Odpočinek může být pořádná fuška!
Měla by sis odpočinout,“ radíme kamarádce do mobilu, který si přidržujeme ramenem, protože v jedné ruce svíráme tašku s nákupem a ve druhé dítě. Doma nás čeká rychlý úklid, příprava večeře, úkoly do školy a pád do křesla u televize, následovaný o něco později pádem do bezvědomí, kterému říkáme spánek. Ještě že kamarádce jsme tak dobře poradili. Jsme dokonalí teoretici odpočinku! Víme, jak je důležitý, ale… nemáme čas odpočívat.
„Myslíme si, že stačí, když padneme večer zcela mrtví do postele a tělo se do rána zregeneruje. A dokud se nám nedostane varování v podobě krize nebo nemoci, únavu neřešíme. Nedochází nám, že jakmile si odpočineme, budeme v jakémkoli konání rychlejší a efektivnější, naše pozitivní naladění se přenese i na okolí, takže řešení jakýchkoli zádrhelů proběhne ve větší pohodě a klidu. A také se zvýší naše obranyschopnost,“ říká terapeutka Lucie Horníková.
Dnešní společnost bohužel vnímá potřebu odpočinku jako projev slabosti. „Výkon je stavěn nad vše ostatní a nečinnost, bezúčelné zahálení je považováno za plýtvání časem a životem,“ píše Ulrich Schnabel ve své knize Umění zahálky. Ta se stala v krátké době biblí těch, kteří chtějí žít „slow“, „off-line“. Příznačné podle Schnabela také je, že neschopností odpočívat netrpí jen úspěšní manažeři, ale paradoxně i nezaměstnaní, lidé vyloučení a ti na okraji společnosti. „Mají najednou nadbytek volného času – ten čas jim ovšem připadá prázdný, bezcenný a bez užitku.“
CHVÁLA SPÁNKU
Jak se zdá, odpočinek je něco, čemu se musíme naučit. Je třeba najít si ten správný způsob dobíjení sil. Tedy kromě spánku, který se týká nás všech. Studie ukazují, že lidé, kteří denně spí 7–8 hodin, se dožívají vyššího věku, zatímco spánek kratší než šest hodin život zkracuje. Platí zásada, že člověk se sedavým zaměstnáním by měl odpočívat pohybem, manuální pracovník by měl naopak ve chvílích volna zaměstnávat především mozek. Sedíte celý den v kanceláři a nemáte sílu jít si zacvičit nebo zaběhat? „Potřebujete najít motivaci – kupte si hezké oblečení na cvičení, běžte s kamarádkou, udělejte cokoli, co vás dostane do tělocvičny. O odměnu se postarají uvolněné,hormony štěstí’ endorfiny,“ radí Lucie Horníková. „Nicméně aktivním odpočinkem mohou být i domácí práce – například vyklízení skříní nebo úklid kuchyňské linky.“
ODDYCH NA PŘEDPIS
Regulérní oddych se nerovná klimbání v tramvaji cestou od povinností v zaměstnání domů k žehlicímu prknu ani posezení s časopisem v čekárně u zubaře. „Váš timemanagement oddychu by měl ideálně reagovat na signály těla. Počítejte s tím, že si odpočinek budete muset na začátku cíleně ordinovat,“ upozorňuje Lucie Horníková. Zpočátku se naučte plánovat krátké chvilky oddechu během dne, víkendy jsou úkolem pro pokročilé a dovolená je vrcholem mistrovství. Stres před odjezdem, velká očekávání spojená obvykle se změnou klimatu, časovým posunem, nezvyklým jídlem a třeba i zvýšenou pohybovou aktivitou – vážně vás udivuje, že dovolená se může stát nejvíc stresujícím zážitkem za poslední rok? Je dobré připravit si program i na dobu „flákání se“, ale nelpět na jeho splnění. Spíš si stále uvědomovat, co se mi zrovna chce dělat, a nenutit se do toho, co bych (podle programu nebo někoho jiného) dělat měla. A také nechat věci, jak se samy vyvinou, nic netlačit a nehrotit.
POZOR, MYŠLENKY ÚTOČÍ
Často kašleme na odpočinek, protože se bojíme zastavit se. Hrozí totiž, že nám v hlavě hned naskočí myšlenky, které při obvyklém provozu potlačujeme, pochybnosti, obavy a strachy. Vypnout myšlenky není jen tak, ale jde to – skvělým prostředkem je meditace.
Pokud opravdu chcete zvolnit a naučit se odpočívat, počítejte s tím, že si svůj nový návyk budete muset obhájit. Znáte to, odpadlíci málokdy ujdou trestu. Šéf vás bude kárat: „Jak je možné, že jsi mi včera odpoledne nebral/a telefon?“, rodiče se budou ptát: „A nechceš si to rozmyslet? Tak skvěle placené místo už nenajdeš“, kamarádi divit: „Co je s tebou, už týden jsi nebyl/a na Facebooku?“
Vyhledávejte společnost lidí, kteří rádi zahálejí, a naučte se od nich dělat věci bez vedlejších úmyslů, jen pro potěchu vlastní duše. To vám bude energii dodávat, a ne brát.
Oshovy meditace
osvědčený pomocník pro naše problémy
Meditace jako stav bez myšlenek už dávno není tajemná technika vyhrazená praktikujícím mnichům ukrytým v chrámech na úpatí velehor. Je jedním z největších darů, jaké mohl Východ přinést Západu. „Neřekl jsem, že meditace vyřeší problémy života. Řekl jsem jen, že když budete ve stavu meditace, problémy zmizí. Problém vytváří v první řadě napjatá mysl. A jen meditace může ,zabít‘ mysl,“ řekl indický Mistr Osho (1931–1990), který v 80. letech působil v USA a navzdory nařčení, že svou komunitu vedl jako sektu, je jeho přínos jako učitele neoddiskutovatelný. Dokázal dokonale přizpůsobit techniku meditace potřebám a možnostem moderního člověka tím, že změnil obyčejné každodenní situace v okamžiky, kdy se můžeme stát bdělejšími. O jeho meditacích se dozvíte např. zde: http://osho.tady.info/osho/meditace/ nebo na stránkách jeho šrámu v indické Púně http://www.osho.com/.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
