Oměj pestrý (Aconitum variegatum)

Čeleď
Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Rod
Rod Aconitum zahrnuje asi 200 druhů, které rostou na severní polokouli.

Popis
Vytrvalá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, lysá, často fialově naběhlá. Listy řapíkaté, dlanitě 5 až 7četné, lysé. Květenství hrozen, zřídka lata, s odstálými větvemi postranních hroznů, květní stopky vzpřímené, lysé. Květy modrofialové, vzácně světle modré, bílé nebo pestré, vně lysé, pouze na okrajích postranních okvětních lístků brvité, přilba uzavřená až otevřená, vysoce vyklenutá, vyšší než širší. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště
Lužní lesy, podél vodních toků, stinné rokle, horské vysokostébelné nivy, preferuje půdy čerstvé až vlhké, hluboké, humózní, s vápnitým podkladem, stanoviště polostinná.

Rozšíření

Autor: Ženy - E15

V ČR roztroušeně, chybí v nejsevernějších Čechách, které tvoří severní hranici rozšíření, vzácný nebo chybí v nejteplejších oblastech, jinak ve všech nadmořských výškách (max. asi 1400 m n.m.). Celkově roste ve střední Evropě (Švýcarsko, severní Itálie, Slovinsko, Rakousko, severní Maďarsko, ČR, SR, v Německu zejména v Bavorsku a Sasku, Polsko), na východě po východní Karpaty a Rumunsko.

Jedy
Oměj obsahuje diterpenoidní alkaloidy, jako je např. akonitin (jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů), napellin, lykoktonin, mesakonitin, hypoakonitin a další, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5%), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy). Příznaky otravy se objevují již po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí asi 3 až 6 mg, což představuje jen několik gramů kořene. První příznaky se objevují již po několika minutách, smrt může přijít během několika mála hodin. Po požití rostliny se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí hlavy. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na prsa, záda a pánev a ještě později přichází úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje celkové vzrušení, nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti (arytmie), svalová slabost, úzkost, strach z blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní, smrt nastává za plného vědomí poškozením srdce a zástavou dechu. Prognóza otravy omějí je vážná, i těžké otravy lze však přežít podaří-li se udržet činnost srdce a dechu. První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení, nezbytné je však okamžitě přivolat lékařskou pomoc! U dětí se údajně vyskytly otravy i po vysávání sladkého nektaru z květů! Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s úspěchem využívalo v lidovém travičství nebo k trávení vlků, kterým se předhazovalo maso potřené omějí.

Léčitelství

Autor: Ženy - E15

Sbíranou částí je zejména hlíza, která se sbírá na podzim (říjen) a suší se za teplot do 40 °C. Ojediněle se sbírá i nať. Droga v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečku (při chřipce, rýmě, apod.), usnadňuje vykašlávání, v malých dávkách dráždí dýchací ústředí, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu, v homeopatii proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu. Drogu však nesbírejte a neužívejte(!), neboť je jednak smrtelně jedovatá (i při sběru může vyvolat kožní záněty a puchýře, zvláště na poraněné pokožce) a kromě toho je oměj rostlinou chráněnou.
Izolovaný akonitin se užívá v lékařství.

Pěstování
Občas bývá oměj pěstován i na zahradách, hlavně jeho různobarevné, bílé a velkokvěté hybridy. Vyžaduje kyselejší, humózní, vlhčí, ale propustnou půdu a světlé až polostinné stanoviště. Množí se dělením trsů na podzim.

Uvedeno ve spolupráci s http://botanika.wendys.cz