí připravený je? Co všechno si musí odškrtnout jako „splněno“, než vyhlásí válku tukovým zásobám a lenosti?
Musí znát svůj zdravotní stav, stupeň svého individuálního rizika, musí vědět, v čem to jeho tloustnutí vlastně spočívá, musí mít na změnu dost času a vhodné stabilní podmínky (práce, ukončené studium, možnost nakupovat a vařit, čas na sport, podporu okolí). Někdy na to vše čekat nemůže - určitě ne v případě, kdy jeho tloustnutí dostoupilo tak daleko, že jde již o zhoršení kvality života či o ohrožení života samého. Tam je pak třeba začít jednat s podporou odborníka okamžitě!
Autor: Jana Potužníková (Dieta)
24. dubna 2011
